Mexická metropole se propadá do země. Její pokles sledují i družice NASA

Jenže pod tím vším se odehrává pomalý, ale mimořádně závažný proces. Největší město Severní Ameriky klesá tak rychle, že jeho pohyb dnes sledují i družice NASA z vesmíru.

Nejde přitom o problém posledních let. Odborníci upozorňují, že město se propadá už více než sto let. Nová satelitní měření však ukazují, že některé části metropole klesají rychlostí, která nemá ve světě mnoho obdoby.

Kořeny dnešního problému sahají hluboko do minulosti. Na místě současného Mexico City kdysi leželo rozsáhlé jezero Texcoco. Právě zde vybudovali Aztékové své slavné město Tenochtitlán, které po příchodu Španělů postupně přerostlo v dnešní milionovou metropoli.

Po staletí se kolonizátoři snažili jezera vysušit a zabránit ničivým záplavám. Voda postupně mizela, ale město zůstalo stát na měkkých jílovitých sedimentech, které byly kdysi součástí jezerního dna. To samo o sobě představovalo komplikaci. Skutečný problém však nastal ve chvíli, kdy začalo rychle růst obyvatelstvo.

Dnes žije v metropolitní oblasti přes 20 milionů lidí. Takové množství obyvatel potřebuje obrovské množství vody. A právě voda se stala hlavním důvodem, proč se město propadá.

Velká část pitné vody pochází z podzemních zásob. Ty se po desetiletí odčerpávají rychleji, než je příroda dokáže obnovit. Když se voda z podzemí vyčerpá, půda ztrácí oporu. Měkké jíly se začnou stlačovat a povrch klesá. Proces je podobný jako u houby, ze které postupně vytlačíte vodu. Jakmile jednou ztratí objem, už se do původního stavu nevrátí.

Právě proto odborníci upozorňují, že velká část propadání je prakticky nevratná. Některé čtvrti klesají pomaleji, jiné mnohem rychleji. To vytváří další problém. Nepropadá se totiž celé město rovnoměrně. Jedna oblast může klesnout o několik centimetrů, zatímco sousední téměř vůbec. Budovy, silnice nebo potrubí jsou pak vystaveny obrovskému pnutí.

Výsledkem jsou popraskané zdi, deformované komunikace, poškozené vodovody a nákladné opravy infrastruktury.

Dlouhá léta bylo možné sledovat propadání pouze pomocí pozemních měření. Dnes však vědci využívají radarové družice, které dokážou zaznamenat i velmi malé změny povrchu Země.

Na jaře roku 2026 zveřejnila NASA první podrobnější výsledky z mise NISAR, společného projektu americké NASA a indické kosmické agentury ISRO. Satelit ukázal, že některé části Mexico City se propadají o více než dva centimetry za měsíc. V přepočtu jde zhruba o 25 centimetrů ročně. Takové tempo řadí mexickou metropoli mezi nejrychleji klesající velká města na světě.

Radar družice přitom funguje ve dne i v noci a dokáže měřit změny povrchu s přesností na jednotlivé centimetry. Díky tomu vědci získávají dosud nevídaný přehled o tom, kde je situace nejvážnější.

Existuje i místo, kde lze propadání doslova spočítat. Jedním z nejznámějších symbolů Mexico City je monument Ángel de la Independencia, zlatý Anděl nezávislosti stojící na třídě Paseo de la Reforma. Když byl pomník v roce 1910 dokončen, vedlo k němu jen několik schodů. Jenže okolní terén postupně klesal.

Dnes musí návštěvníci vystoupat o čtrnáct schodů více než před sto lety. Ne proto, že by se pomník zvyšoval, ale protože země kolem něj se propadla. NASA tento monument dokonce uvádí jako jeden z nejviditelnějších příkladů dlouhodobého poklesu města.

Podobné příklady lze najít po celé metropoli. Některé historické budovy se naklánějí, jiné musely projít rozsáhlými rekonstrukcemi, aby zůstaly bezpečné.

Největší starosti ale nepůsobí historické památky. Mnohem větší problém představuje infrastruktura. Propadání půdy poškozuje koleje metra, silnice, kanalizaci i vodovodní sítě. Právě potrubí je obzvlášť citlivé. Pokud se země pod ním pohybuje nerovnoměrně, vznikají praskliny a úniky vody. Paradoxně tak město přichází o část vody právě kvůli procesu, který způsobuje její nedostatek.

Odborníci dlouhodobě upozorňují, že ztráty ve vodovodní síti dosahují velmi vysokých hodnot a představují významnou součást stále se prohlubující vodní krize. Situace je natolik vážná, že některé části metra musely v minulých letech projít opravami souvisejícími s deformacemi způsobenými poklesem terénu.

To je otázka, na kterou zatím neexistuje jednoduchá odpověď. Vědci se shodují, že úplně zastavit proces už pravděpodobně nebude možné. Část podloží se totiž stlačila trvale. Město se ale snaží situaci alespoň zpomalit.

Probíhají projekty zaměřené na lepší hospodaření s vodou, zachytávání dešťové vody nebo omezení závislosti na podzemních zdrojích. Odborníci zároveň zdůrazňují, že bez rozsáhlejších změn ve správě vodních zdrojů bude problém dál narůstat.

Do celé situace navíc vstupuje klimatická změna. Delší období sucha a nepravidelné srážky znamenají, že se podzemní zásoby doplňují ještě pomaleji než dříve.

Na rozdíl od zemětřesení či hurikánu nemá propadání města podobu náhlé katastrofy. Neprovázejí ho dramatické záběry ani mimořádné zprávy. Probíhá tiše a téměř nepozorovaně, den za dnem. Právě v tom ale spočívá jeho nebezpečí.

Každý měsíc zmizí několik dalších milimetrů nebo centimetrů. Samy o sobě vypadají zanedbatelně. Když se však sčítají desítky let, promění celé město.

Mexico City dnes představuje jeden z nejvýraznějších příkladů toho, jak mohou lidská činnost, urbanizace a hospodaření s vodou změnit samotný povrch Země. A zatímco miliony obyvatel pokračují ve svém každodenním životě, družice obíhající stovky kilometrů nad nimi sledují, jak se jedna z největších metropolí světa pomalu propadá pod vlastní vahou.

Zdroje:

https://www.nasa.gov/missions/nisar/us-indian-space-mission-maps-extreme-subsidence-in-mexico-city/

https://science.nasa.gov/photojournal/us-indian-spacecraft-captures-mexico-city-subsidence/

https://www.theguardian.com/world/2026/may/07/mexico-city-sinking-subsidence-2cm-a-month-nasa-nisar

https://www.space.com/astronomy/earth/mexico-city-is-sinking-up-to-14-inches-per-year-satellite-images-show

https://www.wired.com/story/mexico-city-is-sinking-a-powerful-nasa-satellite-just-exposed-how-fast/

https://mexiconewsdaily.com/news/mexico-city-sinking-nasa-data-10-inches-per-year/