Článek
Internet zaplavily videa a fotky z jednoho „stylingového studia“.
Každý má kšiltovku. Každý má dlouhý kabát. Každý má brýle z Itálie.
A samozřejmě — každý je dokonalý.
Všichni vypadají jako klon jedné a té samé ženy, která právě vyšla z módní seance,
kde dostala požehnání: „Tahle kšiltovka tě spasí.“
Jenže — kde je v tom ona sama?
Kam se ztratila autenticita, profese, duše, příběh?
Kde je výtvarník, který má barvu na rukách, nebo žena, která tvoří, a ne se jen ladí podle katalogu?
Styl není o tom, kolik stojí brýle.
Styl je o tom, že se nebojím vypadat jinak.
Že klidně sáhnu po svetru, co má duši, a ne po kabátu, co má logo.
A teď pozor – i ty sluneční brýle, ten základní „cool“ doplněk, mají svůj háček.
Mnozí duchovní učitelé – třeba Maroš Vaga, upozorňují, že zakrýváním očí se odřezáváme od světla, které léčí, a od přirozeného propojení se Sluncem.
Oči prý nejsou jen k vidění – ale i k přijímání energie.
Možná proto se mi víc líbí lidé, kteří se na svět dívají bez filtru.
Protože v jejich pohledu pořád ještě zůstává život.
