Článek
A věřte mi, bylo to jako jízda na horské dráze. Plná adrenalinu, smíchu a občas i slz. Ženy vs. muži: Statistiky nám říkají, že my ženy jsme objektivně lepší řidiči. Způsobujeme méně vážných nehod a pácháme nesrovnatelně méně dopravních přestupků. Ale ruku na srdce, dámy, kolik z nás má „oparkovaná“ auta? Já osobně jsem mistryně v hledání toho dokonalého místa, kde můžu zaparkovat popředu. Couvání? To je pro mě španělská vesnice. „Pro mě auto vždycky bylo něco jako nákupní košík, kterým přemisťuju věci, případně lidi,“ svěřila se mi kamarádka Jarka. „Ego nula, zato trpělivost velká.“ A já jí rozumím. Kolikrát jsem objela naši čtvrť pětkrát, jen abych našla to vysněné příčné parkování!
Když hormony převezmou volant
Ale pozor, hormony dokážou pěkně zamíchat kartami. Vzpomínám si na jednu historku, kdy jsem krátce po porodu jela s dcerkou od pediatra. Na sedmdesátce pobíhala zmateně kráva jako hora. A co udělá máma v šestinedělí? „Zablokovala jsem dopravu, vajíčko s dítětem vyndala a jala se krávu nahánět,“ přiznávám se s úsměvem. Hormony nás ženy dokážou pěkně potrápit. Jednou jsem během plodných dnů řídila tak opatrně, že jsem na dálnici jela v pravém pruhu rychlostí šneka. Můj manžel vedle mě jen nevěřícně kroutil hlavou a mumlal něco o tom, že příště radši půjde pěšky.
Muži a jejich testosteron
A co naše drahé polovičky? Ti mají zase jiné starosti. Můj manžel například vždycky musí být nejrychlejší. Jednou jsme jeli na dovolenou a on se rozhodl předjet kolonu aut na dálnici. Výsledek? Dvouhodinové čekání na policii a pokuta, která nás stála polovinu dovolenkového rozpočtu. „Oni se nezblázní,“ řekla mi kdysi učitelka v autoškole, když mi sklapla přídavné zpětné zrcátko. A měla pravdu. Muži za volantem často jednají, jako by jim šlo o život. Nebo o ego?
Hormony vs. bezpečnost
Ale vážně, ať už nás ovládá estrogen nebo testosteron, bezpečnost by měla být vždy na prvním místě. Jak mi jednou řekl policista, když mě zastavil: „Paní řidičko, auto není hračka. I když se tak někdy může tvářit.“ A měl pravdu. Ať už jsme muži nebo ženy, měli bychom za volantem myslet hlavně na to, abychom se bezpečně dostali do cíle. I když občas ty hormony… no, však víte. Co z toho plyne? Jak říká moje babička: „Holka, ať už řídíš auto nebo život, hlavně používej hlavu.“ A já dodávám a občas i ty brzdy! Takže příště, až usednete za volant, vzpomeňte si na mě.
Na tu holku, co se naučila řídit ve třiceti, parkuje raději o tři ulice dál a občas zachraňuje krávy uprostřed silnice. Protože i takové jsme my ženy, nepředvídatelné, ale s velkým srdcem. A vy, pánové? Možná byste mohli občas sundat nohu z plynu a užít si tu jízdu. Vždyť život není závod, i když se to za volantem může zdát. A pamatujte, ať už vás za volantem ovládají hormony nebo ne, hlavně se vraťte domů v pořádku. Protože tam na vás čeká někdo, komu na vás záleží.
Zdroje: zpověď kamarádky Jarky
