Článek
Když se dnes mluví o Baracku Obamovi, většina lidí si vybaví historický okamžik z roku 2008. První afroamerický prezident Spojených států, obrovské davy lidí v Chicagu a pocit, že Amerika právě vstupuje do nové éry.
Jenže za tímto příběhem stála žena, o které se mluví mnohem méně. Jeho matka Ann Dunhamová.
A její život rozhodně nepřipomínal pohádku.
Naopak. Ve dvaceti letech už měla za sebou rozpadlé manželství, malé dítě a budoucnost plnou nejistoty. V době, kdy podobná situace mohla člověka společensky úplně zlomit, se ale rozhodla nevzdat. Místo toho začala znovu budovat svůj život – a postupně se z ní stala žena, která významně ovlivnila výzkum chudoby a rozvojových ekonomik.
Nikdy se přitom nedozvěděla, že její syn jednou usedne do Bílého domu.
Rozvod, malé dítě a život daleko od ideálu
Ann Dunhamová se vdala velmi mladá. Psaly se začátky 60. let a Amerika tehdy vypadala úplně jinak než dnes. Společnost byla mnohem konzervativnější, mezirasové vztahy stále budily kontroverze a od žen se očekával hlavně klidný rodinný život. Jenže Ann do téhle představy nikdy úplně nezapadala.
Na Havajské univerzitě se seznámila s keňským studentem Barackem Obamou starším. Vzali se v roce 1961 a krátce nato se narodil jejich syn Barack Obama. Manželství ale dlouho nevydrželo. V roce 1964 už byla Ann rozvedená a syna vychovávala prakticky sama. Bylo jí teprve něco přes dvacet let.
Pro mnoho žen tehdejší doby by podobná situace znamenala konec ambicí i plánů. Ann ale reagovala úplně jinak. Nezůstala stát na místě a nezačala svůj život definovat tím, co se nepovedlo. Pokračovala ve studiu, stěhovala se mezi Havají, Seattlem a později Indonésií a postupně si začala budovat vlastní odbornou kariéru.
Fascinovala ji otázka, proč jsou někteří lidé chudí
Ann Dunhamovou od začátku zajímalo něco, čemu většina lidí nevěnuje příliš pozornosti. Každodenní život obyčejných lidí. Nezajímaly ji jen politické teorie nebo ekonomické tabulky. Chtěla pochopit, jak opravdu fungují chudé komunity, rodiny a malé vesnice. Jak lidé přežívají v podmínkách, které si obyvatelé západních zemí často ani neumí představit.
Nakonec se začala věnovat antropologii. Studovala na Havajské univerzitě, kde získala bakalářský titul, magisterské vzdělání a po letech také doktorát. Její disertační práce měla přes tisíc stran a zaměřovala se na venkovské oblasti Indonésie. Právě tam strávila velkou část života.
Nešlo přitom o akademický výzkum od stolu. Ann skutečně žila mezi místními lidmi, mluvila s nimi a snažila se pochopit jejich realitu. A postupně docházela k závěru, který byl v té době pro mnoho ekonomů nepříjemný.
Chudí lidé nejsou chudí proto, že by byli líní
Dlouhé roky se v různých částech světa opakovalo jednoduché vysvětlení chudoby: kdo tvrdě pracuje, uspěje. A kdo zůstává chudý, pravděpodobně nepracuje dost.
Ann Dunhamová ve svých výzkumech viděla něco úplně jiného. Lidé, které poznávala v Indonésii, často pracovali od rána do večera. Přesto zůstávali chudí. Neměli přístup k půjčkám, kapitálu ani možnostem, které by jim umožnily posunout se dál. Byli uvězněni v systému, který jim prakticky nedával šanci.
Právě to se Ann snažila ve svých pracích ukázat. Chudoba podle ní nebyla důsledkem lenosti nebo nedostatku snahy, ale často výsledkem ekonomických podmínek, které jednotlivci sami nedokážou změnit. Na dnešní dobu to možná nezní nijak revolučně. Jenže v 70. a 80. letech šlo o pohled, který nebyl zdaleka samozřejmý.
Nezůstala jen u teorie
Mnoho akademiků stráví život psaním studií, které si nakonec přečte jen úzký okruh odborníků. Ann Dunhamová ale chtěla, aby její práce měla skutečný dopad. Proto spolupracovala s organizacemi jako USAID, Ford Foundation, Asijská rozvojová banka nebo Bank Rakyat Indonesia.
Věnovala se hlavně mikrofinancování a ekonomickým programům pro ženy a malé podnikatele.
Dnes je mikroúvěr poměrně známý pojem, ale tehdy šlo o relativně novou myšlenku. Šlo o jednoduchý princip: i malá půjčka může člověku změnit život, pokud díky ní získá možnost podnikat nebo rozjet vlastní výrobu.
Ann věřila hlavně ženám z chudých oblastí. Viděla, že právě ony často drží rodiny nad vodou, přestože mají minimální podporu. Podílela se proto na programech, které jim měly umožnit větší finanční nezávislost.
Část její práce nakonec pomohla rozvoji jednoho z největších systémů mikrofinancování na světě. Přesto zůstávala mimo zájem médií. Nebyla celebritou, političkou ani veřejně známou osobností. Ve skutečnosti by většina lidí její jméno vůbec neznala, kdyby se její syn později nestal prezidentem.
Barack Obama o ní mluvil s obrovským respektem
Když Barack Obama začal vstupovat do vysoké politiky, novináři postupně objevovali i příběh jeho matky. A bylo stále jasnější, jak zásadní vliv na něj měla.
Obama často vzpomínal, že ho matka vedla k otevřenosti vůči jiným kulturám, k empatii a ke schopnosti dívat se na svět z více perspektiv. Nevychovávala ho v přesvědčení, že existují jednoduché odpovědi.Naopak. Učila ho přemýšlet.
Část dětství strávil v Indonésii, kde viděl chudobu i úplně odlišný způsob života než v Americe. Právě zkušenost s různými kulturami podle mnoha lidí výrazně ovlivnila jeho pozdější pohled na svět. Obama navíc vyrůstal mezi několika identitami zároveň. Měl keňského otce, americkou matku a část života strávil mimo Spojené státy.
Ann mu pomáhala pochopit, že člověk nemusí zapadat jen do jedné škatulky. A možná i proto později působil jinak než řada tradičních amerických politiků.
Konec přišel příliš brzy
Příběh Ann Dunhamové ale nemá hollywoodský konec.V roce 1995 jí lékaři diagnostikovali rakovinu dělohy, která už byla v pokročilém stadiu. Nemoc se mezitím rozšířila dál a možnosti léčby byly omezené. Zemřela ve věku 52 let. Pouhých 22 dní před svými třiapadesátými narozeninami.
Její syn tehdy ještě nebyl světově známou osobností. Do chvíle, kdy Barack Obama vyhrál prezidentské volby, zbývalo ještě třináct let. Nikdy tedy neviděla okamžik, kdy miliony lidí po celém světě sledovaly jejího syna při prezidentské inauguraci ve Washingtonu. A právě v tom je její příběh možná nejsilnější. Žena, která celý život pomáhala chudým lidem a snažila se pochopit fungování světa, se nikdy nedozvěděla, jak výrazně ovlivnila budoucího prezidenta Spojených států.
Příběh, který zůstává ve stínu
Dnes se o Ann Dunhamové mluví hlavně v souvislosti s Barackem Obamou. Jenže její život by byl zajímavý i bez slavného syna. Byla jednou z těch osobností, které nepotřebují reflektory ani popularitu, aby zanechaly výraznou stopu. Nežila jednoduchý život. Často bojovala s penězi, sama vychovávala dítě a dlouhé roky pracovala daleko od pozornosti veřejnosti. Přesto dokázala ovlivnit způsob, jakým se mluví o chudobě, ekonomickém rozvoji i mikrofinancování. A zároveň vychovala člověka, který později změnil moderní americkou historii.
Zdroje:
DUNHAM, S. Ann. Surviving against the Odds: Village Industry in Indonesia. Durham: Duke University Press, 2009. 440 s.
https://en.wikipedia.org/wiki/Ann_Dunham
https://www.npr.org/2011/05/03/135840068/the-singular-woman-who-raised-barack-obama
