Článek
Byla poslední živoucí pouto k minulosti, ke kořenům naší rodiny. A i když nás nikdy nezahrnovala vyprávěním, vždy jsme cítili, že toho ví víc, než říká.
Po pohřbu jsme s mámou začaly vyklízet její dům. Bylo to těžké – každá věc, každý šálek měl příběh, který teď už neměl kdo dopovědět. A pak, na dně jedné z krabic ve staré truhle na půdě, jsem našla malou krabičku se stužkou. Uvnitř ležela černobílá fotografie.
Byl na ní malý chlapeček. Možná čtyřletý. V bílém košilovém límečku, s velikýma očima a mírným úsměvem. Fotka byla zažloutlá, ale dobře uchovaná – někdo se o ni staral.
Překvapeně jsem se otočila na mámu.
„Mami… kdo to je?“
Máma ztuhla.
Vzala si fotku do ruky a mlčela.
„Nevím,“ řekla nakonec tiše. „Nikdy jsem tohle neviděla.“
Začaly jsme prohledávat zbytek krabice. Vespod ležel svazeček dopisů, pečlivě svázaný stužkou. A jeden z nich začínal:
„Můj drahý Petře, tvůj smích mi stále zní v uších…“
Procházely jsme řádky, v nichž byla cítit nekonečná láska a zároveň neutišitelný smutek. Dopisy byly od babičky – adresované malému chlapci jménem Petr. Psala o jeho prvních krocích, o tom, jak voněl po koupeli, o tom, jak moc ji bolí, že ho musela opustit.
Srdce se mi sevřelo.
Petr… její syn? Ale proč jsme o něm nikdy neslyšeli?
Další dny jsme strávily v matrikách, archivech, v tichých hovorech s nejstaršími členy rodiny. Po týdnech pátrání se kousek po kousku skládal obraz:
Babička jako velmi mladá dívka otěhotněla s mužem, který se k ní nikdy nepřihlásil. Tehdy to byla ostuda. Rodina ji poslala „na venkov“, kde porodila syna – a kde jí byl krátce nato odebrán. O Petrově osudu jsme nenašli nic jistého. Zřejmě byl adoptován.
A babička? Vrátila se, nikdy se nevdala, a s nikým o tom nemluvila.
Ale v jejím srdci zůstalo místo, které si nosila celý život. A to místo mělo jméno – Petr.
Držela jsem tu fotku v ruce a věděla, že jedno velké tiché tajemství naší rodiny se právě rozpadlo ve slovech, která nikdy neměla být zapomenuta.
A já teď cítím, že mám úkol – najít Petra. Nebo jeho děti. A říct jim, že jejich babička na ně nikdy nezapomněla.
