Článek
Existují lidé, pro které je sleva podezřelá, lidskost neprůhledná a dobrý úmysl nedůvěryhodný.
Ne proto, že by se jim skutečně dělo něco špatného.
Ale proto, že oni sami svět takto vidí — jako trh triků, úskoků a výhod.
Já to tak nemám.
Ale žiji ve světě, který mě to denně učí.
1. Svět akcí, slev a nafouknutých hodnot
Dlouhé roky jsem pracovala v marketingu a reklamě jako grafik a textař.
Zpočátku to nebylo rychloobrátkové řemeslo. Byla to poctivá tvorba — hledání nápadu, práce se světlem, barvou a významem.
Reklamu jsem milovala hlavně kvůli Benettonu a práci Oliviera Toscaniho.
Jeho odvaha otevírat témata, bourat hranice a ukazovat svět bez pozlátek mě formovala jako člověka i jako výtvarnici.
Stejně silný vliv měl Eda Kauba ze Satchi&Satchi a jeho ikonický slogan pro Kofolu.
A oba tito tvůrci pro mě byli obrovskou inspirací — měla jsem možnost být s nimi v kontaktu a učit se z jejich pohledu na svět.
A pak tu byl ještě Michael Minard a jeho agentura Open the Door.
To, co mě učil o komunikaci, významu a lidském sdělení, si nesu dodnes — už více než 35 let.
Bylo to nádherné období po roce 1989, kdy se svět otevíral a zdálo se, že všechno je možné.
Ale pomalu se z toho stalo řemeslo bez duše.
Rychlá produkce, která zmizela druhý den, nezanechala žádnou stopu — žádnou skutečnou hodnotu.
A tehdy jsem pochopila, že ten svět už není pro mě.
2. Odešla jsem k dětem — k čistotě, kterou marketing nezná
Vrátila jsem se k tomu, co jsem vystudovala — k pedagogice, k práci s lidmi, k výtvarnému vzdělávání.
Jsem absolventka Pedagogické fakulty výtvarného oboru a českého jazyka a možná právě tam vznikla ta nejdůležitější touha:
předávat, učit, vést, být směrem.
Začala jsem učit děti kreslit.
Ne „instagramové děti“, ale ty skutečné:
- zvídavé,
- dychtivé,
- úžasně tvůrčí,
- srdcem otevřené.
Stačí jim říct, jak přitlačit tužku, jak míchat barvy, jak se nebát prázdného papíru.
A vytvoří svět, který už dospělí neumějí ani cítit.
3. Kvalita něco stojí. Ale ne každý ji pozná.
Výtvarná práce potřebuje kvalitní materiál.
To je prostě fakt.
Krásný výsledek nevznikne z papíru z hypermarketu.
Ani z pastelek, které flekatí, lámou se a nedovolí míchání tónů.
A protože jsem odmítla nabízet nekvalitní materiál za vysokou cenu, udělala jsem něco, čemu mnoho lidí nerozumí:
👉 Slevila jsem na své práci — ne na kvalitě materiálu.
Aby si děti mohly kreslení dovolit.
Aby rodiče nemuseli počítat každou stovku.
Aby umění nebylo luxus pro pár vyvolených.
4. A pak jsem pochopila, že nízká cena je pro některé lidi problém
Pro některé rodiče byla nízká cena podezřelá.
Chtěli platit víc — protože vyšší cena pro ně znamenala status.
Raději zaplatí dvojnásobek za kurz s laciným materiálem, než aby přijali férovou cenu s kvalitou.
Nešlo o dovednost dítěte.
Nešlo o radost.
Šlo o to, aby to „zavánělo exkluzivitou“.
A tuhle hru já hrát nebudu.
5. Lidskost je pro podezíravé lidi nepochopitelná
Kdo sám manipuluje, vidí manipulaci všude.
Kdo hledá triky, vidí trik i v dobrotě.
Kdo nikdy nikomu nic nedal zdarma, nevěří, že to může existovat.
A pokud jim nabídnete férovou, vstřícnou cenu?
Mají pocit, že je chcete podvést.
Ale tahle rovnice nemluví o nás.
Mluví o nich.
O jejich vlastním stínu.
6. Takže jsem se rozhodla: Nebudu zdražovat. Nebudu se obhajovat. Budu psát a malovat.
Nebudu učit děti rodičů, kteří nerozumějí hodnotě.
Nebudu vysvětlovat, proč pracuji s kvalitním materiálem.
Nebudu bojovat s lidmi, kteří si pletou cenu a hodnotu.
👉 Budu psát.
O životě.
O tom, co jsem prožila.
O tom, co má skutečnou váhu.
A pokud to pomůže byť jediné ženě, muži nebo dítěti, pak to má smysl.
7. Závěr: Není problém dát slevu. Problém je dávat ji lidem, kteří ji nedokážou pobrat.
Laskavost není slabost.
Sleva není manipulace.
A lidskost není trik.
Jen se ve světě plném falešných hodnot staly podezřelými.
A já už nechci žít podle jejich ceníku.
Chci žít podle svého svědomí.
