Článek
Včera jsem si chtěla dát v deset dopoledne kávu ve své oblíbené kavárně. Jenže to byl nadlidský úkol. Všechny kavárny v okolí byly plné důchodců, kteří tam vysedávali nad kávou za stovku a dortíkem za osmdesát korun. A pak že nemají na léky a že jim důchody nestačí.
Není to jen o jednom dni. Je to každé dopoledne stejné. Zatímco my pracující musíme pracovat, důchodci okupují nejdražší podniky ve městě. Sedí tam hodiny, popíjejí předražené nápoje a zabírají místa těm, kteří by si chtěli jen rychle odskočit na kávu během pracovní pauzy.
A není to jen o kavárnách. Podívejte se do nákupních center. V době, kdy většina lidí pracuje, jsou plná seniorů. Nakupují, konzumují jídlo ve stáncích s občerstvením, procházejí se mezi obchody jako na kolonádě. Někteří tam tráví celé dny, protože je tam teplo a nemusí doma topit.
Nejhorší jsou ty jejich výmluvy. Prý musí šetřit každou korunu, prý jim důchod nestačí ani na základní potřeby. Ale na každodenní vysedávání v drahých kavárnách peníze mají. Na značkové oblečení taky. Na nové telefony také. Jen když mají zaplatit něco navíc, jsou najednou chudáci s malým důchodem.
Pamatuju si svoji babičku. Ta by si nikdy nedovolila utrácet za zbytečnosti. Když měla důchod, první zaplatila nájem a energie, pak nakoupila jídlo, něco odložila na horší časy a teprve když něco zbylo, dovolila si malý luxus. Dnešní důchodci? Ti žijí, jako by měli neomezený příjem.
A co teprve ty jejich řeči o tom, jak celý život pracovali a zaslouží si užívat. Jasně, pracovali. Ale my pracujeme taky. A platíme daně, které jdou jejich důchody. Přesto si nemůžeme dovolit to, co oni. Protože musíme myslet na budoucnost, šetřit, splácet hypotéky, starat se o děti a jejich vybavení.
Někdo řekne, že jim to nepřeju. Že jsem závistivá. Ale není to o závisti. Je to o tom, že zatímco oni si užívají života, my se musíme uskromnit. Že zatímco oni sedí v kavárnách, my musíme pracovat, abychom na jejich důchody vydělali.
A víte, co je na tom nejhorší? Že až my budeme v důchodu, už si takový luxus nebudeme moci dovolit. Protože důchodový systém se hroutí, populace stárne a těch, kdo pracují a platí daně, je čím dál míň.
Takže až příště uslyším nějakého důchodce stěžovat si na nízké důchody, vzpomenu si na ty plné kavárny v deset dopoledne. Na ty fronty důchodců u pokladen v nákupních centrech.
Možná by stálo za to, aby si uvědomili, že jejich „zasloužený odpočinek“někdo musí zaplatit. Že ty peníze, které tak lehce utrácejí, nepřišly z nebe, ale z daní pracujících lidí. A možná by mohli občas projevit trochu vděčnosti místo věčného naříkání, jak se mají špatně.
A hlavně - možná by mohli nechat aspoň pár míst v těch kavárnách pro ty, kteří pracují, a chtějí si o pauze vychutnat v klidu, alespoň tu kávu.
