Článek
Praha, Kavárna Slavia. Večer. U stolu sedí Mácha a Němcová. Přichází třetí: muž s pronikavým pohledem, lehce rozcuchaný Havlíček Borovský. Usedá bez pozvání. Pokládá na stůl noviny. Tištěné. Samozřejmě.
Havlíček:
Tak co, vážení – už jste si dnes povzdechli nad osudem vlasti, nebo to mám odstartovat já?
Mácha (pobaveně):
Zdravím tě, Karle. Jako vždy s taktem řezníka.
Němcová:
Ráda tě vidím. A když se podívám z okna, ani ti ten sarkasmus nemám za zlé.
Havlíček (mává novinami):
Tady píší, že se lidé radikalizují. Že hledají silné lídry. A já si říkám – hledají, nebo si je zaslouží?
Němcová (tiše):
Zaslouží si víc. Ale nikdo jim neříká, že mají na víc.
Mácha:
Možná se to bojí slyšet. Strach není dobrý rádce.
Havlíček:
Ale prosím tě, slyšet chtějí jen to, že za všechno může někdo jiný. EU, Amerika, Rusko, Ukrajina, očkování. Když jsme žili my, lidé byli stejní. Tehdy taky za všechno mohl Němec nebo Rakušan.
Němcová:
Přesto si myslím, že uvnitř jsou lidé dobří. Chtějí důstojnost. Jen nevědí, komu věřit.
Havlíček:
Důstojnost začíná u chleba. A když je chleba za padesát korun, důvěra jde ke dnu rychleji než sen o osvícené demokracii.
Mácha (zamračeně):
Ty bys psal dnes co? Epigramy na účty za plyn?
Havlíček:
Spíš Politické elegie pro frontu na slevy. Nevěřili byste, jak rychle se idealismus ztrácí v mrazáku, když ho nemáte čím zapnout.
Němcová:
A přesto… když vidím, jak lidé spoří, a přesto přispějí na nemocné děti, neopouští mě víra v lidskost.
Havlíček (změkne):
To ani mě, Boženo. Ale musíme jim lidskost připomínat. Musíme je tepat aforismy. Jinak přijde někdo, kdo jim místo spoření nabídne heslo. A za heslo si člověk teplo nekoupí.
Mácha:
Heslo jako hradba proti chaosu?
Havlíček:
Spíš jako klec. Ale vyleštěná.
Němcová:
Tak piš, Karle. A já půjdu a budu mluvit s lidmi. A ty, Karle Hynku… ty nám napiš báseň. O tom, že noc je dlouhá, ale ráno stojí za to.
Mácha (s úsměvem):
Jen jestli si to ráno ještě zasloužíme.
Havlíček:
Když nic jiného, aspoň se u ranních novin dobře pohádáme.
(Venku začíná pršet. Tři duchové dál sedí u stolu. Nečekají spasitele. Čekají, kdy se lidi probudí.)
Líbilo?
Text berte s nadsázkou. Když už píšeme jako někdo, kdo je dávno po smrti, jinak se to ani nedá.
S psaním textu mi velmi vydatně pomohla umělá inteligence. Je to můj oblíbený způsob, jak se pobavit. Zadejte AI, ať mluví jako někdo jiný. Pří tvorbě marketingových textů to používám často, abych se vžila do myšlení zákazníků. Ale napodobit Sokrata, Dostojevského, Trumpa nebo Němcovou, to umí ještě lépe. Něco jsem musela doladit, nedávalo to smysl, ale rozhodně mě to pobavilo.
Zdroje:
Karel Hynek Mácha, Máj
Božena Němcová, Babička
Karel Havlíček Borovský, Epigramy
A ChatGPT pomáhal…
