Článek
Tento impozantní pes, předek mnoha dnešních molossoidních plemen, jako jsou mastifové, dogy či buldoci, byl symbolem síly, loajality a odvahy. Jeho příběh je stejně úchvatný jako doba, ve které žil.
Psi, kteří psali dějiny válek
Molosský honič je pojmenovaný po kmenu Molossů, kteří obývali Epirus. Původně se tito psi chovali jako strážci dobytka, ale brzy si našli uplatnění i jako ochránci domů a cenění váleční psi. Molossové věřili, že jejich psi jsou neporazitelní – a často měli pravdu. Jejich mohutné tělo, pevné svalstvo a neochvějná odvaha z nich dělaly přirozené ochránce.
Řekové a později Římané si rychle uvědomili potenciál molosských psů ve válce. V bitvách byli nasazováni jako předvoj armád, útočili na nepřátelské linie a působili chaos v řadách nepřátel. Jejich hluboké štěkání a neohrožený výraz byly tak děsivé, že jejich přítomnost často stačila k demoralizaci protivníků.
Plinius starší, římský historik, je popisoval jako „psisrdnatější než lvi“. Byli využíváni nejen k boji, ale také k ochraně táborů a hlídání zajatců. Když se vedle vás ozývá hrdelní mručení, myšlenky na útěk vás přejdou rychleji, než když vás stráží napůl opilý mladíček.
Jedním ze slavných molosských honičů byl Peritas, bojový pes Alexandra Velikého. Podle legendy Peritas zachránil Alexandra během bitvy u Gaugamél tím, že zaútočil na válečného slona, který Alexandra ohrožoval. Skočil po slonovi, zakousl se mu do rtu a nechtěl se pustit. Slon ztratil tolik krve, že ochabl, a Alexandr i s pánem měli čas uprchnout. Na počest svého věrného společníka založil Alexandr město a pojmenoval ho Peritas.
Symbol moci a prestiže
Molosský honič se stal symbolem prestiže mezi antickými elitami. Byl to pes králů a vojevůdců. V římských vilách byli tito psi považováni za luxusní společníky a často byli zobrazováni na mozaikách a freskách jako znak bohatství a síly.
S antiky začalo mizet i plemeno molosského honiče. Ale jeho krev stále proudí v žilách mnoha dnešních plemen, jako jsou mastifové, bulmastifové a další molossoidní psi. Jejich obrovská síla, loajalita a nezdolná povaha jsou dědictvím molosského honiče, který zanechal nezapomenutelnou stopu v historii. Měl své místo i v mýtech. Podle řecké mytologie darovala bohyně Artemis Prokridě psa jménem Laelaps, který nikdy nepropásl svou kořist, a právě z tohoto psa pocházejí molosští a lakonští honiči.
Dnes už molosské psy nepotkáte. Plemeno samotné již vyhynulo, jmenuje se ale podle něj celá skupina moderních plemen. Tzv. molossoidní plemena jsou všichni mastifové, buldoci i dogy.
Zdroje:
Mackenzi Lee, Dějiny světa v 50 psech, Jota, 2020.
