Článek
Praha 1901
Pavel přišel domů z práce a rozsvítil světlo v předsíni. Nohy měl jako ze železa, celý den strávil v libeňské továrně. Navzdory únavě ale spěchal ke stolu, měl chuť číst. Nevěděl jistě, jestli mu to k něčemu bude, ale Pavel nechtěl celý život otročit jako dělník. Měl plány. A jestli jich chce dosáhnout, musí se vzdělávat. Babička mu říkala, že si má vážit knih. Ale hlavně ať si váží toho, že je může číst. Nejen v létě, když je déle světlo, ale i v zimě, když přijde domů za tmy. Ona ještě musela šetřit s olejem do lampy. Tatínek ji čtení nedovoloval, pro holku bylo světla škoda. Pavel věděl, že on bude moct nechat i svoje dcery číst. Ale nejdřív to musí někam dotáhnout. Až potom si najde nevěstu. A jeho děti budou moci číst třeba do rána.
Frýdlant 1674
Terezka s úžasem sledovala plamínek svíčky, jak se mihotá a vytváří stín na stěně. Svíčku viděla poprvé v životě. Věděla, že tatínek je má schované v almaře a občas si je s maminkou večer ve světnici zapálí a čtou si z té staré knihy. Knížku pak schovají zpět do slamníku. Terezce kladli na srdce, že o tom nesmí nikomu říkat. Teď už je prý dost velká na to, aby poslouchala, jak maminka z knihy čte. Terezka moc nevnímala, fascinovaně sledovala hořící svíčku. Ta jí připadala jako mnohem větší zázrak než maminčin hlas. Protože když hořela svíčka, bylo světlo. Jindy, když se setmělo, šlo se spát. A teď maminka čte a Terezka ji vidí. Slyšela o tom zázraku. V oknech zámku se svítilo často, velcí páni mají světla dost. Dokonce si svíčkami prý osvětlí celý sál. Můžou si číst, můžou se veselit a tancovat. Terezce musí stačit tento prchavý okamžik. Věděla, že svíčka je vzácnost. Že je moc drahá. A tak ji dál zamilovaně sledovala.
Co nám je do Pavla? Co nám je do Terezky?
V dějinách se odehrály změny, které svět změnily k nepoznání. Některé věci změnily svět k nepoznání. A často právě ty, které považujeme za nejvíc samozřejmé. Co znamenalo pro lidstvo, že si mohlo rozsvítit? Že si každý mohl rozsvítit? Inu, že i po práci se mohli učit, číst si, zkrátka žít. Že volný čas a vzdělání ve volném čase přestalo být výsadou nejbohatších.
Uvědomujeme si, co to znamenalo pro rovnost ve společnosti? Pro rovnost mužů a žen? Pro rovnost chudých a majetných? Ve světle tohoto pochopení pak třeba lépe pochopíme současnou debatu o cenách energií.
Zdroje
Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, Mladá Fronta 1999.
Václav Smil: Energy and Civilization, MIT Press Ltd, 2018.
