Článek
Zase je tady ten čas, kdy si všichni dávají velkolepá předsevzetí. Přestanou kouřit, začnou cvičit, zhubnu do plavek. A já? Já už vím, že to nemá cenu. Každý rok si říkám, že tentokrát to bude jiné, a každý rok to vzdám dřív, než odbije půlnoc. Víte, co je na těch předsevzetích nejhorší? Ta naivní představa, že stačí změnit datum v kalendáři a najednou budeme úplně jiní lidé. Jako by magicky s prvním lednem zmizely všechny naše zlozvyky a my se proměnili v dokonalé bytosti. Loni jsem si řekla, že začnu běhat. Koupila jsem si drahé boty, značkové oblečení, stáhla všechny možné běžecké aplikace. Vydržela jsem přesně dva dny. Ty boty teď krásně zapadají prachem ve skříni a slouží jako němá výčitka mého selhání.
A nejsem v tom sama. Kamarádka si dala předsevzetí, že přestane jíst sladké. Vydržela to do oběda prvního ledna, kdy jí tchyně přinesla svůj vyhlášený medovník. Další známý chtěl přestat kouřit - po dvou hodinách už nervózně pobíhal před domem s cigaretou. Psychologové říkají, že problém je v tom, že si dáváme příliš velké cíle. Že bychom měli začít po malých krůčcích. Ale ruku na srdce - kdo chce na Nový rok dělat malé krůčky? Všichni chceme velkou změnu, radikální proměnu, nový život. A pak jsou tu ti, co tvrdí, že potřebujeme pevnou vůli. Jenže co když jsem svou vůli vyčerpala už tím, že jsem vstala z postele a došla do práce? Na nějaké extra odříkání už prostě nemám energii.
Nejhorší jsou ti „motivační kouči“ na sociálních sítích. „Nový rok, nový já!“ hlásají jejich příspěvky. Jako by změna osobnosti byla stejně jednoduchá jako výměna profilové fotky na Facebooku. A co teprve ty statistiky! Prý 80 % lidí si dává předsevzetí a většina z nich to vzdá do konce ledna. Tak proč se vůbec snažit? Proč si přidělávat zbytečný stres a pocity viny, když už dopředu víme, že to nedopadne. Možná je čas přiznat si pravdu - novoroční předsevzetí jsou jen další marketingový trik. Způsob, jak nás donutit kupovat permanentky do fitka, předplatné dietních programů a drahé sportovní vybavení, které pak bude jen zabírat místo ve skříni.
Letos to udělám jinak. Nedám si žádné předsevzetí. Žádné velké plány, žádné radikální změny. Budu prostě žít den za dnem a když se mi podaří udělat něco dobrého pro sebe, budu ráda. A když ne? Aspoň se nebudu cítit jako totální loser, že jsem zase něco nedodržela. Protože víte co? Život je už tak dost složitý. Nepotřebujeme si ho komplikovat ještě nereálnými sliby, které stejně nedodržíme. Místo předsevzetí si raději dejme předsevzetí nedávat si předsevzetí. To je aspoň jedno, které určitě dodržíme.
