Článek
Dnes jsem si uvědomila jednu věc, která mě rozesmála – a zároveň mi strašně moc pomohla pochopit samu sebe.
Jsme v životě spíš jako pejsek… nebo jako kočka?
Pejsek čeká
Pejsek miluje.
Bezpodmínečně.
Čeká u dveří.
Radostně vrtí ocasem.
Stačí malý náznak zájmu – a už je celý váš.
Pejsek:
- odpovídá hned
- těší se na každou zprávu
- potřebuje kontakt
- bojí se, že o něj někdo přestane stát
A víš co?
Je na tom něco krásného.
Ale taky něco křehkého.
Kočka si vybírá
Kočka miluje taky.
Ale jinak.
Nepřijde na zavolání pokaždé.
Nepotřebuje být neustále v kontaktu.
A hlavně:
nečeká… ona si vybírá.
Kočka:
- odpoví, když chce
- přijde, když cítí, že je to správně
- odejde, když jí něco nesedí
- neztrácí sama sebe kvůli druhým
A víš co?
Je na tom něco strašně svobodného.
Já jsem si myslela, že musím být pejsek
Dlouho jsem si myslela, že:
- mám odpovídat hned
- mám být k dispozici
- mám být ráda za každý zájem
Že to je správně.
Že takhle se chová „hodný člověk“.
Jenže pak jsem zjistila, že mě to unavuje.
Že když dávám příliš rychle, příliš moc,
něco ze mě odchází.
A pak jsem pochopila
Nemusím být pejsek.
Můžu být kočka.
Můžu:
- si užít, že mi někdo píše
- usmát se nad tím
- ale neodpovídat hned
- neotevírat se víc, než chci
Můžu být v kontaktu…
a přitom zůstat sama sebou.
Nejde o to být jedno nebo druhé
Nejde o to říct:
„pejsek je špatně, kočka je správně“
Ne.
Jde o to najít rovnováhu.
Být:
- otevřená jako pejsek
- a svobodná jako kočka
Největší změna
Když si začneš vybírat…
něco se změní.
Najednou:
- nejsi závislý na pozornosti
- nejsi unavený z lidí
- nejsi tlačený do reakcí
Najednou:
jsi v klidu
A ten klid je přitažlivější než jakákoliv snaha.
