Článek
Jak vyplývá z mnoha rozhovorů v médiích s účastníky různých demonstrací, průměrný dezolát ani neví, co chce. Ti naprůměrnější alespoň vědí, co nechtějí, ale už často nevědí, proč to nechtějí. A většinová společnost spíše žasne, jakých myšlenkových pochodů jsou někteří spoluobčané schopni a proč dostávají mediální prostor i mimo pořad Výměna manželek.
Jak charakterizovat takového dezoláta? Jde o lidi antisystémové, lehce ovlivnitelné a na demonstracích obvykle hlučné. Nemívají žádné konkrétní požadavky, které by vycházely z představy lepší budoucnosti a kroků, které pro ni lze učinit nyní. Jejich požadavky přicházejí obvykle po letech nenápadného masírování různými tématy a za tyto témata je dezolát ochoten omotat se českou vlajkou a tu vyjít do ulic, nebo jinde složit svou kupičku hnoje před vládní budovou, nebo v lepším případě do internetové diskuze. Příkladem témat, která v předstihu přicházejí vytvářet půdu dalším demonstracím budiž migrace, postoj k islámu, postoj k vakcinaci, válka na Ukrajině a další témata. Obklopeni sobě rovnými se ujišťují o své pravdě a svém spravedlivém boji za něco, čemu sami nerozumí a za hranice čehož nejsou schopni sami dohlédnout. V rámci této skupiny lidí často objevíme názory, že v naší společnosti vládne cenzura, ačkoli sami mediální prostor dostávají. Jsou přesvědčeni, že vakcína proti covidu měla za účel sterilizovat světovou populaci, ačkoliv děti se rodí dál. Že Země je placatá, že Československo bylo rozděleno neprávem a existuje dodnes, že na Ukrajině jsou nacisté, že NATO nedalo Rusku jinou možnost a de facto ho nutí bombardovat nemocnice a další civilní cíle na Ukrajině.
Co mají dezoláti společné, je jejich zařazení do nízkopříjmových skupin obyvatelstva v kombinaci s nízkým dosaženým vzděláním. Což spolu samozřejmě úzce souvisí. Nižší vzdělání a limitovaný všeobecný přehled vede tuto skupinu lidí k jednoduchým závěrům složitých situací, ale hlavně je činí zranitelnými vůči politickým obchodníkům. A vůdci nových politických stran svůj politicko-obchodní plán vystavěli právě na lidech, kteří snadno uvěří, že za jejich neutěšenou situaci může někdo jiný. Vytáhnete-li z libovolné demonstrace poslední doby náhodný vzorek několik účastníků, pravděpodobně se všichni shodnou, že za jejich nepohodlný život může premiér Fiala, případně Vít Rakušan, nebo Markéta Pekarová Adamová. Ale těžko už dokáží vysvětlit proč, se kterými jejich konkrétními kroky nesouhlasí, nebo co by navrhovali udělat jinak. A nic takového nenabízí ani politické strany zformované na základě malosti, tuposti a strachu.
Naštěstí dezolátů v naší zemi není tolik, aby dokázali být přímo nebezpeční, nicméně otravní jsou. Na povel se dokáží zformovat a naskákat do autobusů, aby mohli na některém z českých náměstí něco chvíli vykřikovat proti bídě, kterou bezpochyby tato skupina obyvatel trpí, trpěla a trpět bude. Ale určitě ne kvůli vládě, která nám vládne poslední dva roky, jako spíše kvůli vlastní pohodlnosti, lenosti a výmluvám. Politicky toho dezoláti taky příliš nezmůžou, protože zkrátka takových lidí je v každé společnosti jen omezené množství a tím, že volí strany bez programu, reálných plánů a odborníků taky nemohou očekávat žádné zlepšení. Co tedy s nimi? Částečně to ukázal Vít Rakušan v rámci svých výjezdů a debat bez cenzury. I s těmito lidmi a možná právě s nimi je potřeba mluvit a vysvětlovat jim důležitá témata, aby nám pak v referendech nechtěli vystupovat z EU, NATO, nebo se případně nechtěli vrátit ke Kčs, uzákonit placatost Země apod. Ale takové kroky je potřeba dělat průběžně, ne jen v rámci kampaní.
