Článek
Jenže ten víkend se ukázal, že ani tam si člověk neodpočine, když se mu pod kůži začne vkrádat nepříjemný pocit.
Víkend klidu, který se zvrtl
Na chalupu jezdím většinou sama. Děti už mají svůj život a manžela už pár let nemám. Tenhle víkend měl být hlavně o klidu. Trochu posekat zahradu, naštípat dřevo na zimu, dát si kafe na zápraží a večer si pustit rádio, které hraje jen na půl stanice. Mám ráda ten klid, to ticho a to, že tam na mě nikdo nic nechce.
Ráno jsem se pustila do práce, ale dřevo bylo letos zvlášť tvrdé. Sekera odskakovala, ruce bolely a já si v duchu říkala, že to asi nezvládnu. V tu chvíli se objevil soused. Starší chlap, asi o deset let starší než já, kterého znám od vidění celé roky. Pomáhá všem v okolí, opravuje ploty, vozí vodu, někdy přinese jablka ze sadu. Nikdy mezi námi nebylo nic víc než pár zdvořilých vět přes plot.
Nabídka pomoci
Zastavil se, když viděl, že se trápím se sekerou. Řekl, že by mi s tím dřevem mohl pomoct, že má pilu a zkušenosti. Přijala jsem. Nechtěla jsem, ale zároveň jsem cítila, že by bylo hloupé odmítnout. Tak přišel odpoledne, přinesl pivo a začal řezat. Bylo to fajn. Smáli jsme se, povídali o počasí, o tom, jaké to bylo, když jsme byli malí a chalupa ještě patřila našim rodičům. Byla to příjemná chvíle.
Když jsme měli skoro hotovo, sedli jsme si na lavičku. Slunce už zapadalo a vzduch voněl kouřem. Přinesla jsem mu kafe, seděli jsme mlčky a koukali na stromy. Bylo to takové ticho, ve kterém se obvykle říká něco důležitého. Jenže to, co z něj nakonec vyšlo, mě úplně zaskočilo.
Leo já tě mám rád
Řekl, že mě už dlouho pozoruje. Že když jsem tady, prý se mu celý ten náš kout zdá zase živější. Že se těší, až mě uvidí, a že bychom si měli být blíž. Ze začátku jsem si myslela, že to říká jen z přátelství, z nějakého vděku, že mu dávám buchty přes plot. Jenže pak mi vzal ruku a řekl, že by chtěl, abychom byli spolu.
Zůstala jsem sedět jako přimražená. Vždyť to byl soused. Vdovec, který žije sám, trochu podivín, ale jinak slušný člověk. Nikdy mě nenapadlo, že by o mě mohl mít zájem. Nevěděla jsem, co říct. Zmohla jsem se jen na to, že jsem mu poděkovala za pomoc a řekla, že to tak necítím. Vstal, kývl hlavou a beze slova odešel.
Nepříjemné ticho přes plot
Druhý den ráno jsem ho viděla, jak seká trávu. Nezdravil. Jen dělal, že mě nevidí. Ten pocit byl hrozný. Chalupa pro mě bývala bezpečné místo, kde jsem mohla dýchat. Teď jsem měla pocit, že se na mě někdo dívá, i když ne. Že bych měla být pořád ve střehu.
Přemýšlela jsem, jestli jsem mu nedala nějaký signál, jestli jsem se nechovala příliš přátelsky. Možná jsem se smála víc, než bych měla, nebo mu nabídla kafe, když jsem mohla jen poděkovat. Ale nechtěla jsem nic víc. Chtěla jsem jen trochu lidské pomoci, trochu sdílení mezi lidmi, kteří zůstali sami.
Návrat do reality
Když jsem odjížděla zpátky do Prahy, bylo mi zvláštně. Na jednu stranu úleva, že už nebudu muset potkávat jeho pohled, na druhou stranu smutek, že i tady na vesnici se z přirozené laskavosti stává něco složitého. Přemýšlela jsem, jestli se tam vůbec vrátím. A jestli o tu chalupu nakonec nepřijdu. Ne kvůli majetku, ale kvůli tomu pocitu, že už to není místo, kde se cítím doma.
Doma v bytě jsem dlouho seděla a přehrávala si tu scénu v hlavě. Byla jsem v rozpacích, ale i trochu naštvaná. Proč je tak těžké, aby mezi mužem a ženou existovalo jen obyčejné přátelství? Bez druhého dna, bez očekávání? Možná jsme si to všichni pokazili tím, že už neumíme být jen upřímně laskaví.
Chalupa zůstane stát, jen vztahy se změnily
Od té doby jsem tam byla ještě jednou. Soused mě pozdravil, ale už to nikdy nebylo stejné. Zasekl se mezi námi neviditelný plot, který tam předtím nebyl. Přesto jsem se rozhodla, že se tam vracet budu. Protože chalupa je součástí mě, i kdybych se měla naučit žít s tím tichým odstupem.
Ten víkend mi ukázal, že i tam, kde hledáme klid, může člověk narazit na něco, co mu ho vezme. Ale taky, že odjet není řešení. Že někdy stačí přijmout, že i druhý člověk má svoje emoce. Možná s menším úsměvem, ale s větší jistotou vím, kde jsou moje hranice.
Lea, 42 let, Benešov
