Článek
Znělo to krásně. A pro mě to byla i příležitost, jak si zase trochu připomenout, proč jsme spolu. Poslední měsíce totiž náš vztah víc připomínal spolubydlení než zamilovanou dvojici. Povinnosti, práce, rutina… víte, jak to chodí. Doufal jsem, že nás tenhle společný zážitek znovu propojí. Jenže jsem nečekal, že mi místo toho otevře oči.
Zážitky, které měly spojovat
Paříž byla nádherná. Město plné historie, atmosféry, romantiky. Ale zatímco já se snažil vnímat každý detail výhledy z věží Notre-Dame, vůni kávy v malých bistrech, hudebníky v metru moje partnerka byla pořád na telefonu. Fotila, točila, přidávala stories. Když jsme se procházeli večerním městem, hledala místo s nejlepším světlem pro selfie. A když jsme seděli u vína, víc než se mnou mluvila s fanoušky na Instagramu.
Ze začátku jsem to přehlížel. Říkal jsem si, že si jen chce uchovat vzpomínky. Ale pak mi došlo, že místo aby vzpomínky žila, jen je vyrábí pro ostatní. A že já jsem v tom celém příběhu spíš kulisa než partner.
Když dojde, co člověk dlouho neviděl
Jedno odpoledne jsme seděli v parku. Kolem hráli kluci fotbal, někdo hrál na kytaru a já jí chtěl něco říct. Něco důležitého. Ale ona zrovna ladila popisek k fotce z rána. A mě tehdy poprvé napadlo, že jsme možná každý jinde. Ne fyzicky. Byli jsme vedle sebe, ale vnitřně jsme se vzdalovali víc, než jsem si do té doby připouštěl.
Po návratu domů to bylo ještě jasnější. Všechno bylo stejné jako předtím, ale něco se změnilo. U mě. Já už nechtěl jen přežívat ve vztahu, kde jsem na druhé koleji. Kde romantika existuje jen na fotkách a ticho je pohodlnější než upřímnost.
Rozhodnutí bolelo, ale osvobodilo
Nešlo o žádnou velkou hádku. Jen rozhovor u kuchyňského stolu. Řekl jsem jí, co cítím. A že bych si přál, abychom se na sebe znovu dívali jako tehdy, když jsme se poznali. Ona mlčela. A pak jen řekla, že to asi cítí stejně. Že neví, kdy jsme se ztratili, ale že to už nejde vzít zpátky.
Paříž nám ukázala, že někdy člověk musí odjet daleko, aby viděl, jak moc se s někým vzdálil. A že rozchod může být začátkem. Ne koncem.
