Článek
Po smrti rodičů zůstal Janinu bratrovi Petrovi dům, o který měl velký zájem. Nemovitost však nebyla pouze jeho a bylo potřeba vypořádat další majetkový podíl. Petr neměl dostatek vlastních peněz a banka mu v danou chvíli nechtěla půjčit částku, kterou potřeboval. Obrátil se proto na Janu. Šlo o několik set tisíc korun, což pro ni rozhodně nebyla zanedbatelná suma.
Peníze měla odložené jako rezervu a původně s nimi počítala na rekonstrukci vlastního bytu. Přesto nakonec souhlasila. „Říkala jsem si, že kdybych nepomohla vlastnímu bratrovi v takové situaci, komu už bych měla pomoct. Dohodli jsme se, že mi peníze bude postupně vracet a všechno sepíšeme, aby mezi námi později nevznikl problém,“ vzpomíná Jana.
Peníze mu poslala na účet ještě před podpisem smlouvy, protože Petr tvrdil, že vypořádání nemovitosti spěchá. Zpočátku ji to nijak neznepokojovalo. Znali se celý život, pravidelně spolu mluvili a Jana neměla důvod předpokládat, že by se jejich ústní dohoda měla změnit.
Petr navíc sám navrhl, že smlouvu nechá připravit právníkem. Jana to považovala za další důkaz, že chce mít všechno v pořádku. Domluvili se podle ní na konkrétní částce, kterou mu půjčila, a na postupném splácení podle jeho možností. O žádných dalších penězích ani poplatcích se podle Jany nebavili.
Ve smlouvě našla číslo, které nepoznávala
Když jí asi o dva týdny později přišel návrh smlouvy e-mailem, nejprve ho jen zběžně otevřela. Čekala několik stran právnického textu, které si večer v klidu přečte. Pak jí ale padl zrak na částku uvedenou jako výše dluhu. Byla o desítky tisíc korun vyšší než suma, kterou Petrovi skutečně poslala. Jana několikrát kontrolovala bankovní převod, protože si chvíli myslela, že něco přehlédla. Nepřehlédla.
Zavolala proto bratrovi a chtěla vysvětlení. Petr jí řekl, že rozdíl představuje náklady, které mu s půjčkou vznikly, právní služby a další výdaje spojené s vypořádáním domu. Jana však nechápala, proč by se právě tyto náklady měly stát součástí jeho dluhu vůči ní. „Nejvíc mě zarazilo, že mi o tom předem neřekl ani slovo. Kdyby mi zavolal a řekl, že potřebuje ještě další peníze, mohli jsme se o tom bavit. Ale najednou jsem měla podepsat dokument, ve kterém stálo úplně jiné číslo,“ říká.
Podpis odmítla a vztahy se změnily
Petr se ji snažil přesvědčit, že jde pouze o formalitu a že výsledná částka je nastavena tak, aby smlouva pokryla všechny výdaje spojené s transakcí. Jana však smlouvu nepodepsala. Dokument si nechala zkontrolovat vlastním právníkem a následně požadovala novou verzi, ve které bude uvedena pouze skutečně půjčená suma a jasný splátkový kalendář.
Právě v tu chvíli se vztahy mezi sourozenci začaly měnit. Petr jí několik dní nebral telefon a později jí vyčetl, že mu nevěří. Jana naopak pochopila, že důvěra v rodině není důvodem k tomu, aby člověk podepisoval něco, s čím nesouhlasí. „Peníze jsem mu půjčila proto, abych mu pomohla získat dům. Ne proto, abych později zjišťovala, co všechno se do našeho dluhu ještě přidalo. Od té doby už bych neposlala ani korunu, dokud bych neměla podepsanou smlouvu před sebou,“ uzavírá Jana.
