Článek
Vždycky jsem se považovala za sovu. Až jsem se jednoho dne odhodlala si režim přehodit. A kouzlu brzkého ranního vstávání jsem rychle propadla. Vydrželo mi to rok, ale stále toužím se do těch dob vrátit. Proč?
Můj důvod byl prostý. Jako matce dvou malých dětí se mi naskýtaly dva delší časové úseky pro práci: když děti už spí a když děti ještě spí. Večerní interval ale často narušovaly děti, které nemohly usnout, vstávaly a můj kýbl kreativity a motivace byl stejně pozdě večer úplně prázdný. Zato ranní kávu nikdo nerušil. Hlavní problém není ovšem ráno vstát, ale večer se dokopat jít spát.
Propagátoři ranního vstávání, např. Robin S. Sharma nebo Laura Vanderkam, předkládají argumenty, které mě přesvědčily to alespoň vyzkoušet.
1. Ráno patří jen vám
Říká se, že opravdu úspěšní lidé vstávají brzy, protože jen ráno patří výhradně jim. Jakmile se vzbudí zbytek světa, začne klást své požadavky, rozptylovat a hlavně měnit původně vytvořený plán. Ráno by tedy mělo být vyhrazeno těm aktivitám, na které byste si jindy přes všechen shon nedokázali čas najít. Protože jakmile jednou otevřete e-mail a poprvé zabrní telefon s pracovní notifikací, už se k tomu nedostanete. Budete to odkládat, dokud nedokončíte to skutečně nutné, než skončí pracovní doba. Jaké činnosti to jsou?
- osobní rozvoj
- četba
- vlastní tvorba
- promýšlení projektů a plánů
- duchovní růst
- meditace
- cvičení
2. Ráno jste svěží a kreativní
Robin S. Sharma ve své knize Klub ranních vítězů uvádí, že právě ráno vstupujeme do ničím nerušené bubliny produktivity. Jak den plyne, náš elán mizí, energie se nedostává a schopnost soustředění slábne. Sharma doporučuje využít ráno pro osobní rozvoj a cvičení a poté zasednout k práci.
Když se do práce pustíte, věnujte se 90 minut intenzivně jen jedné aktivitě. Vypněte všechny přístroje a soustřeďte se. Zasaďte na mobilu stromeček, jestli vám to pomůže. Pak si dejte pauzu a pokračujte šedesátiminutovým intervalem. Z vlastní zkušenosti vím, že je lepší se přizpůsobit okolnostem a nebýt takto striktní.
Dnes už nevstávám v 5:00, ale i tak se snažím nejnáročnější činnosti a aktivity, které vyžadují soustředění, směřovat do ranní produktivní bubliny. Když už ty děti doma mám a ony mě ruší, ráno se na práci zaměřit dovedu. Odpoledne nebo večer už to opravdu nejde.
3. Ráno nemusí být plné stresu
Každý rodič nebo matka na mateřské to zná. Stres a shon, když rodina vstává a vypravuje se do školy, do školky nebo do práce. Mně se ale vyplatilo právě ono brzké vstávání. V klidu si vypiju kávu, chvíli se věnuji jen sama sobě a své tvorbě – ne copywritingu za peníze, ne tvorbě pro klienty, ale svojí vlastní tvorbě. Potom připravím dětem snídani a zjišťuji, že když jsem probuzená, tak mi vše jde dvakrát rychleji a žádný shon se nekoná. Dnes už nejsem schopná vstát v 5:00, protože děti chodí spát večer později, a nemohu tedy večer dřív zakončit. Ale vždy se snažím vstát alespoň 20 minut před zbytkem rodiny, v klidu si vypít kávu, a zjišťuji, že jsem pak o hodně rychlejší, pohotovější, než když mažu svačinu se zalepenýma očima.
4. Během dne klesá naše odhodlání
Každý den máme k dispozici kyblík dobrých rozhodnutí. A postupně si z něj odebíráme. Když se vyprázdní, nemáme žádnou vůli. Proto se tolik lidí cpe sladkostmi večer, protože to už je naše vůle nejslabší. Ráno, když je naše zásoba dobrých rozhodnutí plná, dokážeme snáze přimět mozek i tělo dělat to, k čemu se večer už nedonutíme.
A máme jen jeden kyblík na všechno, od životosprávy až po pracovní rozhodnutí. Ráno se tedy spíš donutíme procvičit si němčinu, zacvičit si nebo si uvařit zdravou snídani. Protože ráno máme z čeho brát.
Co nedělat
Obě knihy mě inspirovaly, ale obzvlášť Klub ranních vítězů na mě působil, jako by doporučovaný ranní rituál byl jedinou cestou. Robin Sharma v knize doporučuje, abyste vstali v 5:00 a poté 20 minut cvičili, následně se 20 minut věnovali sami osobnímu a duchovnímu růstu (meditace, psaní deníku, přemýšlení) a 20 minut osobnímu růstu (ideálně četba nebo poslouchání podcastů). S druhými dvěma body problém nemám. Ale po několika dnech jsem měla problém vstát, když jsem věděla, že mě čeká cvičení.
Laura Vanderkam správně poznamenává: „Netrestejte se za to, že jste vstali, ráno je vaše, proto vstáváte.“ A tak jsem se vrátila k sezení s horkou kávou v ruce, hltání ticha a klidu spícího bytu a pohody u čtení. To mi zůstalo i dnes, když nevstávám tak brzy. Zatímco večer se občas zaseknu u Netflixu nebo u skládání puzzle, ráno mám energii sáhnout po knize. Nebo napsat tento článek.
Zkuste taky vstávat dřív, to ranní ticho a vědomí, že celý svět ještě spí, je k nezaplacení.
Zdroje:
Robin S. Sharma, Klub ranních vítězů, Rybka Publishers, 2020.
Laura Vanderkam, What the Most Successful People Do Before Breakfast, Gildan Media, 2014.
