Článek
Když se mluví o bytové krizi, většinou se ukazuje na developery, Airbnb, investory, drahé hypotéky nebo pomalé stavební řízení. Jenže existuje ještě jeden faktor, o kterém se veřejně mluví mnohem méně — a přitom má na bydlení obrovský vliv. Rozpadající se vztahy a rostoucí počet lidí, kteří žijí sami.
Ještě před pár desítkami let bylo běžné, že v jednom bytě žila čtyřčlenná rodina. Dnes ve stejném městě často bydlí po rozvodu dva dospělí každý zvlášť, někdy ještě v menších bytech, a do toho přibývá lidí, kteří do vztahu vůbec nejdou nebo ho odkládají na neurčito. Výsledek? Na stejný počet obyvatel je potřeba mnohem více bytů.
A právě to začíná být v Evropě — a hlavně v Česku — obrovský problém.
Jeden rozvod často znamená potřebu dvou domácností
Na první pohled to zní banálně. Dva lidé se rozejdou a každý si najde vlastní bydlení. Jenže v realitě jde o masivní tlak na trh.
Pokud se rozvede pár, který žil v jednom bytě, najednou často vzniknou dvě nové domácnosti. Jeden partner zůstane v původním bytě, druhý hledá nájem. Nebo se byt prodá a oba potřebují nové bydlení. V některých případech se dokonce řeší ještě třetí prostor kvůli střídavé péči o děti.
A nejde o marginální jev. Počet jednočlenných domácností roste prakticky v celé Evropě. Podle evropských statistik žije samo stále více lidí — nejen seniorů, ale hlavně lidí mezi třiceti a padesáti lety. Přesně té skupiny, která nejvíce poptává městské bydlení.
Nová studie publikovaná v odborném časopise European Journal of Law and Economics dokonce zjistila, že reformy rozvodových zákonů v Evropě měly měřitelný dopad na růst cen nemovitostí. Výzkum analyzoval deset evropských zemí a dospěl k závěru, že rozvodové reformy mohly stát až za 22 % průměrného meziročního růstu cen bydlení v období několik let po změnách zákonů.
Jinými slovy: když se výrazně zvýší počet lidí, kteří začnou žít odděleně, trh s bydlením to pocítí téměř okamžitě.
Bytová krize není jen problém staveb. Je to i problém životního stylu
Tohle je část debaty, která bývá nepříjemná. Protože se dotýká osobních rozhodnutí lidí.
Moderní společnost je postavená na individualismu. Každý chce svůj prostor, své soukromí, svůj byt. A je pochopitelné proč. Jenže ekonomicky je takový model extrémně náročný.
Kdysi bylo běžné spolubydlení, vícegenerační domy nebo dlouhodobé partnerské soužití. Dnes přibývá lidí, kteří žijí sami dobrovolně. Někdo po rozvodu, někdo proto, že nechce vztah, někdo proto, že si na něj „zatím netroufá“. Jenže každý nový single člověk znamená další poptávku po bytě, energiích, vybavení domácnosti nebo parkovacím místě.
A ve chvíli, kdy se ve velkých městech staví pomalu a populace se zároveň drobí do menších domácností, vzniká tlak, který žádný trh neumí rychle absorbovat.
To je mimochodem důvod, proč v mnoha evropských městech nestačí ani rekordní výstavba. Nejde jen o počet obyvatel. Jde o počet domácností.
Dva miliony lidí mohou potřebovat úplně jiné množství bytů podle toho, jestli žijí po čtyřech, po dvou nebo každý sám.
Praha je extrémní případ
V Praze se tenhle problém ukazuje skoro učebnicově.
Město dlouhodobě přitahuje mladé lidi, singles, rozvedené i cizince. Zároveň se zde staví pomalu a nové byty jsou extrémně drahé. Výsledkem je situace, kdy obrovská část lidí žije sama v malých bytech, často za absurdní ceny.
Není náhoda, že Praha patří mezi nejméně dostupná města pro bydlení v Evropě. Některé analýzy uvádějí, že člověk potřebuje více než 13 ročních platů na pořízení standardního bytu. A to ještě za předpokladu, že vůbec dosáhne na hypotéku.
Do toho připočtěme rostoucí počet rozvodů, odkládání rodiny a trend single života. Tlak na malé byty je pak logický.
Realitní kanceláře ve Španělsku už otevřeně mluví o tom, že rozvody významně ovlivňují trh s bydlením. Španělská média popisují případy, kdy rozchod páru vede k dlouhým sporům o prodej bytu, zatímco oba partneři mezitím hledají nové bydlení na přehřátém trhu.
Podobnou zkušenost dnes znají i Češi.
Nikdo nechce sdílet
Další problém je psychologický.
Společnost si zvykla na standard, který byl ještě před dvaceti lety luxusem. Mít vlastní byt je dnes skoro považováno za základní právo. Sdílené bydlení je často brané jako selhání nebo „dočasná nouzovka“.
Jenže ekonomická realita začíná být jiná.
Ve velkých městech už dnes spousta lidí neutáhne bydlení sama. Přesto je pro mnoho třicátníků představa spolubydlení nepřijatelná. A právě tady vzniká paradox: lidé chtějí maximální osobní svobodu, ale zároveň očekávají dostupné bydlení v nejdražších lokalitách.
To jednoduše nevychází.
Nejde o moralizování. Jde o matematiku
Je důležité říct jednu věc: nikdo netvrdí, že lidé mají zůstávat v nefunkčních vztazích jen kvůli cenám bytů.
Rozvod je často správné řešení. Stejně tak je legitimní žít single život.
Jenže z ekonomického pohledu mají tyto změny obrovské důsledky, o kterých se téměř nemluví. Politici často prezentují bytovou krizi jen jako problém „zlých developerů“ nebo investorů. Realita je ale mnohem složitější.
Pokud se společnost postupně mění na svět malých domácností a single lidí, potřeba bytů dramaticky roste. A pokud výstavba nestíhá, ceny logicky letí nahoru.
To není ideologie. To je prostá matematika nabídky a poptávky.
Evropa stárne a domácnosti se zmenšují
Demografové upozorňují, že právě zmenšování domácností bude jedním z hlavních problémů evropského bydlení v příštích dekádách.
Nejde jen o mladé singles. Přibývá i osamělých seniorů. Lidé žijí déle, častěji sami a déle zůstávají ve vlastních bytech. Byty se tak uvolňují pomaleji než dřív.
Výsledkem je paradox: populace některých zemí stagnuje nebo dokonce klesá, ale bytová krize se zhoršuje.
Protože problém není jen počet lidí. Problém je počet samostatných domácností.
A co dál?
Evropa pravděpodobně čeká nepříjemné vystřízlivění.
Buď se výrazně zrychlí výstavba, nebo se bude muset změnit přístup k bydlení samotnému. Možná se vrátí větší popularita spolubydlení, komunitního bydlení nebo vícegeneračních domů. Možná se část lidí smíří s tím, že vlastní byt ve velkém městě už nebude standard.
A možná se konečně začne otevřeně mluvit i o tom, že bytovou krizi nevytvářejí jen developeři a hypotéky, ale i hluboké společenské změny.
Protože když se z jedné domácnosti stanou dvě, žádné město to dlouhodobě neutáhne bez následků.
Zdroje:
https://link.springer.com/article/10.1007/s10657-024-09822-y
https://www.oecd.org/en/topics/policy-issues/housing.html
https://www.diariosigloxxi.com/texto-diario/mostrar/4956341/aumento-divorcios-afecta-vivienda-situaciones-mucha-tension
https://insights.savills.nl/beds-special/p/2
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Household_composition_statistics
