Článek
Jednoho letního večera jsme se sešly u mě doma, kde jsem pořádala malou narozeninovou párty. Slavila jsem své kulatiny, víno teklo proudem a atmosféra byla uvolněná. Holky mě začaly přemlouvat, abych jim vyvěštila jejich budoucnost. I když jsem k tomu nikdy neměla vážný vztah, rozhodla jsem se, že jim udělám radost a trochu si s nimi zažertuji. Vytáhla jsem staré tarotové karty, které mi babička zanechala a začala jsem si něco vymýšlet.
Předstírala jsem, že umím věštit z karet
První na řadě byla Eva. „Vidím, že se ti brzy narodí dítě,“ řekla jsem, aniž bych tušila, jak blízko jsem k pravdě. Eva se začala smát a přiznala, že s manželem o dítěti přemýšlí, ale zatím to neplánují. Pak přišla na řadu Petra. Vytáhla jsem jakože černou kartu a zkoušela jsem vymyslet něco méně hrozivého. „Petro, vidím, že tě čeká těžké období, ale nakonec to zvládneš.“ Petra jen mávla rukou a se smíchem na tváři odpověděla, že na tohle stejně nevěří, ale přesto byla zvědavá. Další na řadě byla Markéta. „Vidím svatbu s cizincem,“ prohlásila jsem s úsměvem, když jsem vytáhla, jakože tu pomyslnou kartu lásky. Markéta se rozesmála a řekla, že se teď soustředí na kariéru a ne na svatbu. A rozhodně ne s nějakým cizincem.
Večer pokračoval a já si vymýšlela další věštby, aniž bych tušila, jak moc se některé z nich v budoucnu přiblíží realitě. Od té doby uplynulo několik dlouhých měsíců a najednou se ozvala Eva. S velkou radostí mi sdělovala úžasnou novinku – jsem těhotná. Nemohla uvěřit tomu, že jsem jí to předpověděla. Byla nadšená a začala mi říkat, že mám opravdu talent. Měla jsem radost, že se moje vymyšlená věštba stala skutečností. Ale pak přišla ta horší zpráva. Ozvala se mi také kamarádka Petra s tím, že jí diagnostikovali vážnou nemoc. Byla zdrcená a já se cítila strašně, protože jsem si uvědomila, že moje slova tehdy nebyla jen nevinnou zábavou. Chtěla jsem ji podpořit a být jí oporou v těžkých chvílích.
Po mé zkušenosti to už nikdy neudělám
Netrvalo dlouho a překvapení přišlo i od Markéty. Na jedné pracovní konferenci se seznámila s Italem Marcem a po několika měsících randění se zasnoubili. Byl to šok, ale zároveň jsem byla šťastná, že našla lásku. Největší rána přišla, když mi další kamarádka poslala oznámení, že její manžel zahynul při autonehodě. Byla to tragédie a já jsem měla výčitky svědomí, protože jsem měla pocit, že jsem to svou vymyšlenou věštbou přivolala.
Po těchto událostech jsem přestala předstírat, že umím věštit. Uvědomila jsem si, jak moc mohou slova ovlivnit životy druhých, a to, i když jsou vyslovená jen pro zábavu. Moje kamarádky se na mě sice nezlobily a stále mě měly rády, ale já jsem si dala předsevzetí, že už nikdy nebudu brát věštby na lehkou váhu. Přestože jsem se tehdy chtěla jen bavit, moje věštby mě naučily, že bychom měli být opatrní s tím, co říkáme, protože nikdy nevíme, jaké důsledky mohou mít naše slova. A tak jsem se rozhodla věnovat svůj talent místo vyprávění příběhů, raději psaní, kde můžu svobodně tvořit, aniž bych zasahovala do životů svých přátel.
Zdroje: autorský text a vyprávění Jany
