Článek
Před čtyřmi lety jsem začala jezdit do středočeského Komárova, kde žije Vašek. Chtěla jsem sledovat inkluzi v reálném čase. Jak ji zvládnou ve škole, kde inkluzi moc nefandí? Nakonec ale mnohem víc sleduji jeho nikoli školní, ale hlavně životní příběh.
Vaškovi je šestnáct, je v devítce a letos ho čekaly přijímačky na střední školu. Neměl to snadné. Dva měsíce před přijímačkami mu zemřela babička, která se o něj odmala starala. Vašek se dostal do ZDVOP (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc - sem se dostávají děti, o něž se nemá kdo postarat). Příprava, která je u CERMAT testů víc než nutná, byla nejednou na nule.
A pak, ke vší té smůle, dvě střední školy, které měl Vašek v přihlášce, mu řekly, že ho k přijímačkám nepustí. Jedna škola je v Hořovicích, druhá v Příbrami. Proč? Protože vyžadovaly po všech uchazečích potvrzení o zdravotní způsobilosti. A Vaškova doktorka mu ho nedala. Jenže se ukázalo, že tento maturitní obor (strojírenství) žádné zdravotní omezení dle nařízení vlády nemá. Nemá. A když nemá, nemohou ho školy požadovat. Ale požadují. Argumentují, že je to kvůli bezpečnosti.
Hořovice a Příbram nejsou ale jediné školy , které to požadují. Potvrzení od lékaře chce zhruba třetina škol s tímto oborem v republice. Což je diskriminační praxe, alespoň podle kanceláře ombudsmana. Když jsem se na to následně dotázala ministerstva školství, poslali obratem do všech škol dopis, že taková praxe není přípustná. Řeší to i Česká školní inspekce…
V nejlepším zájmu dítěte
Ano, Vašek není jako většina ostatních dětí. Ještě ve čtyřech letech nemluvil, má poruchu pozornosti, v socioemočních dovednostech zaostává a taky má pomalejší pracovní tempo. Zároveň ho ale vždycky bavila škola a až do sedmé třídy měl vyznamenání.
Vašek je taky kluk, který to nemá v životě jednoduché, to je jeho „diagnóza“. Žádnou jinou diagnózu, která by mu bránila studovat maturitní obor, nemá. Stejně ale neustále naráží na systém, který tyto děti neumí - nebo nechce? - podpořit.
Letos jsem taky mohla opravdu nablízko vidět, jak funguje podpora dětí, které zůstanou samy - a skončí v ústavní péči. Není to nic veselého. Vím, že jsou už místa a kraje, které se snaží být rychlejší, vstřícnější, jednat v nejlepším zájmu dítěte. Ale taky jsou místa, kde to nejde. A na takovém místě se ocitl Vašek. OSPOD ani ZDVOP nebyly příliš ochotné jednat rychle ani v nejlepším zájmu dítěte.
Za příklad mohou ještě jednou posloužit přijímačky, které jsou těžké a bez přípravy se dají jen těžko zvládnout. Vašek měl doučování, ale to odchodem do ZDVOP přestalo. Nikdo se nesnažil, aby se mohl připravovat dál. Ani se nebralo v potaz, že se připravovat chce. Nejdřív u sebe nemohl mít počítač, pak se zase nenašly žádné peníze na učitelky, které ho doučovaly (přitom ZDVOP peníze určené na potřeby dítěte má). A taky - přestal chodit do školy. V místě, kde ZDVOP sídlí, ho škola odmítla vzít, protože nemá asistentku. I to je proti pravidlům: školní docházka je povinná, a i když škola nemá asistenta, musí dítě přijmout. Jenže opět – není nikdo, komu by Vaškova školní absence vadila.
Česko je už dlouho kritizované za to, že neumí podpořit potenciál takových dětí. Jak v letech 2018 a 2022 ukázalo mezinárodní šetření PISA (Programme for International Student Assessment, největší světový vzdělávací výzkum pořádaný OECD neboli Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), české děti ze znevýhodněného prostředí dosahují ve srovnání s ostatními ze zemí OECD výrazně horších výsledků a vliv socioekonomického statusu rodiny je v ČR nadprůměrný.
Mnoho dětí je u nás stále stranou zájmu, přehlížených, s malou šancí na lepší život. Jenže pokud je nepodpoříme, ztrácíme tím všichni – ekonomicky i lidsky. Před čtyřmi lety jsem napsala, že děti jako Vašek si lepší budoucnost nemůžou zajistit samy. Že to za ně musíme vybojovat my, dospělí. A platí to pořád.
Časosběrný text vzniká za podpory Nadační fond nezávislé žurnalistiky a vychází každý rok v magazínu Reportér.
