Článek
Na Instagramu jsem narazila na vtip (překládám volně z angličtiny):
„Jasně že jsem kritizovala rodiče v restauraci, dokud jsem neměla děti. Jen díky tomu lidská rasa ještě nevymřela. Všichni si myslí, že to zvládnou, a až potom zjistí, že to fakt nezvládají.“
Takže jestli to alespoň trochu zvládáte, poplácejte se po ramenou, zasloužíte si to.
A jestli to chcete zvládat ještě líp, čtěte dál.
1. Náročná situace je fakt, stres je stav mysli
Napadlo vás někdy, že stres, úzkost, strach, ale i radost a vděčnost jsou jen myšlenky? Jsou ve vaší hlavě, neexistují ve fyzickém světě, nemůžou vám fyzicky ublížit. Naše hlava může být náš největší nepřítel, ale taky náš největší spojenec.
Představte si na chvíli, jak by se asi cítila vaše nejlepší kamarádka, kdybyste ji častovali stejnými slovy, jaké používáte vůči sobě denně, opakovaně, prostě neustále.
Všechno je to o nastavení mysli, stejně jako stres. Stres je reakce na náročnou situaci a jen na nás je, jestli se necháme vystresovat. Chce to trochu cvičení a praxe naučit se hlavu ovládnout. Ale ono není jednoduché už tuto samotnou myšlenku přijmout. Přijmout, že je jen na nás, nenechat se okolím vystresovat, znamená, že nemůžeme na okolí házet vinu.
Někdy ale stačí prostě přijmout, že to je, tak to je. Nic víc.
Dítě je nemocné, práce stojí, doktorka nebere telefon a auto máte v servisu. Tak to je, to jsou fakta. Ale ten pocit sevřeného hrdla, třesoucí se ruce a nadávání na život, to je jen vaše reakce a můžete ji změnit. Sepsat si na papír po co nejmenších bodech, jak tu situaci vyřešíte. Nelitovat se, neklepat se, teď je čas k akci. Máte na to.
2. Ovládněte svoje reakce
Znáte tento scénář: 1. Rozbila jste skleničku, 2. Pláčete a cítíte se hrozně.
Zkuste se na to podívat nezaujatýma očima. Je nějaký objektivní důvod, proč právě kvůli této skleničce pláčete? Pravděpodobně není. Pláčete proto, že hned ve chvíli, kdy ji rozbijete, naskočí vaše myšlenky a budou znít nějak takto:
„Rozbila jsi skleničku, teď to budeš uklízet a nestihneš umýt nádobí, než se dítě vzbudí, takže nebudeš mít ani chvilku času na to si sednout a odpočinout. Jsi chudinka, nemáš ani trochu času na sebe. Máš mizerný život. A vůbec, jsi mizerná matka, měla bys být šťastná, že máš dítě. Ty si to snad neužíváš?“
Poznáváte tu saň ve svojí hlavě? Může taky znít nějak takhle:
„Rozbila jsi skleničku, jsi neschopná. Už jako dítě jsi byla hrozně nešikovná, všichni to říkali. A teď zase, rozbila jsi skleničku. Už nezvládáš ani mýt nádobí. Takovou maličkost, kterou zvládne každý…“
Známý psycholog (přeživší koncentračního tábora) Viktor Frankl napsal:
Mezi podnětem a naší reakcí je prostor. A v tom prostoru spočívá naše síla a svoboda.
Co myslíte – přežil Viktor Frankl koncentrační tábor díky tomu, že se litoval a nechal se okolnostmi semlít? Pravděpodobně ne. Tipla bych si, že ti, kdo přežili, byli vždy právě ti, kteří dokázali saň ve své hlavě zkrotit.
Vás naštěstí nečeká zase takové peklo, jaké zažil autor citátu. Ale to neznamená, že je váš život zahrada plná věčně kvetoucích narcisů, ve které skřítci rozdávají vychlazené pití na stříbře. Také vám se bude žít lépe, naučíte-li se plně využívat moc a svobodu v prostoru mezi podnětem a reakcí.
Jak na to?
Začněte se sledovat - najděte spojení mezi svou zkratovou reakcí a tím, co se skutečně stalo. Buďte racionální, objektivní, posuzujte svou reakci jako soudce. Uvědomte si, jaký příběh z minulosti nebo pravděpodobné budoucnosti spustil vaší zkratovou reakci. Vypněte gramofon, na kterém ta deska s příběhem hraje, a jen si řekněte: Rozbila jsem skleničku, tečka. Teď to uklidím, tečka.
A při tom všem, moc vás prosím, buďte na sebe hodní. Být rodič už je tak dost náročné i bez toho, abychom se nechali ubít svým vnitřním kritikem.
Zdroje:
Marian Jelínek, Vnitřní svět vítězů, Grada, 2019.
Skvělý podcast volně dostupný na Spotify od Red Bullu: Mindset Win
Skvělý web o mentálním tréninku od Ivy Riederové (mentalnitrenink.cz)
