Článek
Málo se ví, že první velmoc, která v moderních dějinách vojensky vstoupila do Afghánistánu, nebyl Sovětský svaz, ale Velká Británie. Ta v Afghánistánu postupně vedla tři války. První od roku 1839 do 1842, druhá od 1878 do 1881 a třetí v roce 1919. Důvodem válek byla snaha Ruska a Velké Británie získat v Afghánistánu vliv a touha afghánského emíra získat zpět kontrolu nad Péšavárem. Péšávar tehdy ovládali Sikhové, podporovaní britským impériem. Afghánský emír se tak o pomoc obrátil na Rusko. Tím byl na střet velmocí zaděláno. V roce 1839 vstoupila britská vojska do Afghánistánu a postupně došla až do Kandaháru. Afghánci ale přítomnost cizích vojsk nesli velmi nelibě a na vojáky útočili. Postupně se uchýlili k partyzánskému boji a způsobovali impériu velké ztráty. Británie platila některým kmenů vysoké výpalné, aby si zajistila jejich podporu, jakmile ale platit přestala, kmeny se vzbouřily a pobily místní posádky. V lednu roku 1942 bylo britské vojsko (z velké části tvořeno Indy a dalšími národnostmi pod správou Britského impéria) natolik zdecimované, že se muselo ze země stáhnout. Asi 4000 vojáků a 12000 civilistů se vydalo na sedmidenní ústup, během kterého neustále čelilo zběsilým útokům Afghánců, ale i nepřízni počasí a nedostatku zásob. Většina z konvoje nepřežila a do cíle se dostal pouze jediný Brit, který dorazil těžce zraněn. Ani další dva britské pokusy podmanit si Afghánistán k úspěchu nevedly.
Mezi lety 1979 a 1989 probíhala v Afghánistánu vojenská operace vedená Sovětským svazem. Přitom se původně mělo jednat o operaci maximálně na několik týdnů. Důvodem sovětské intervence bylo násilné přerozdělování půdy afghánskou vládou, proti čemuž se zvedla vlna odporu. Špatně vyzbrojené a nikterak koordinované skupiny mudžahedinů napadaly orgány státní správy. Následkem toho afghánská vláda několikrát žádala sovětský svaz o vojenskou pomoc. K té došlo v roce 1979, kdy do Afghánistánu vstoupila Sovětská armáda. V roce 1980 Sověti ovládali velká města, letiště i vojenské základny. Místo porážky hnutí odporu ale došlo k jejich sjednocení a vyzbrojení. Vyzbrojení a vycvičení mudžahedíni způsobovali sovětským jednotkám velké ztráty jak na živé síle, tak na technice. Po deseti letech se Sověti z Afghánistánu stáhli. Dle tehdejších statistik přišli za celou dobu konfliktu o zhruba 15 tisíc vojáků, ovšem mezinárodní odhady hovoří o více než 60.000 padlých. Celkem bylo nasazeno přes půl milionu vojáků, z nichž většina pocházela z okolních svazových zemí, jako Uzbekistán, Turkmenistán, Tádžikistán
Sovětské ztráty začaly výrazně narůstat od roku 1987, kdy byly afghánským bojovníkům dodány rakety Stinger, které jim ve velkém umožnily sestřelovat letadla a vrtulníky. V roce 1988 už bylo sovětům jasné, že je prodlužování války neudržitelné a bylo rozhodnuto o stažení vojsk. Poslední sovětský voják opustil Afghánistán 15. února 1989. V mnoha případech ale nešlo o nijak klidné odchody vojáků. Afghánští bojovníci na ustupující kolony zuřivě útočili. Poslední bojový vrtulník byl dle záznamů sestřelen ještě 7. února, tedy týden před opuštěním země a byl to jeden ze 333 během války sestřelených vrtulníků. Pod vlivem útoků mudžahedínů na ustupující jednotky docházelo ke zmatkům a některé jednotky byly zapomenuty a ponechány bez rozkazů a informací na svých původních pozicích. Mnoho ze zapomenutých vojáků pak v bojích podlehlo přesile afghánských bojovníků, někteří ale přežili a v Afghánistánu zůstali, usadili se a někteří založili rodiny.
Vpádem do Afghánistánu Sověti nedosáhli žádných politických cílů a celý svaz se následkem vleklého konfliktu ekonomicky velmi vyčerpal. V Afghánistánu naopak narostla produkce opia, kterým se financovalo zbrojení a po skončení války došlo k ovládnutí země islamisty, následkem čehož vzniklo i hnutí Taliban. Dle odhadů se po nástupu Talibanu v zemi pěstovalo až 80% celosvětové produkce opia.
Mezi lety 2001 až 2021 se v Afghánistánu v rámci operace Trvalá svoboda angažovaly USA a spojenci. I v této válce se Tálibán, Al-Kaidá a další afghánské skupiny uchýlily k partyzánské válce, často například využívaly nástražných, výbušných zařízení. Cílem spojenců bylo dopadnout strůjce útoků z 11.září, Usámu bin Ládina. To se nakonec podařilo, ale cena byla opět vysoká. Během let opět narostla produkce opia, náklady spojenců na válku překročily 2,2 biliónů dolarů a ztráty spojeneckých vojáků dosáhly 3500 padlých. Při stahování spojeneckých vojsk zůstaly na základnách obrněná vozidla, tanky a helikoptéry za stovky milionů dolarů. Odvézt je zpět by bylo zřejmě komplikovanější a nákladnější, než pořídit nové, ale zničit a vyřadit z provozu je jistě bylo možné. Nebo posloužily jako úplatek Tálibánu za bezproblémový ústup?
Zdroje:
https://armada.vojenstvi.cz/povalecna/sovetska-armada-za-hranicemi/40-armada-v-afghanistanu-1979-89.htm
https://www.lidovky.cz/svet/v-afghanistanu-nasli-sovetskeho-vojaka-je-z-nej-sejch-abdulla.A130305_123521_ln_zahranici_jv
https://forbes.cz/dvacet-let-v-afghanistanu-stalo-usa-300-milionu-dolaru-denne-nejvetsi-ucty-teprve-prijdou/
