Článek
Bouře nad bazénem
5. července 1946 se na pařížském koupališti Piscine Molitor odehrála módní přehlídka, která proměnila plážovou módu. Podle pánů asi k lepšímu, podle nás, kdo musíme před každou letní sezonou držet dietu, k horšímu. Dámy, proklínejme Francouze, jak jinak.
Francouzský módní návrhář Louis Réard měl jednoduchý, ale odvážný nápad – vzít dámské jednodílné plavky, zmenšit je na minimum a ukázat víc kůže než kdy dřív.
Jenže narazil na problém. Žádná modelka, kterou oslovil, si jeho model nechtěla vzít na sebe. Ani jedna z profesionálních krásek se nechtěla ukázat v něčem tak „neslušném“. Réard proto musel sáhnout mimo módní branži a našel Micheline Bernardini – tanečnici z kabaretu Casino de Paris. Byla zvyklá na odvážné kostýmy, a když se objevila oděná do modelu, který se vešel do kapsy, psala se módní historie.
Bikiny: jméno s jaderným podtextem
Proč se tyhle miniaturní plavky jmenují „bikiny“? Réardův výběr názvu nebyl náhodný, ale záměrně provokativní. Jen pár dní před tím, než svůj výtvor představil, Spojené státy odpálily jadernou bombu na atolu Bikini v Tichomoří.
Réard vsadil na kontroverzi – tvrdil, že jeho nový model bude stejně „výbušný“ jako testy na tomto malém ostrově. A měl pravdu. Média jméno okamžitě převzala a bikiny se staly stejně diskutovaným tématem jako jaderné testy.
Existuje i další verze: tehdejší konkurence v plavkové módě přišla s designem nazvaným „Atome“, protože byly prý tak malé jako atom. Réard ale šel ještě dál. Tvrdil, že jeho bikiny jsou „menší než nejmenší plavky na světě“ – a stejně jako při jaderné reakci se štěpí jádro atomu, tak taky on je rozložil na ještě menší částice.
Skandál na pláži
Když Bernardini vystoupila na molo v bikinách, tisk se mohl zbláznit. Jedni psali o převratné módní novince, druzí o naprostém úpadku morálky. Církev i konzervativci spustili kampaň proti „nechutné nahotě“. Vatikán plavky odsoudil, několik evropských států je rovnou zakázalo. Ve Španělsku, Itálii nebo Portugalsku se v bikinách na veřejnosti nesměly ženy objevit.
Ony ty bikini nebyly zase tak něco nového, že…
Zákaz ale jen zvýšil přitažlivost nové módy a Réard si mohl mnout ruce. Filmy padesátých let, jako A Bůh stvořil ženus Brigitte Bardot, ukázaly bikiny jako symbol ženské smyslnosti i rebelství. Pak přišla Ursula Andress ve filmu o Jamesi Bondovi a v bílých bikinách vystoupila z moře jako Venuše z mořské pěny – a bylo rozhodnuto. Bikiny zvítězily.
Od šoku k ikoně
Co jednou začalo jako skandál, je dnes běžnou součástí letní módy. Dnešní bikiny už nikdo neřeší, ale v roce 1946 se jednalo o výbuch módní jaderné pumy. Kdyby Réard tušil, že jeho vynález přežije všechna pravidla slušnosti a doby, možná by se jen pousmál.
Micheline Bernardini v bikinách
Jedno je jisté: když si dnes obléknete bikiny, nosíte na sobě kousek módní revoluce a můžete vzpomínat na doby jaderného zbrojení, které tak intenzivně prosáklo do běžné kultury, že se podle místa jaderných testů pojmenovávaly i plavky.
Zdroje:
Podcastová série ATOM od Českého rozhlasu.
https://en.wikipedia.org/wiki/Louis_R%C3%A9ard
