Článek
Byla jsem otrokem vlastních dětí
Každý den začíná stejně. Budík zazvoní v šest hodin ráno a já se rychle vyhrabu z postele, abych připravila snídani pro své dvě děti. Sotva otevřu oči, už slyším jejich hlasité požadavky: Mami, kde mám ponožky? Mami, já nechci tohle jídlo! Mami, pomůžeš mi s úkolem? Každý den se cítím jako maratonec, který nikdy nedoběhne do cíle. A tak jsem si jednoho dne položila otázku: Jsem otrokem vlastních dětí? Únava je mým věrným společníkem. Když večer konečně uložím děti do postele, cítím se vyčerpaná. Ale místo odpočinku mě čeká další kolo úkolů: úklid, praní, příprava na další den. Někdy si připadám jako robot, který plní nekonečný seznam úkolů bez možnosti vypnutí. A přitom jsem kdysi měla své sny a touhy. Kde je ta žena, která milovala malování a čtení knih.
Doma jsem zavedla tato pravidla
Jednoho dne jsem se na sebe podívala do zrcadla a skoro jsem se nepoznala. Stala jsem se někým, kdo žije jen pro své děti a zapomněla jsem na sebe. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že musím něco změnit. Nemohu být jen matkou, musím být i sama sebou. Když děti konečně usnuly, sedla jsem si s manželem a otevřeně jsme si promluvili. Cítím se jako otrok vlastních dětí, přiznala jsem se mu. Mám pocit, že jsem ztratila sama sebe. Manžel mě objal a řekl, že to musíme změnit. Nemůžeš být jen matkou, musíš být i sama sebou. Začali jsme tím, že jsme dětem vysvětlili, že maminka potřebuje čas i pro sebe. Zavedli jsme pravidlo, že každý večer budu mít hodinu jen pro sebe. Manžel převzal část domácích povinností a já jsem se vrátila ke svým koníčkům.
Já se znovu cítím jako žena
Začala jsem malovat a číst knihy, které jsem měla na seznamu už roky. Každý týden jsem si vyhradila čas na setkání s přáteli a cvičení jógy. Děti si zvykly na to, že maminka má svůj čas a naučily se být samostatnější. Dnes už se necítím jako otrok vlastních dětí. Našla jsem rovnováhu mezi rodinným životem a svými vlastními potřebami. Jsem šťastnější a spokojenější, a to se odráží i na mé rodině. Děti vidí, že maminka je šťastná, a to je učí, že je důležité pečovat nejen o druhé, ale i o sebe. Být matkou je nádherný dar, ale není to jediná role, kterou máme. Nemusíme být otroky vlastních dětí, ale můžeme být i šťastné. A když jsme šťastné my, je šťastná i naše rodina. Takže, milé maminky, nezapomínejte na sebe. Ne, děkuji, otrokem vlastních dětí být nechci. A co vy?
Zdroje: Autorský článek a vlastní zkušenost
