Článek
Tichý protest Věry Čáslavské
Tak jako srpnová okupace Československa roku 1968 nebyla tak drsná jako dění v Maďarsku v roce 1956, tak ani při spontánních projevech našich sportovců netekla krev. Spíš slzy těch, kdo měli možnost gesto Věry Čáslavské sledovat. Naše gymnastka získala 4 zlaté a 2 stříbrné medaile.
V prostných získala první místo spolu se sovětskou gymnastkou, přičemž hodnocení poroty bylo víc než sporné. Když Čáslavská přebírala zlato po tomto vítězství, poslechla si s hrdostí svou hymnu a při zvuku té sovětské odvrátila oči od sovětské vlajky a koukala do země. Česká televize záběry z medailového ceremoniálu nezachovala. Gesto naší nejlepší gymnastky tak až do roku 1989 nikdo vidět nemohl.
Mexický Nebeský klid
Před olympijskými hrami došlo k incidentu, se kterým si MOV nevěděl rady. A tak se raději prohlásil za apolitický. Rok 1968 je obdobím, kdy celým západním světem hýbaly studentské demonstrace. Takové se konaly také v hlavním městě Mexika. Mexičtí studentští vůdci se domnívali, že krátce před olympiádou bude právě k nim obrácen pohled světové veřejnosti a pod jeho tíhou si autoritářská vláda nedovolí použít sílu. Ale mýlili se. Při demonstraci na náměstí Tří kultur se shromáždilo přes 5000 osob.
Požadovaly občanské svobody a vyšetření excesů při zásazích policie proti demonstrantům. Vláda prezidenta Gustava Díaze Ordaze se ale nenechala ostražitým okem světové veřejnosti nijak ovlivnit. Proti demonstrantům nasadila armádu v plné síle a na 250 lidí bylo zmasakrováno. Olympijské hry se měly konat už za deset dní. MOV zaujal neutrální stanovisko a prohlásil, že se jedná o vnitřní záležitosti Mexika, které nemají se sportem nic společného.
Další tichý protest v Mexiku
K vyjádření protestu využili medailový ceremoniál také dva američtí sportovci. Tommie Smith a John Carlos skončili v běhu na 200 metrů první a třetí. Při tónech hymny USA sklonili hlavu a vztyčili zaťatou pěst. Šlo o symbolický černošský pozdrav, kterým protestovali proti diskriminaci Afroameričanů ve své vlasti. Také jejich gesto nevzniklo ve vzduchoprázdnu a nebylo výrazem individuálního hrdinství.
Rasová otázka byla na amerických univerzitách velmi úzce propojena s hnutím nové levice, které studentské bouře po celém západě organizovalo. Jak se doba posunula, ukazuje reakce MOV na tuto událost. Ta oba atlety vyloučila z olympijské vesnice za to, že do rodiny sportovců vtahují politiku.
A jak probíhaly první poválečné olympiády v kulisách vojenských táborů a vybombardovaných měst, si přečtěte zde.
Zdroje:
ARNAUD, Pierre & RIODAN, James (ed.). Sport and International Politics. Routledge, 2003.
LENSKYJ, Helen. Inside the Olympic Industry. Power, Politics, and Activism. Routledge, 2000.
MARKOVITS, Aandrei S. & RENSMANN, Lars. Gaming the World. How Sports Are Reshaping Global Politics and Culture. University of Princeton, 2010.
PARRY, Jim. THE OLYMPIC GAMES EXPLAINED, A Student Guide to the Evolution of the Modern Olympic Games. Routledge, 2009.
PROCHÁZKA, Karel. Olympijské hry – Od Athén po Moskvu. Praha: Olympia, 1984.
RIPPON, Anton. Hitlerova olympiáda: historie nacistických her roku 1936. BB art, 2008.
TOMLISON, Alan (ed.). National Identity and Global Sports Events Culture, Politics, and Spectacle in the Olympics and the Football World Cup. State University of New York Press, 2006.
WHANEL, Garry. Blowing the Whistle. Culture, Politics and Sport. Routledge, 2008.
