Článek
Když se dnes mluví o rasové segregaci ve Spojených státech, většina lidí si vybaví oddělené školy, místa v autobusech nebo nápisy „jen pro bílé“. Méně známá je skutečnost, že americké úřady po staletí zasahovaly i do něčeho mnohem osobnějšího – do manželství.
Ještě v době, kdy už miliony Američanů sledovaly televizi, poslouchaly Beatles a těšily se na cestu člověka na Měsíc, existovaly státy, kde mohl být pár trestně stíhán jen proto, že měl každý z partnerů jinou barvu pleti.
Dnes to zní jako vzdálená historie. Ve skutečnosti od zrušení posledních zákazů neuplynulo ani šedesát let.
Když stát rozhodoval, koho si smíte vzít
Zákazy mezirasových manželství nejsou v americké historii žádnou okrajovou epizodou. Jejich kořeny sahají až do koloniální éry. Už v 17. století začaly některé britské kolonie v Severní Americe přijímat zákony zakazující sňatky mezi bělochy a lidmi afrického původu.
Postupně se podobná omezení rozšířila do dalších částí země. Nešlo přitom pouze o vztahy mezi bělochy a Afroameričany. V některých státech byly zakázány i sňatky s lidmi asijského původu, domorodými Američany nebo příslušníky dalších etnických skupin.
Oficiálně se mluvilo o zachování „rasové čistoty“. Ve skutečnosti šlo o snahu zachovat společenské uspořádání, ve kterém měli běloši privilegované postavení. Problém ovšem spočíval v tom, že stát musel nejprve rozhodnout, kdo je vlastně běloch. A právě tady začínala absurdita celého systému.
V některých státech stačil i velmi malý podíl afroamerických předků, aby člověk nebyl úředně považován za bělocha. Nejznámější byla takzvaná „one-drop rule“ – představa, že jediný doložitelný afroamerický předek člověka navždy vyřazuje z kategorie bělochů.
Nešlo tedy jen o zákaz určitých sňatků. Šlo také o státní snahu rozdělit obyvatelstvo do přesně vymezených rasových kategorií.
Nešlo jen o zákaz svatby. Stát kontroloval i rodné listy
Dnešnímu člověku může zákaz mezirasových manželství připadat jako jednoduché pravidlo: nesmíte si vzít člověka jiné rasy. Ve skutečnosti byl celý systém mnohem složitější. Úředníci často zkoumali rodokmeny žadatelů o sňatek. Nestačilo, že někdo vypadal jako běloch. V některých případech musel prokázat, že mezi jeho předky nebyl nikdo afroamerického původu.
Nejznámějším příkladem byla Virginie. Tam v roce 1924 vstoupil v platnost zákon známý jako Racial Integrity Act (zákon o rasové integritě). Ten nařizoval úřední evidenci rasové příslušnosti obyvatel a zakazoval manželství mezi bělochy a lidmi označenými za příslušníky jiné rasy.
Významnou roli zde sehrál Walter Plecker, dlouholetý šéf virginského úřadu pro evidenci obyvatel. Plecker byl přesvědčený zastánce rasové segregace a desítky let se snažil zabránit uzavírání smíšených manželství.
Neomezoval se přitom pouze na vydávání oddacích listů. Nechal přezkoumávat matriky, rodné listy i rodokmeny. Některým rodinám byla zpětně změněna rasová klasifikace v úředních záznamech.
Mnoho lidí tak zjistilo, že stát nerozhoduje pouze o tom, koho si mohou vzít, ale také o tom, kým podle zákona vlastně jsou.
Když nestačilo odjet jinam
Mnoho párů se snažilo zákaz obejít. Nejčastější řešení bylo jednoduché. Odjet do státu, kde byl podobný sňatek legální, uzavřít tam manželství a vrátit se domů. Jenže ani to nebyla záruka bezpečí.
Některé státy měly zákony napsané tak, aby podobné pokusy postihovaly. Pokud jejich obyvatelé uzavřeli mezirasový sňatek jinde a následně se vrátili, mohli být stále stíháni. Manželství mohlo být navíc prohlášeno za neplatné.
To mělo velmi konkrétní důsledky. Pokud jeden z manželů zemřel, druhý mohl přijít o nárok na dědictví. Komplikace vznikaly při vlastnictví majetku, při určování právního postavení dětí i při běžném jednání s úřady. Láska se tak mohla změnit v právní problém, který zasahoval celý život rodiny.
Boxer, který dráždil celou Ameriku
Dlouho před známým případem Lovingových vyvolávaly mezirasové vztahy v Americe prudké emoce. Jednou z nejvýraznějších postav byl boxer Jack Johnson. Johnson patřil na začátku 20. století k nejslavnějším sportovcům světa. Zároveň se však netajil vztahy s běloškami a později se s některými z nich oženil.
To vyvolávalo obrovské pobouření. Noviny o něm často psaly otevřeně rasistickým jazykem a část veřejnosti ho považovala za symbol narušování tehdejšího společenského řádu.
Když byl v roce 1913 odsouzen za porušení Mannova zákona, který zakazoval převážení žen přes hranice států za účelem prostituce či „nemravných účelů“, řada historiků později upozorňovala, že významnou roli v jeho stíhání sehrála právě nenávist vůči jeho vztahům s běloškami.
Formálně nešlo o proces kvůli manželství. Přesto ukázal, jak silně tehdejší Amerika reagovala na překračování rasových hranic.
„Neřekla jste mi, že jste černoška“
Ještě zvláštnější byl případ Alice Jonesové a Leonarda Kipa Rhinelandera. Rhinelander pocházel z bohaté newyorské rodiny. Když se v roce 1924 oženil s Alice Jonesovou, ženou smíšeného původu, rozpoutal tím skandál, o kterém psaly noviny po celé zemi.
Po tlaku rodiny se pokusil manželství zrušit. Tvrdil, že netušil, že jeho žena má afroamerické předky. Následný soudní proces patřil k nejbizarnějším své doby. Alice Jonesová byla během řízení nucena podrobit se ponižujícímu zkoumání před porotou. Ta měla rozhodnout, zda mohl její manžel její původ skutečně přehlédnout.
Porota nakonec zamítla Rhinelanderovu snahu o zrušení manželství a Alice Jonesová spor vyhrála. Celá aféra však ukázala, jak hluboko byly rasové předsudky zakořeněny i na severu Spojených států, který bývá často vykreslován jako tolerantnější než americký jih.
Manželé, které zatkla policie ve vlastní ložnici
Nejslavnějším případem se stali Richard a Mildred Lovingovi. Nebojovali za občanská práva. Nepořádali demonstrace. Nechtěli vstoupit do historie. Chtěli prostě žít spolu.
Richard Loving byl běloch z Virginie. Mildred Jeterová měla afroamerické a indiánské předky. Když se rozhodli vzít, odjeli v roce 1958 do Washingtonu D.C., kde bylo jejich manželství legální. Poté se vrátili domů do Virginie. Zdálo se, že problém vyřešili.
Jenže několik týdnů po svatbě vtrhla uprostřed noci do jejich domu policie. Když Richard ukázal oddací list vydaný ve Washingtonu, nebylo mu to nic platné. Manželé byli zatčeni přímo ve své ložnici.
Následně byli odsouzeni za porušení virginského zákona o rasové integritě. Soudce Leon Bazile jim udělil roční trest vězení, který podmíněně odložil pod jedinou podmínkou: musí opustit Virginii a nesmějí se do ní společně vrátit po dobu pětadvaceti let.
Jinými slovy, stát jim dovolil být manželi pouze tehdy, pokud přestanou žít doma.
Soudce, který věřil, že Bůh oddělil jednotlivé rasy
Případ Lovingových se později proslavil i výrokem soudce Bazila. Ve svém rozhodnutí napsal, že Bůh stvořil jednotlivé rasy odděleně a umístil je na různé kontinenty. Podle jeho názoru právě tato skutečnost dokazovala, že jejich mísení nebylo zamýšleno.
Dnes podobná slova působí jako citát z 19. století. Ve skutečnosti je americký soudce napsal v roce 1959.
Rozsudek, který změnil Ameriku
Lovingovi se nakonec obrátili na právníky z organizace ACLU (Americká unie pro občanské svobody) a jejich případ se dostal až k Nejvyššímu soudu Spojených států.
Dne 12. června 1967 přišlo historické rozhodnutí. Nejvyšší soud jednomyslně rozhodl, že zákazy mezirasových manželství porušují čtrnáctý dodatek americké ústavy a jsou protiústavní.
V době rozsudku mělo podobné zákony stále šestnáct amerických států. Rozhodnutí Loving v. Virginia se dnes řadí mezi nejvýznamnější rozsudky v dějinách amerických občanských práv.
Ani tehdy s tím většina nesouhlasila
Při pohledu zpět je snadné předpokládat, že většina Američanů rozhodnutí přivítala. Ve skutečnosti tomu tak nebylo. Podle průzkumu Gallup z roku 1968 schvalovalo mezirasová manželství pouze přibližně 20 procent Američanů. Nejvyšší soud tehdy předběhl veřejné mínění o celé generace.
Historie, která není tak vzdálená
Když padl rozsudek Loving v. Virginia, bylo to pouhé dva roky před přistáním člověka na Měsíci. Nejde tedy o dobu dostavníků ani občanské války. Jde o období, které si miliony lidí stále pamatují.
A právě to je na celém příběhu možná nejpřekvapivější. Země, která se chystala vyslat člověka do vesmíru, ještě krátce předtím trestala některá manželství jen kvůli barvě pleti snoubenců.
Je to připomínka toho, jak rychle se mohou měnit zákony – a jak pomalu se někdy mění společnost.
Zdroje:
https://www.britannica.com/topic/interracial-marriage-in-the-US
https://www.britannica.com/event/Loving-v-Virginia
https://encyclopediavirginia.org/entries/racial-integrity-laws-1924-1930
https://www.law.cornell.edu/wex/loving_v_virginia_%281967%29
https://en.wikipedia.org/wiki/Miscegenation
