Článek
Příběh příliš krásné Adriany.
2. díl
Najít pískovnu nebylo těžké.
V hlavě se jí detailně vybavilo vše, co ji kdysi její děda učil o rybaření.
Takové dobrodružství se jí líbilo. Tahle drsná přírodní scenérie byla tak vzdálená stereotypu jejího povolání.
Nejprve si musí obhlédnout terén a najít jeho pravděpodobné doupě.
Lov na sumce je vlastně podobný lovu na krokodýla. Obě zvířata jsou predátoři, kteří nemají přirozené nepřátele a obě zvířata mají i podobné zvyky.
Oba mají své doupě pod vymletým břehem nebo za stromem padlým do vody.
Sumci navíc milují i potopené domy. Když se napouštěla Slapská přehrada, tak stoupající voda zatopila trampské chaty stojící na úbočích kopců.
Krátce na to tahali rybáři jednoho sumce za druhým z těch míst, kde dříve stály chatové osady, protože v potopených chatách se sumci s oblibou usazovali.
Tady tahle možnost není, a tak se bude muset poohlédnout po přírodních úkrytech.
Obcházela pískovnu a hledala vhodná místa.
Našla celkem čtyři, která se jí zamlouvala.
Teď už jen musí zúžit výběr.
Nejvyšší pravděpodobnost ulovení sumce obvykle dává lov na živou rybku. Ideální je váha tak od 300 do 700 gramů.
Do rybky se bodne trojháček a rybka se vhodí do vody. Až se rybka vyčerpáním přestane ve vodě pohybovat, strhne se z trojháčku a použije se nová.
A tak se to dělá tak dlouho, dokud se sumec nechytí.
Tato návnada sice zaručuje nejvyšší pravděpodobnost úspěchu, ale Adrianě byla tato metoda naprosto odporná.
Na volbu návnady je ostatně času dost a dost. Teď je potřeba zúžit výběr místa.
Z auta vytáhla autochladničku se zvířecími vnitřnostmi.
Rozdělila je do čtyřech hromádek, přivázala na dlouhé nitě a vhodila do vody na všech čtyřech místech, kde předpokládala sumcův brloh. Teď už musí jen čekat do rána, protože sumci vyráží za potravou v noci.
Druhý den ráno nedočkavě sešla k vodě, prohlédnout si návnady. Tři byly na svém místě, ale ta čtvrtá zmizela a nitě byly zpřetrhané.
Našla správné místo.
Nikdo dosud nevysvětlil proč, ale sumcům stoupá apetit během takových nocí, kdy se mění tlak.
Ideální je doba před příchodem deště či bouřky.
Podívala se do mobilu na počasí.
Paráda.
Déšť je hlášený na pozítří. Dost času na přípravu.
Následující večer vyrazila vzrušená Adriana na svůj dobrodružný lov.
Nedovedla si představit, že by vbodla háček do něčeho živého a tak po poradě v obchodě s rybářskými potřebami zvolila jako nejvhodnější návnadu přesnou gumovou napodobeninu kachněte se dvěma přidanými třpytkami po stranách.
Mladý prodavač, který na ní mohl oči nechat, se jí zapřisáhl, že nic lepšího si nedovede představit.
Snaživý mladík, který chtěl nákup co nejvíce prodloužit, aby ji tak co nejdéle mohl vychutnávat pohledem, ji na tento její první samostatný lov vybavil přímo přepychově.
Rozložila si na břehu pohodlné křesílko a vedle si postavila termosku se silnou kávou.
Lov začíná.
Pak roztáhla svůj zbrusu nový prut, umístila ocelový trojháček do kachněte a návnadu vhodila do vody.
A teď ji čeká nekonečné noční čekání, které může trvat až do rána…
Znepokojeně pohlédla na oblohu. Zdá se, že déšť přijde dříve, než hlásili.
Byla horká letní noc, kdy na nebi zářilo tisíce hvězd a okolní krajina lákala k romantickým procházkám.
Hodina za hodinou pomalu ubíhala.
Adriana chvíli seděla ve svém rybářském křesílku a chvíli zas netrpělivě přecházela po břehu sem a tam.
Uvědomila si, že rybaření asi nikdy nebude patřit k jejím oblíbeným koníčkům.
Noc se nekonečně vlekla… Podívala se, kolik je vlastně hodin.
Páni, budou čtyři. Co nevidět začne svítat. Přemáhala ji už ospalost.
Proč se vlastně nevykoupat, vždyť je tak vlahá noc?
Voda lákala k vykoupání.
Vysvlékla se do naha a vkročila bosá do vody. Chladila a načisto ji zbavila její ospalosti.
Sotva udělala prvních pár temp, jakoby se otevřela stavidla, spustil se nečekaný prudký liják.
Tady je takové počasí asi normální, napadlo ji.
Když plavala zpět ke břehu, všimla si, že se prut vysmekl z vidlic a klouže volně po hladině.
Teda, já jsem ale extrovní blbka. Nadávala v duchu sama sobě. Ještě, že nejsem blondýna.
On měl pravdu. Nepoužitelná dámička z města. A to nejsložitější co zvládnu, je oholit si chloupky na nohou a nalakovat si nehty!
Rychlými tempy se i v prudkém dešti pustila za odplouvajícím prutem.
Když ho konečně dostihla, vynesla ho na břeh. Zapřela se patama pevně do země a silně rybu zasekla. Musela to stihnout dříve, než sumec přijde na to, že ulovil jen nepoživatelnou návnadu. Povedlo se jí to doslova v posledním okamžiku.
Polapená ryba mocně zabrala.
Překvapenou ženu to shodilo zpět do vody. Nečekala, že sumec může mít až takovou sílu.
Začala panikařit. Měla pocit, že přecenila své síly.
Nahá vyděšená žena teď už bojovala o svůj život.
Snažila se dostat na zem, ale chycená ryba ji táhla opačným směrem, na volnou hladinu.
Pojistku na navijáku měla zapnutou. Vlasec se nemohl volně odvíjet.
Jak zoufale kopala nohama, vytvořila na něm mimoděk smyčku, která se jí utáhla okolo levé nohy.
Navíc se ryba instinktivně snažila ponořit ke dnu, protože se tam cítila více v bezpečí.
„Přestaň hned panikařit ty vylízaná městská nádhero, nebo tady v téhle romantické zátoce zařveš“! Křičela sama na sebe a bylo jí úplně jedno, že jí voda přitom natéká do úst.
Z posledních sil se nadechla a potopila se za obrovitou rybou, která stejně jako ona, ze všech sil bojovala o svůj život.
V tomhle okamžiku se v téhle noční zátoce odehrávalo to nejstarší drama ze samého úsvitu věků.
Dva tvorové se utkali v souboji o život. Přežít může jen jeden z nich.
Šance byly vyrovnané. Sumec mohl vážit asi tak třicet kilo. Ona měla dvakrát tolik. Vážila osmapadesát kilogramů.
Ale sumec byl ve svém přirozeném prostředí a dokázal to, co ona nedokázala. Dokázal dýchat pod hladinou. A ona měla navíc nohu omotanou vlascem, který ji stále více stahoval dolů.
Pokračování příště.
Pokračování příště.
