Článek
V roce 1986 si italský bankéř Silvano začal stěžovat, že už několik nocí pořádně nespal. Přičítal to stresu. Jenže nespavost neustupovala. Brzy si přestal pamatovat věci. Mluvil zmateně. Byl nervózní, dezorientovaný. A pořád nemohl usnout – ani na chvíli.
Po pár týdnech přestal poznávat blízké. Objevily se halucinace. Lékaři mu podávali silná sedativa, ale nic nepomáhalo. Jeho mozek se bránil spánku. A on zůstal při vědomí až do konce. Zemřel čtyři měsíce po prvních příznacích. Úplně vyčerpaný. Ve stavu plné bdělosti.
Fatální familiární insomnie: dědičná porucha, která zabíjí bdělostí
Tato vzácná a krutá nemoc nese jméno fatální familiární insomnie (FFI) – smrtelná dědičná nespavost. Na světě ji mají jen desítky rodin, ale její příběh přináší drsné poselství: bez spánku nemůžeme přežít.
Na vině je genetická mutace v genu PRNP. Ten kóduje prionový protein. Pokud dojde k mutaci, bílkovina se začne v mozku hromadit a poškozovat oblast zvanou thalamus, která řídí spánek. Výsledkem je naprostá ztráta schopnosti usnout – trvalá a neléčitelná.
Jak tělo umírá, když spánek nepřichází
Snímky mozku ukazují nezvratné změny, k jakým dojde, když přestaneme spát
Průběh nemoci je zpočátku nenápadný. Člověk je jen trochu unavený, podrážděný. Jenže spánek nepřichází. Ani po týdnu. Ani po dvou. Mozek přestává chápat, co znamená usnout. Člověk je bdělý – ale jako by byl v pasti vlastního těla.
Postupně dochází ke ztrátě rovnováhy, řeči, logického uvažování. Objevují se halucinace, paranoidní představy, záchvaty paniky. Tělo zůstává bdělé, ale vědomí se rozpadá do střípků bez kontextu. Nakonec přestává fungovat i základní motorika. Pacient umírá vyčerpáním.
A během celého procesu – nepřichází spánek. Ani na vteřinu.
Spánek není slabost. Je to biologická nezbytnost.
Lidé jsou jediný živočišný druh, který se vědomě a dobrovolně připravuje o spánek – bez jakéhokoliv smysluplného důvodu.
Případ Silvana a dalších pacientů s FFI je extrémní. Ale přináší ostré zrcadlo tomu, co si často nechceme přiznat: spánek není ztráta času. Je to základní podmínka přežití.
Neurolog Matthew Walker, autor knihy Proč spíme, upozorňuje, že i běžný chronický spánkový deficit má zničující důsledky. Zvyšuje riziko:
- kardiovaskulárních onemocnění,
- cukrovky,
- Alzheimerovy choroby,
- oslabení imunity,
- i některých druhů rakoviny.
Moderní společnost ale spánek romantizuje jako slabost. Jako něco, co lze „odsunout“, „přeskočit“, „dojet na kafe“. Ale to je iluze. Spánek se neodpouští.
„Vyspím se až po smrti,“ říkají někteří. FFI ukazuje, že právě nedostatek spánku nás k té smrti vede.
FFI jako extrém, který ukazuje hranice lidského těla
FFI se týká jen hrstky lidí. Ale její existence dokazuje, že spánek není odměna – je to podmínka základního fungování vědomí. Bez něj se rozpadá nejen tělo, ale i to, co nás dělá lidmi: paměť, emoce, soudnost, klid.
Spánek je údržba duše.
Dřímat není slabost. Je to odvaha být v pořádku.
Možná ležíte v posteli a nejde vám usnout. Možná zítra musíte brzo vstávat. Možná si říkáte, že spánek je přece jen zdržování. Ale vzpomeňte si na ty, kteří chtěli spát – a nemohli. Kteří bojovali o pár minut klidu. A nikdy ho nedostali.
Spánek není pro líné. Spánek je pro živé.
A nic na světě ho nenahradí. Naše západní civilizace to ale stále nechce pochopit.
Anketa
Anketa
Zdroje:
- Matthew Walker: Why We Sleep (Proč spíme, Jan Melvil Publishing)
- National Institute of Neurological Disorders and Stroke: Fatal Familial Insomnia
- The Guardian, BBC Health, PubMed case studies
