Článek
Muž, kterému Hitler napsal obdivný dopis. V Americe ho přitom oslavovali jako zachránce přírody
Když se dnes mluví o lidech, kteří pomohli vytvořit intelektuální základ nacismu, většině z nás naskočí německá jména. Jen málokoho by napadlo hledat jednoho z jejich předchůdců mezi bohatou newyorskou elitou, která trávila víkendy lovem, zakládala národní parky a pořádala charitativní večírky.
Přesto právě tam najdeme Madisona Granta.
Jeho příběh je zvláštní už na první pohled. Na jedné straně člověk, který se zasloužil o záchranu amerických bizonů, podporoval ochranu sekvojových lesů a pomáhal budovat instituce, jež dodnes patří k symbolům ochrany přírody ve Spojených státech. Na straně druhé autor knihy, kterou Adolf Hitler četl s takovým nadšením, že ji později označil za svou „bibli“.
Nejde přitom o nějakou historickou kuriozitu. Ve své době byl Grant považován za respektovaného intelektuála. Nezačínal na okraji společnosti, ale přímo v jejím centru.
Narodil se v roce 1865 v New Yorku do zámožné rodiny, která patřila k americké vyšší vrstvě. Vystudoval Yale a práva na Kolumbijské univerzitě. Nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou stane jednou z nejkontroverznějších postav amerických dějin.
V mládí ho fascinovala příroda. Hodně cestoval, lovil a zajímal se o zvířata. Koncem 19. století si řada Američanů začínala uvědomovat, že nekontrolované kácení lesů a masový lov ženou některé druhy ke zkáze. Bizona, který ještě o několik desetiletí dříve zaplavoval severoamerické pláně v milionech kusů, bylo najednou možné spočítat na stovky.
Grant patřil mezi ty, kterým to nebylo jedno.
Zapojil se do aktivit na ochranu přírody, pomáhal zakládat organizace zaměřené na ochranu volně žijících zvířat a stal se jedním z lidí, kteří stáli za záchranou amerického bizona. Podílel se také na vzniku institucí spojených s dnešním Bronx Zoo a podporoval ochranu oblastí, z nichž se později staly významné národní parky.
Kdyby jeho život skončil tady, pravděpodobně by dnes byl připomínán podobně jako jiní američtí ochránci přírody.
Jenže Grant měl ještě druhou vášeň.
Zajímal se o původ lidských populací. A právě zde začíná část příběhu, která dodnes budí rozpaky.
Na přelomu 19. a 20. století byly rasové teorie v západním světě mnohem rozšířenější, než si dnes připouštíme. Nešlo jen o názory extremistů. Podobné představy pronikaly na univerzity, do politiky i do médií. Mnoho vzdělaných lidí věřilo, že lidstvo lze rozdělit do biologicky odlišných skupin s různými schopnostmi a vlastnostmi.
Grant se stal jedním z nejhlasitějších zastánců těchto teorií.
V roce 1916 vydal knihu The Passing of the Great Race (Zánik velké rasy). Dnes je považována za učebnicový příklad pseudovědy. Ve své době však vyvolala obrovský zájem. Grant v ní tvrdil, že největší úspěchy západní civilizace vytvořila takzvaná „nordická rasa“, kterou spojoval především s obyvateli severní Evropy. Současně varoval, že masová migrace z jiných částí Evropy povede podle něj k úpadku Spojených států.
Dnes zní podobné myšlenky absurdně. Tehdy ale nacházely posluchače.
Je třeba si uvědomit, jak rychle se Amerika měnila. Do země přicházely miliony přistěhovalců z Itálie, Polska, Ruska nebo Rakouska-Uherska. Ve velkých městech vznikaly nové komunity, slyšely se nové jazyky a část starousedlíků měla pocit, že se svět kolem nich mění příliš rychle.
Grant jim nabídl jednoduché vysvětlení.
Neviděl problém v ekonomice ani v sociálních podmínkách. Tvrdil, že problém spočívá v samotném původu přistěhovalců.
Právě v tom spočívala síla jeho knihy. Nabízela zdánlivě vědecké argumenty pro obavy, které už ve společnosti existovaly.
Historici se dodnes shodují, že Grant patřil mezi nejvlivnější zastánce omezení imigrace. Jeho názory pomohly vytvořit atmosféru, která vedla k přijetí imigračního zákona z roku 1924. Ten výrazně omezil přistěhovalectví z řady evropských zemí a zvýhodnil migranty ze severní Evropy.
Jenže Grant nechtěl pouze regulovat přistěhovalectví.
Stal se také jednou z nejvýznamnějších tváří amerického eugenického hnutí.
Dnes slovo eugenika většina lidí spojuje s nacistickým Německem. Ve dvacátých letech však byla v některých kruzích považována za moderní vědecký přístup. Její zastánci věřili, že lze společnost „vylepšovat“ řízeným rozmnožováním a omezováním reprodukce lidí, které považovali za nežádoucí.
Grant takové názory otevřeně podporoval. Působil v organizacích propagujících eugeniku a patřil mezi její nejznámější obhájce.
Právě tehdy se jeho jméno dostalo i za hranice Spojených států.
Jeho knihu četli lidé v Evropě. A mezi nimi i muž, který se tehdy teprve snažil získat moc v Německu.
Adolf Hitler.
Nacistický vůdce Grantovy teorie dobře znal a obdivoval je. Později vzniklo známé tvrzení, že Hitler označil Grantovu knihu za svou „bibli“. Historici vedou spory o přesné znění a původ některých citací, ale o vlivu Grantových myšlenek na nacistické rasové teorie dnes nepochybuje téměř nikdo.
To je možná nejzajímavější moment celého příběhu.
Grant nikdy neviděl plynové komory. Zemřel v roce 1937, tedy ještě před vypuknutím druhé světové války. Nikdy nespatřil Osvětim ani průmyslové vyvražďování evropských Židů.
Přesto se jeho jméno po válce začalo objevovat v debatách o tom, odkud nacistická ideologie čerpala inspiraci.
Mnoho lidí tehdy zažilo šok. Ukázalo se totiž, že některé myšlenky, které později spojovali výhradně s nacismem, vznikaly a šířily se dávno před Hitlerem. A často v demokratických zemích.
Madison Grant je jedním z nejvýraznějších příkladů.
Na jeho příběhu je něco nepříjemně aktuálního i dnes. Nepřipomíná totiž fanatika křičícího na ulici. Připomíná vzdělaného, úspěšného a společensky uznávaného člověka, jehož názory zněly mnoha současníkům rozumně.
Právě proto měl takový vliv.
Jeho život navíc ukazuje, jak složité někdy bývá hodnotit historické osobnosti. Stejný člověk mohl pomáhat zachraňovat ohrožené druhy zvířat a současně prosazovat teorie, které dnes považujeme za nebezpečné a hluboce mylné.
Možná právě proto Madison Grant dodnes fascinuje historiky. Ne proto, že by byl nejznámějším rasovým teoretikem své doby. Ale proto, že ztělesňuje nepříjemnou skutečnost: člověk nemusí být monstrum, aby jeho myšlenky napáchaly obrovské škody.
A někdy bývají ty nejvlivnější omyly šířeny lidmi, kteří jinak vypadají jako vzoroví občané své doby.
Zdroje:
https://home.nps.gov/people/madison-grant.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Madison_Grant
https://www.newyorker.com/magazine/2019/08/26/when-w-e-b-du-bois-made-a-laughingstock-of-a-white-supremacist
https://www.gutenberg.org/ebooks/68185
