Článek
Ale že se jednou nechám napálit šunkou na obličej? To jsem opravdu nečekala. A přesto se to stalo. Mně. Ženě, která se považuje za poměrně bystrou, racionální a vším prošlou. Jenže v jeden moment jsem byla přesně tou naivní zákaznicí, která si to štráduje do obchodu s přesvědčením, že objeví revoluci v péči o pleť. A odejde s plátkem uzeniny, který si má připlácnout na nos.
Všechno to začalo na sociálních sítích. Znáte to. Jedete prstem po displeji, a najednou vám vyskočí obrázek ženy s jakousi růžovou maskou na obličeji, výraz překvapení, ruce dramaticky u hlavy a vedle toho nápis jak z reklamy z devadesátých let – „Šunka na pleť“. Vtipné, neotřelé, a přiznám se, že mě to hned zaujalo. Ne že bych si hned myslela, že jde skutečně o šunku, ale tak nějak podvědomě jsem si říkala, že to bude asi nějaký moderní marketingový tah – možná kolagenová maska s extraktem z něčeho, co připomíná šunku, nebo nějaký nový korejský trend. V dnešní době člověk nikdy neví.
A pak jsem to uviděla v Penny. Stála jsem u uzenin, když můj pohled padl na krabičku, kterou jsem znala z obrázku. Byla tam. Opravdová, hmatatelná, skutečná. Plastová vanička a v ní kulatá „maska“ s výřezy na oči, nos a pusu. A název? Šunková pleťová maska. S logem Řezníkův talíř, 95 % masa, česká výroba, všechno vypadalo seriózně. A já… no, já jsem si to dala do košíku.
Přesně si pamatuju ten pocit. Byla jsem trochu rozpačitá, ale zároveň zvědavá. Doma jsem ji vybalila s pocitem, že objevím něco přelomového. Návod jsem hledala marně. Byl tam jen popis složení jako u běžné šunky. Trochu mě to zarazilo, ale pořád jsem se snažila věřit, že je to jen netradičně zabalená kosmetika. A tak jsem to udělala. Stoupla si před zrcadlo a připlácla si ji na obličej.
Byla studená. Klouzavá. A voněla jako šunka. Obyčejná, poctivá šunka z pultu. V ten moment mi to začalo docházet. Tohle není žádná zázračná maska. Tohle je opravdu šunka. Opravdová, jedlá, s výřezem na oči. A já, žena ve středních letech, stojím v koupelně s plátkem masa na obličeji a cítím se… no, upřímně, jako blázen.
Začala jsem se smát. Hystericky, bezmocně, ale i trochu lítostivě. Smála jsem se sama sobě, svému nadšení, své důvěřivosti, i tomu, jak zoufale jsme občas ochotní zkoušet cokoli, jen abychom byli hezčí, mladší, zajímavější. A taky tomu, jak dokáže jedna dobře udělaná reklama přesvědčit dospělou ženu, že si má nalepit šunku na obličej a čekat zázraky.
To nejhorší ale přišlo, když do koupelny vešla dcera. Zůstala stát ve dveřích, vytřeštila oči a pak vyprskla smíchy. „Mami, ty ses zbláznila? Co to máš na obličeji?!“ Chtěla jsem něco říct, ale hlas se mi zlomil. Ne z hanby. Ale protože to celé byla tak směšná situace, že i mně přišlo lepší se tomu zasmát, než se rozčilovat.
Zbytek šunky jsem si nakonec dala do chleba. Ne proto, že bych to chtěla zachránit, ale protože mi přišlo škoda to vyhodit. No a co, byla to pořád kvalitní šunka. Jen trochu netradičně využitá.
Od té doby si dávám větší pozor. Ne na šunku. Ale na to, čemu věřím. Na to, co všechno člověk přijme jen proto, že se to hezky tváří. A hlavně na to, jak moc si nechám namluvit, že musím být jiná, lepší, vylepšená.
Protože pleť není o šunce. A důstojnost není o tom, jestli máme poslední zázračnou vychytávku. Ale o tom, jestli si dokážeme přiznat, že jsme občas trochu pošetilé. A dokázat se tomu i zasmát.
A jestli vás to zajímá – ne, žádné zázračné zpevnění pleti se nekonalo. Ale rozhodně jsem měla ten den pleť krásně voňavou. A obrovské ponaučení zdarma. A pak jsem si všimla malého nápisu, který jsem v obchodě úplně přehlédla. Ten nápis, co tam byl hned vedle loga. „APRÍL.“ V tu chvíli mi to všechno docvaklo. Já blbka jsem tomu opravdu věřila! Celý ten nápad s „pleťovou šunkovou maskou“ byl vymyšlený jako vtípek. Jako sranda. Jako vypečený marketingový apríl. A já jsem se nechala nachytat úplně ukázkově.
Možná to bylo k něčemu dobré. Aspoň jsem se po dlouhé době opravdu od srdce zasmála. Sobě. Svým očekáváním. Svému nadšení. A taky tomu, jak málo stačí, aby si člověk připomněl, že i vážně míněné věci se občas můžou obrátit v něco úplně jiného. Takže díky, Penny. Šunku si teď kupuju už jen na chleba. A pleť nechávám v klidu dýchat – bez masa.
