Článek
Každý z nás má nějakého koníčka.
Tak jako například někdo shromažďuje peníze, já zase sbírám příběhy.
Rozhodla jsem se tak proto, že peníze vás moudřejším neudělají ale příběhy ano.
No a některé z nich pokládám za natolik zajímavé, že si myslím, že by bylo škoda nechávat si je jen pro sebe a proto jsem se rozhodla vás s nimi seznámit.
Barracuda
Příběh příliš krásné Adriany.
1. díl
Adriana vyšla ze studia a ztěžka se svalila na zadní sedadlo studiového služebního vozu.
Měla za sebou téměř čtyřhodinové natáčení reklamy na tělový krém, při kterém neurotický režisér, který pořádně nevěděl co vlastně chce, neustále komandoval celý štáb i účinkující.
Strašně se už těšila na vanu…
Adriana byla úspěšná modelka.
Už jako dítě měla neobyčejně hezkou tvář, a tak za sebou měla coby dětská hvězdička i několik epizodních rolí ve filmech.
Jak dospívala, tak se její krása ještě více zvýraznila a tak už od svých 15ti let pracovala jako profi modelka.
Za svou kariéru procestovala několik exotických zemí a poznala i mnoho mocných a bohatých mužů.
Teď jí bylo 27 a musela začít uvažovat, co bude dělat dál…
Život modelek, stejně tak jako baletek je sice vzrušující, plný obdivu a luxusu ale je nesmírně krátký!
Profesionální kariéra začíná už v 15ti a končí před třicítkou…
A kromě existenčních starostí měla navíc i ty soukromé…
Před týdnem zažila poprvé ve svém životě situaci, která ji zaskočila.
Poprvé se setkala s tím, že ji nějaký muž nechtěl! Bylo to pro ni tak moc urážlivé…
- x -
Tehdy právě neměla žádné závazky a tak nasedla do svého mercedesu a jela nahodile, kam ji cesta vedla.
Byl to její nejoblíbenější způsob odpočinku…
Po dvou hodinách ji stále se zhoršující silnice zavedla až do podhoří Šumavy.
Schovala své SUV za první keř, vytáhla Gemmu a dychtivě vyrazila nejkratší cestou k hustému lesu.
Našla si příjemné místo, kde rozbalila karimatku a utábořila se.
Na podobných výletech čerpala energii.
Navzdory svému lukrativnímu povolání totiž skrytě nenáviděla pozlátko, snoby a luxusní večírky.
Vyrostla na vesnici, rodiče byli stále v zaměstnání a tak se na její výchově nejvíce podepsal děda s babičkou.
Své dětství prožívala tak, že se prala s kluky a lezla do cizích zahrad přes ploty.
V 15ti se kvůli své kariéře musela i s rodiči přestěhovat do Prahy ale láska k vesnickému prostředí v ní už přetrvala…
Užila si osamocená v hustém lese přijemné odpoledne ale před večerem se obloha zatáhla a přiřítil se doslova hurikán!
Předpověď počasí nic takového nehlásila…
Plánovala, že přespí pod širákem.
Do její 50ti litrové Gemmy se stan nevešel a tak
se tedy jen zabalila do pláštěnky a vmáčkla se pod nízké větve smrku. Přesto byla okamžitě mokrá skrz naskrz!
Znažila se zavrtat blíže ke kmeni ale příliš to nepomohlo.
Krása a romantika.
„Ale lesní víla! Já věděl, že v tomhle lese určitě žijou“, ozvalo se kdesi mezi stromy.
Z lesa se vynořil chlapík v džínové košili.
„Hele vílo, není to pod tím smrčkem trochu moc vlhký“?
„Jenom trochu, ale my víly jsme to zvyklé. Žijeme v lese celý život“.
„Ale kdybyste se přece jen chtěla přesunout do sucha, bydlím kousek odsud“.
Bleskově ho odhadla a rozhodla se, že mu může věřit.
„No, do sucha bych se přesunula ráda. Ale přece nepůjdeme v tom dešti lesem. Měla bych mokré i to, co mám dosud suché“.
„Nepůjdeme pěšky. Pojedeme autem“.
„Tímhle lesem žádné auto neprojede“.
“ Moje ano".
„Jak to, že můžete jezdit po lese autem“?
„Protože ten les je můj“.
Během rozhovoru spolu došli k monstróznímu terénímu Fordu. Muž jí galantně otevřel dvířka.
Obratně se s vozem propletl mezi stromy a vjel na lesní cestu.
„Štěstí, že jste jel náhodou kolem“.
"Nebylo to náhodou. Myslíte, že o tom vašem SUV, schovaném za keřem, nevím?
Byl bych věru špatný hospodář, kdybych nevěděl, co se v mém lese děje. Co jste tu vlastně chtěla"?
„Vyčistit si hlavu“.
„Tak to jste na správném místě“.
Vůz se vynořil z lesa a před Adrianou se rozevřel tak okouzlující výhled, že až údivem vyjekla.
Před nimi se prostíralo malebné údolí, rámované temným lesem.
Na úbočí stál hotel. Byla to bílá nízká budova obklopená dřevěnými sruby. V budově byla restaurace s barem a sruby sloužily pro ubytování hostů.
Sruby od sebe byly navíc odděleny vysokým živým plotem, který připomínal zahradní bludiště, takže každý z hostů měl své soukromí.
Muž zaparkoval svého Rangera před hlavní budovou a vedl ji k jednomu z bungalovů. Adriana si po cestě všimla, že před některými z nich je postavený stožár, ze kterého visí tenká šňůra, na níž je dole připevněný volejbalový balon.
„Co to je“, zeptala se zvědavě.
Její hostitel se usmál.
"To je moje pýcha. Žádný z hotelů v okolí nic podobného nenabízí.
Jmenuje se to Bari - Ball. Je to hra, která pochází z Kanady. Ale mimo Kanadu není příliš rozšířená. Dozvěděl jsem se o ní ještě jako kluk z jedné dobrodružné knížky.
Není nic lepšího na protažení páteře, pro někoho, kdo celý den musí sedět v kanceláři. Po čtvrthodině této hry vás nejméně celý týden nebudou bolet záda".
Došli ke krajnímu srubu.
„Tenhle je právě volný. Je tam sprcha i župan. Asi jste zvyklá na větší pohodlí ale snad vám i tenhle prostý přístřešek bude stačit. A mimochodem, jmenuji se Radek“.
„Těší mne, Adriana“.
„Vidím, že svůj proviant jste zanechala v lese, takže se chci zeptat, jestli si se mnou dáte večeři“?
„Vzhledem k tomu, že jste vlastně můj zachránce, tak si s vámi dám večeři moc ráda“.
„Fajn. Stavím se tady v osm“.
Víno bylo opojné, hudba byla romantická, večeře byla skvělá a její společník byl vtipný, takže se Adriana ani příliš nedivila tomu, že se ráno probudila v jeho posteli…
Ale ke svému úžasu se v ní probudila sama a na vedlejším polštáři ležel místo Radka jen nějaký lístek.
"Musel jsem už jet něco si zařídit. Auto máš před budovou. Dal jsem pokyn v kuchyni. Ještě před odjezdem se tam zastav na snídani, kterou tam máš přichystanou.
Líbám Radek"
Četla ty řádky znovu a znovu. Nemohla pochopit, že jen tak od ní odešel. Od ní!
Všichni muži, s kterými se vyspala, vždy žadonili aby se s ní mohli znovu vidět…
Ráda by si ten příjemný večer s ním někdy zopakovala a nebylo jí vůbec jasné, proč on o to nestojí!
A navíc si musela i upřímně přiznat, že tak vzrušující noc snad ještě nezažila.
Náhle vešel do pokoje.
„Zapomněl jsem tu mobil. Měj se hezky a nezapomeň si dát tu snídani. Já už musím jet“.
„Počkej! Jak jsi nastartoval moje auto, když jsi ho přivezl“?
„Jak asi? Normálně klíčkama. Vzal jsem si je z tvé tašky“.
„Ty ses mně hrabal v tašce“?
„Kdybys k tomu autu měla jít pěšky, v těch tvých běloučkých teniskách Lacoste, mokrým lesem, tak než bys ho našla, měla bys je pěkně zabahněné. Myslel jsem, že mi budeš vděčná“.
„A co dál“?
„Jak dál“?
„S námi. “
„Nic“.
„A to mně povíš jen tak“?
"Podívej, na přesně takovou jako seš ty, jsem kdysi dojel!
Zůstal jsem bez peněz, jen se spoustou dluhů, zatímco ona zmizela i s mými úsporami, kdesi v Karibiku.
Bylo zatraceně těžký jít potom dál.
Teď tady řídím ten svůj hotel a když mám volno tak se svobodně toulám po těhle nádherných lesích.
Nikdo mě neomezuje! Takže, jsem takhle spokojený a nikoho k sobě nehledám. “
„Ale to je pěkně ubohý sebelitování“!
"A co bych tady s tebou asi tak dělal? Jsi holka z města a holky z města se sem nehodí. To nejsložitější, co dokážete samy zvládnout bez chyby, je oholit si nohy a nalakovat si nehty!
Ale já žiji úplně jinak".
„A jak jinak“?
"Například kousek odsud je zatopená pískovna a v ní jsem nedávno zahlédl kapitálního sumce. Nikdo jiný než já, o něm neví.
Asi se tam dostal, když se po jarním tání zvedla hladina řeky a část vody do pískovny přetekla. No a za čtrnáct dní budu mít narozeniny.
A už teď mám přesně naplánováno, jak je parádně oslavím.
Půjdu tam, chytím ho a přinesu našemu kuchaři, který mi ho skvěle připraví.
Tak takhle si tady žiju. Podle svého!
Ale půjdu na něho sám, protože ulovit sumce není vůbec snadné. A musíš tam pak sedět u vody mezi komáry, třeba i tři nebo čyři dny, než ho dostaneš.
To, jestli ti zabere nebo ne, totiž nejde nijak dopředu naplánovat.
No a dovedeš si představit holku z města, holku, jako jsi ty, která by tam ty tři nebo čtyři dny vydržela sedět se mnou?
A to jen kvůli nějaké blbé rybě?
Hele, jednou jsem na ryby vzal tu svoji bejvalou. Vydržela tam se mnou sedět přesně deset minut. Pak mně řekla, že jí dřevění nohy a že jí koušou komáři.
No a prostě odešla domů a mě tam nechala. A já zamilovanej vůl jsem si potom ještě vyčítal, že jsem ji vystavil takovým tvrdým podmínkám.
Půl roku na to vybrala moje konta a pláchla někam do tepla pod palmy.
Já ani nevím, proč se ti s tím vším vlastně svěřuju. Snad proto, že ten včerejší večer byl tak strašně příjemnej.
Ale teď už je ráno! Už je jiný den a my se oba musíme vrátit do svých světů.
Do světů, do kterých oba patříme a ve kterých se vyznáme. Takže ti přeju šťastnou cestu do tvého světa".
Sotva Radek domluvil, tak hned, jakoby se za tu svou zpověď styděl, zmizel na chodbě.
Za okamžik už Adriana slyšela, jak pod oknem startuje auto.
Tváře jí hořely studem i rozpaky. Něco takového se jí ještě nikdy nestalo.
Každý muž, se kterým se vyspala, vždycky chtěl aby se s ním znovu sešla!
Ve spěchu naházela věci do tašky, vyšla ven, nastoupila do svého auta a bez otálení odjela.
- x -
Slastně si hověla ve vaně a popíjela víno.
Adriana si slastně hověla ve vaně, ze sklenky popíjela víno a přemýšlela o Radkovi.
Náhle její tvář zalil úsměv.
Plán, který už týden osnovala v hlavě, konečně dostal konkrétní obrysy.
- x -
Pokračování příště.
Krása a romantika.
