Článek
Když se mluví o dezinformacích, většinou si představíme řetězové e-maily, anonymní weby nebo příspěvky na sociálních sítích. Málokdo si ale uvědomuje, že i knihy mohou sehrát zásadní roli v šíření konspiračních narativů. Jedním z nejvýraznějších příkladů posledních let je titul Můj otec byl MIB, který se stal téměř kultovním mezi příznivci dezinformačních teorií.
Jaká je kniha Můj otec byl MIB
Pod názvem, který odkazuje k populární sci-fi představě „Men in Black“ – tedy údajných tajných agentů střežících informace o UFO – se skrývá směs osobních vzpomínek, konspiračních teorií a úvah o fungování světa. Autor knihy (na české scéně hojně citovaný a sdílený) tvrdí, že jeho otec byl členem tajné organizace, která znala pravdu o existenci mimozemšťanů, nadvládě skrytých elit a tajných technologiích.
Kniha je psána tak, aby na čtenáře působila autenticky: kombinuje reálné události a historické momenty s vykonstruovanými domněnkami, které se obtížně ověřují. Tento styl vytváří iluzi „zakázaného poznání“, což je přesně ten pocit, který dezinformační scéna potřebuje: přesvědčit své příznivce, že oni jsou těmi vyvolenými, kdo znají skutečnou pravdu, zatímco „mainstream“ vše zatajuje.
Proč je kniha oblíbená v konspiračním prostředí
Zatímco klasické články nebo videa na internetu lze rychle dohledat a ověřit, knihy působí dojmem seriózního a trvalého zdroje. Papír má stále váhu – a právě proto se Můj otec byl MIB stala tak přitažlivou pro šíření konspiračních narativů.
Kniha pracuje s motivy, které jsou na dezinformační scéně běžné:
- tajné elity a spiknutí – tvrzení, že svět neřídí oficiální politici, ale neviditelná skupina mocných,
- utajované technologie a znalosti – přesvědčení, že vlády skrývají pokročilé objevy, které by mohly změnit svět,
- kontakt s mimozemšťany – téma, které je atraktivní, protože kombinuje sci-fi s pocitem zakázaného,
- osobní svědectví – narativ „můj otec to věděl, já to jen předávám dál“ dodává příběhu zdání autenticity.
V textu se ale objevují i další tradiční narativy, které jsou pro konspirační literaturu typické. Autor například naznačuje, že jezuitský řád má být jakýmsi „skrytým dirigentem dějin“, který údajně manipuluje politiky a státní instituce. Objevuje se také motiv zednářů, prezentovaných jako tajné bratrstvo, jež má řídit světové finance a vlády ze zákulisí. A nechybí ani zmínky o „židovských bankéřích“, typicky rodině Rothschildů, kteří jsou v konspiračních kruzích líčeni jako zosobnění finanční moci a globálního vlivu.
Tyto motivy jsou atraktivní zejména proto, že nabízejí jednoduchá vysvětlení složitých problémů. Když se čtenář necítí spokojený se stavem světa, snadno uvěří, že „někdo jiný tahá za nitky“ a že oficiální vysvětlení je jen kouřová clona.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo věří podivným konspiračním teoriím a často nechápete, odkud vlastně čerpá své představy, je velká pravděpodobnost, že narazil právě na tuto knihu (případně na zdroje, jež vycházejí z této knihy). Mnohé motivy, které tito lidé opakují – že svět neřídí vlády, ale tajná skupina mocných elit, že existují utajované technologie schopné změnit běh civilizace, nebo že vlády zamlčují kontakt s mimozemšťany – vycházejí přímo z Můj otec byl MIB. Proto se mezi dezinformačními komunitami stala tak důležitou: funguje jako zdrojový text, z něhož se pak šíří celé narativy dál. Každý, kdo se seriózně zabývá vyvracením konspiračních teorií, by ji měl znát, proto aby pochopil, odkud se tyto představy berou.
Konspirační scéna a její metody
Konspirační scéna funguje na několika úrovních. V online prostoru se jedná o weby, které vydávají neověřené zprávy, překrucují fakta a šíří paniku. Na sociálních sítích se zase využívají emotivní statusy a videa, která se šíří virálně. Knihy, jako je Můj otec byl MIB, však slouží jako „hlubší vrstva“ – poskytují ideologický základ a vyvolávají dojem seriózní literatury.
Je to podobné, jako když extremistická hnutí používají manifesty nebo ideologické spisy. Kniha funguje jako kotva: na ni se pak mohou odkazovat youtubeři, autoři blogů i diskutéři v internetových fórech. Tím se vytváří zdání, že jde o „klasické dílo“, které je nutné znát, pokud chcete chápat „skutečnou pravdu“.
Jak kniha ovlivňuje čtenáře
Čtenáři knihy Můj otec byl MIB často mluví o tom, že jim otevřela oči. Ne proto, že by přinesla ověřitelné informace, ale proto, že jim nabídla rámec, do kterého si mohou dosazovat vlastní obavy a frustrace. Když se někdo cítí zklamaný politikou, dezorientovaný složitým světem nebo znejistěný ekonomickými problémy, podobné texty mu nabídnou únik: všechno je jednoduché, někdo jiný to řídí, my jsme oběť.
Nebezpečí spočívá v tom, že čtenář přestává důvěřovat oficiálním institucím a médiím. Začne věřit, že pouze „alternativní zdroje“ mu říkají pravdu. A právě tady vzniká prostor pro manipulaci – když už jednou člověk přijme konspirační rámec, je mnohem snazší ho přesvědčit o dalších, třeba i politicky motivovaných lžích.
Dezinformace v českém kontextu
V České republice má dezinformační scéna dlouhou tradici, posílenou především událostmi posledních let: pandemií covidu, válkou na Ukrajině i ekonomickými otřesy. Lidé hledají snadné odpovědi, a právě knihy jako Můj otec byl MIB jim je nabízejí. Nejsou ale řešením, naopak – jen posilují frustraci a pocit, že není komu věřit.
Je důležité si uvědomit, že dezinformace nejsou jen neškodná zábava. Když se rozšíří, mohou oslabit důvěru ve vědu, ve volby nebo v demokratické instituce. Toho se pak dá snadno zneužít: ať už pro politické cíle, nebo pro finanční zisk.
Jak číst konspirační texty s odstupem
Odmítnout dezinformace neznamená zavírat oči před problémy. Naopak – je třeba otevřeně mluvit o tom, že svět je složitý a že ne všechno má jednoznačné vysvětlení. Kritické myšlení je klíčové: když se setkáme s „tajnými odhaleními“, měli bychom se ptát, odkud informace pochází, jestli ji lze ověřit a kdo z jejího šíření profituje.
Knihy jako Můj otec byl MIB mohou být zajímavým čtením z hlediska poznání, jak fungují konspirační narativy. Ale je důležité je brát s odstupem – jako ukázku, jak snadno lze manipulovat s lidskou zvědavostí a touhou po výjimečnosti.
Proč Můj otec byl MIB není jen nevinná kniha
Můj otec byl MIB je ukázkovým příkladem toho, jak se fikce a neověřené domněnky mohou tvářit jako seriózní svědectví. Na české dezinformační scéně se stala jedním z pilířů, na který se odkazují různé alternativní proudy. A i když může působit nevinně, její vliv ukazuje, jak snadno mohou konspirační teorie zakořenit v prostředí, které je náchylné ke zklamání a nedůvěře.
Pokud chceme čelit dezinformacím, nestačí je jen vyvracet. Musíme také pochopit, proč lidé hledají útočiště v podobných knihách – a nabídnout jim lepší, ověřené a srozumitelné odpovědi na otázky, které je trápí.
Zdroje:
https://public-history-weekly.degruyter.com/9-2021-2/fake-news-textbooks
https://epochaplus.cz/pocatky-konspiracni-teorie-o-muzich-v-cernem
https://www.visionofhumanity.org/amazons-algorithms-conspiracy-theories-and-extremist-literature
MASON, Jason a Jan van HELSING. Můj otec byl MIB. Překlad Daniel Kluger. Praha: Anch-books, 2019.
dezinformační skupiny, sociální sítě, komentáře atd. (nechci těmto skupinám a lidem dělat reklamu, proto neuvádím jednotlivé odkazy, ale v případě zájmu snadno dohledáte na YouTube jednoho konspirátora či dezinformátora, který knihu předčítá a komentuje, lidé v komentářích uvádí další zdroje a „pravdy pro vyvolené“)
