Hlavní obsah
Psychologie a seberozvoj

Nejvíc útočí ten, kdo si není jistý sám sebou

Foto: Pixabay Gundula

Krok ven ze stínu

Nejvíc útočí ten, kdo si není jistý sám sebou. Čím větší vnitřní bolest, tím ostřejší slova. A čím menší vlastní sebeúcta, tím větší potřeba snižovat druhé. Když tohle pochopíš, přestaneš si brát útoky osobně.

Článek

Někdy stačí jeden komentář. Jedna věta, pronesená lehce, ale bodne hluboko.

A člověk se na okamžik nadechne: „Co jsem udělala špatně? Proč na mě útočí?“

A pak přijde tiché poznání:

Útok málokdy mluví o nás.

Útok téměř vždy mluví o tom, kdo útočí.

Proč lidé útočí

Za svůj život jsem potkala mnoho lidí. Někteří hladili světlem. Jiní zraňovali slovem.

A postupně jsem začala vidět vzorec:

  • Útočí ten, kdo se bojí, že není dost.
  • Útočí ten, komu jeho vlastní život utíká mezi prsty.
  • Útočí ten, koho bolí něco, co si neumí přiznat.
  • Útočí ten, kdo se cítí ohrožený, i když ho nikdo neohrožuje.
  • Útočí ten, kdo nikdy nezažil laskavý tón — a neumí ho proto dát ani sám sobě.

Někdy je to závist.

Někdy stud.

Někdy bolest, která se přetaví v tvrdost, protože být jemný by bolelo ještě víc.

Proč je tak snadné útočit na laskavé lidi

Je to jednoduché.

Laskaví lidé většinou nevrací ránu. Nezraňují zpět. Nevedou války.

A tak se stávají měkkým terčem.

Útočník cítí, že může.

A tak udeří.

Někdy nevědomě.

Někdy ze strachu.

Někdy proto, že laskavost v druhých jim připomíná, jak málo laskaví jsou sami k sobě.

Jak poznat, že útok není o vás

Učím se to celý život.

A dnes už vím:

  • tón prozradí člověka víc než obsah
  • světlo vyvolává stíny u lidí, kteří odmítají vidět ty své
  • kdo útočí, je v napětí
  • kdo zraňuje, sám někde krvácí

Někdy pomůže prosté vědomí:

„Tohle není moje energie.

Nepatří mi to.“

Co s útokem udělat

Nemusíme bojovat.

Nemusíme se vysvětlovat.

Nemusíme se obhajovat.

Můžeme jen:

  • nadechnout se
  • nechat větu kolem sebe proletět
  • nezachytávat ji
  • a s klidem si chránit své hranice

Zralost není v tom mít poslední slovo.

Zralost je nemít potřebu ho mít.

Závěr

Každý máme své boje, své strachy, své prázdnoty.

Každý někdy utečeme od sebe samých a pak omylem udeříme do druhých.

Ale svět se může změnit v jediném okamžiku:

Když si řekneme —

„Nejde o soutěž. Nejde o ego.

Jde o lidi. O děti. O jemnost. O pomoc.“

A najednou je ticho.

A v tom tichu je jasno:

Nejvíc útočí ten, kdo si není jistý sám sebou.

A nejvíc léčí ten, kdo zůstane laskavý.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz