Estonsko. Plochá krása severu

Nejsevernější pobaltská země, která teprve čeká na své objevení. Cestopisů z Estonska není mnoho, což může být i chybějícím přímým, leteckým spojením z Prahy do Tallinnu. Opomíjená země na hranici s Ruskem však stojí za návštěvu a hlavně milovníci turistiky, přírody a historie si v ní přijdou na své.

Cestu Estonskem začneme ve studenstkém městě Tartu a poté se přes Narvu dostaneme do Tallinnu. Cestou narazíme na spoustu zajímavostí, ať už přírodních, nebo historických.

Tartu je univerzitní město a druhé největší město v Estonsku. Na jeho náměstí se nachází Tartu Kunstimuuseum, které sídlí v domě, který je, nebo aspoň vypadá, že je postaven nakřivo. V muzeu je vystaveno výtvarné umění. Na okraji města se nachází dům Tagurpidi Maja, který je otočený střechou dolů. Podlahy uvnitř, které by za normálních okolností byly stropem, jsou lehce šikmé a možná i to způsobuje takový zvláštní pocit nerovnováhy. Dají se tam ale pořídit zajímavé fotky, nebo videa. Zvlášť, když je následně otočíte vzhůru nohama. 

Narva je hraničním městem s Ruskou federací. EU a RF od sebe dělí jen řeka Narva. Ve městě se nachází Heřmanova pevnost, která je hlavním lákadlem, ale jsou zde i jiná zajímavá místa. Například stará a rozlehlá fabrika Krenholm. Svého času byla továrna Krenholm jednou z největším textilních továren na světě. Dalším místem, které stojí za zmínku jsou nedaleké kasematy, což jsou historická sklepení a chodby sloužící dělostřelcům.

Škoda Kundu nevidět. Zvlášť, když je po cestě od Valastského vodopádu, který je nejhlubší estonský vodopád, do Národního parku Lahemaa. Ve městě je stará cementárna, ale na pobřeží za městem jsou ještě poměrně zachovalé ruiny hradu Tolsburg. Okolí hradu a hrad samotný připomíná Skotsko, nebo Irsko.

Muzeum, nebo vrakoviště se spoustou exponátů, z nichž si většinu můžete prolézt. Je zde velké množství hlavně požárních vozů různého stáří a určení, ale nechybí ani zemědělská technika, nebo stará osobní auta.

Zhruba v polovině cesty mezi Jarva-Jaani a Kundou se nachází raketové základny Rohu a Kadila. Ty sloužily za dob Sovětského svazu ke skladování a případnému odpalování raket s jadernými hlavicemi s doletem až 2000 km. Oba bunkry jsou od sebe vzdáleny asi 5 km, vede k nim nezpevněná cesta, po které lze jet i autem. Ve stejné oblasti je i partyzánský bunkr odbojové organizace lesních bratří.

Lahemaa je největším národním parkem Estonska. Nachází se v něm množství rašelinišť, bažin, zálivů a také bludných balvanů. Ty jsou typické pro celé Estonsko. Uvnitř parku Lahemaa jsou naučné a turistické stezky, mezi nejzajímavější určitě patří stezka v oblasti Viru Raba. V oblasti NP Lahemaa se nachází i vrak lodi Raketa (Laevavrakk) a ponorková základna Hara.

Hara je ponorková základna, kterou vybudovalo sovětské námořnictvo v roce 1958. Sloužila k demagnetizaci ponorek, což byl proces, který měl ponorky učinit neviditelné pro nepřátelská plavidla a méně náchylné k námořním minám. Komplex je od rozpadu SSSR opuštěný, základnu si můžete celou projít.

Tallinn je bývalé hansovní město, s velmi zachovalým historickým rázem. Více než polovina budov centra města si prý uchovala svůj vzhled, který má původ ve 13. století. V Tallinnu žije necelého půl milionu obyvatel, nejbližším větším městem jsou 80 km vzdálené Helsinky, kam se dá snadno z Tallinnu dostat trajektem třeba na jednodenní výlet. Tallinn je krásné město, které není přecpané lidmi a určitě se oplatí věnovat mu víc, než jen třeba jeden den. To nejkrásnější se sice nachází v centru města, ale vyplatí se navštívit i námořní muzeum Lennusadam, betonové monstrum Linnahal, nebo věznici Patarei. Ta teď sice prochází rekonstrukcí, ale někde od sezóny 25/26 by měla být opět otevřená. Další tip na výlet z Tallinnu může být ostrov Naissaar, kde se vyráběly námořní miny. Tam se lze dostat lodí, která vyplouvá z přístavu Pirita, což jepředměstí Tallinnu.

Betonové monstrum Linnahall postavené k příležitosti letních Olympijských her v Moskvě v roce 1980. Nachází se mezi námořním muzeem a přístavem v Tallinnu. Původní účel byl sportovní palác kombinovaný s pozicemi pro dělostřelectvo. Dnes je z větší části místo uzavřené.

V Rummu se nachází bývalý vápencový lom, ve kterém pracovali vězni z nedaleké věznice. Aby mohla těžba probíhat, byla odčerpávaná podzemní voda, která vlivem těžby pronikala na povrch. Po ukončení těžby bylo ukončeno i odčerpávání, což mělo z následek zaplavení věznice a okolí. Za věznicí je hora z vytěžené strusky, která vlivem eroze získala jedinečný vzhled. Na horu se dá vylézt, výhledy na zatopenou věznici stojí za tu námahu. V létě se v jezeře dá i koupat.