Článek
Když bratr Kryštofa Kolumba, Diego Kolumbus, v roce 1526 ve svých teprve 34 letech zemřel po vylodění Španělů na Novém světě, byla předána obchodníkovi s tabákem v Lisabonu jeho poslední vůle a závěť. Prodej tabáku španělům byl pro domorodce důležitý, jelikož tato rostlina se v té době používala jako platidlo mezi kmeny. Existovaly různé druhy tabáku. Obchodníci z Lisabonu se podíleli na rozšíření obliby tabáku také i do Evropy. Jean Nicot získal za odměnu při zavádění tabáku do Francie titul a pozemky a na jeho počest, o sto let později, přírodovědec Carl Linnaeus pojmenoval rod kultivarů Nicotiana, jež v nynější moderní době odvozuje slovo nikotin.
Během svého pobytu v Portugalsku Jean Nicot vynalezl několik možných způsobů, jak použít sušené a práškové tabákové listy. Spojoval je s různými tekutinami, včetně vína a octu. Zároveň z nich připravoval různé léčivé přípravky, včetně vředů a různých obkladů. Nicot byl přesvědčený, že tabákový prášek vdechovaný nosem způsobuje kýchání a tím se tělo zbavuje infekcí a nemocí. Podporoval také vložení špetky prášku do úst a to přesně mezi tvář a dáseň. Tuto metodu zavedl poté, co se od portugalských námořníku dozvěděl o žvýkání sušených listů tabáku, který používali domorodci. Ale i přesto bylo kouření listů poměrně málo podporované.
V roce 1571 pak španělský lékař tvrdil, že přijímání tabáku kouřením listů, může vyléčit několik druhů onemocnění. V té době už byla spotřeba tohoto tabákového produktu velmi populární i v celé Evropě. Tabák se pěstoval po celém světě, všude kde to bylo možné. V klášterech byl vysazovaný tamními mnichy, a také se sázel v léčivých zahradách. Evropané ještě před osmi desetiletími tabák neznali, později se ale v Evropě stal výnosnou rostlinou. Byl nabízený jako platba za pohledávky, vyměňován za jiné potřebné zboží, například k obživě za obilí . Kouření stalo velmi oblíbené v Anglii, hlavně mezi pracujícími lidmi. Užívání tabákového prášku, který Britové nazývali snuff, zůstalo nadále oblíblíbeným u šlechty a panstva.
Práškový tabák zavedl nové společenské rituály
Během 17. století se užívání tabáku stalo schváleným společenským rituálem. Dokonce i vznešené dámy běžně používaly šňupací tabák. Léčivá hodnota tabáku během desetiletí slábla a nahradil ji údaj o společenském postavení. Šlechta si ho velmi považovala a tak si rychle získal přízeň těch, kteří se chtěli podobat pánům a dámám z vyšších vrstev. To vedlo k vyhotovení nového módního doplňku pro dobře oblečené lidstvo. Říkalo se mu tabatěrka. V polovině 17. století se šňupací krabičky objevily v několika velikostech. Velké, nabízené na stole a malé osobní krabičky, které uživatelé šňupacího tabáku nosili u sebe. Luxusní stříbrné tabatěrky pocházely ze Sheffieldu. Ty byly vyráběny ručně, většinou klenotníky nebo jejich pomocníky, a nejlepší obaly byly označovány tímto nápisem, protože uchovávaly obsah uzavřený před vzduchem.
Doutníky postupně nahradily dýmky
Ve 20. letech 19. století jako oblíbený způsob kouření tabáku byly doutníky. Oblíbené v celé Evropě i ve Spojených státech a nenápadně se postaraly o vytlačení dýmky. V roce 1840 otevřel Mifflin Marsh ve Wheelingu ve Virginii podnik na výrobu doutníků, který pojmenoval Marsh Wheeling. Vyráběl doutníky, které nazval Marsh Wheeling Stogie. Doutníky přepravovali na svých lodích po řece Ohio a slovo stogie se stalo slangovým označením pro doutníky na celém Středozápadě a Jihu. Na konci minulého období se doutníky staly tak populární, že se na říčních lodích objevily často navštěvované kuřácké salónky, ve vlacích kuřácké vagóny a v hotelech a hostincích kuřárny. Všechny byly určeny výhradně mužům. Používání tabáku ženami v jakékoliv podobě již nebylo považováno za společensky přijatelné. V Evropě se doutníky brzy setkaly s konkurencí v podobě dalšího produktu určeného k vdechování tabákového kouře.
Do módy se dostala cigareta
Tabák zabalený do tenkých papírových válečků se poprvé objevil ve Francii na počátku 30. let 19. století. Nebyly ihned oblíbené. Během krymské války se francouzští a britští vojáci zajímali, jak jejich nepřátelé balí tabák do papíru, obvykle novinového, a kouří jej. Vojáci si tento nápad odnesli domů, a balení vlastních cigaret se stalo pravidlem. Cigarety stejně jako doutníky a dýmky, kouřil i fiktivní detektiv Sherlock Holmes. Ty mu vyráběl jeho londýnský trafikant. Většina kuřáků si však musela cigarety před kouřením ubalit sama. Nástup komerčně vyráběných cigaret a jejich velká propagace, vedly k rozmachu spotřeby tabáku po celém světě. Ještě předtím, než byly cigarety vyráběny ve velkém měřítku, zavedla společnost Allen and Ginter do svých krabiček cigaretové karty. Objevily se také první zapalovače. Ve třicátých letech 20. století bylo povoleno ženám volně kouřit. Začaly vznikat dámské kuřárny v hotelech a v kinech, aby se zabránilo ženskému pronikání do pánských kuřáren.
Nacisti byli první, kteří zavedli omezení kouření na veřejnosti
Nacistická vláda byla první na světě která zavedla omezení kouření na veřejných místech. Kouření bylo zakázáno i ve veřejné dopravě. Zdravotní přednášky německé vojáky nabádaly, aby přestali kouřit. Navzdory těmto přednáškám vojáci dostávali cigarety nadále na příděl, což měla být podpora jejich morálky. Restaurace a další podniky musely vytvořit oddělené prostory pro kuřáky. Reklama na tabákové výrobky musela být bezpodmínečně omezena. Byly zvýšeny daně z tabákových výrobků, které platil spotřebitel, to proto, aby se omezilo kouření. Téměř všechna opatření, která vlády přijaly koncem 20. století k odrazování od kouření, byla původně zavedena v nacistickém Německu.
Světové vlády začaly proti užívání tabáku postupovat až v 60. letech 20. století
V roce 1964 Luther Terry, tehdejší generální chirurg Spojených států, zveřejnil výsledky podrobné studie o zdravotních účincích kouření tabáku. Zpráva jednoznačně prokázala, že cigarety jsou spojeny s rakovinou plic, srdečními chorobami, infarkty a mnoha dalšími zdravotními problémy. Krátce nato se objevily podpůrné studie z evropských a asijských zemí a z akademických institucí. V USA zahájili desetiletí trvající úsilí o omezení spotřeby tabáku. Prvním takovým krokem bylo vydávání zdravotních varování na krabičkách cigaret. V roce 1967 vláda nařídila televizním stanicím, aby omezily reklamy na cigarety a odvysílaly alespoň jednu antikuřáckou reklamu. Dne 1. dubna 1970 následovaly Spojené státy Velkou Británii a zakázaly veškerou reklamu na cigarety v televizi. Česká republika je v počtu kuřáků na špici v Evropské unii a podobné je to i s počtem kuřáků mezi mládeží. Patnáct procent chlapců a sedmnáct procent dívek ve věku šestnáct let v Česku pravidelně kouří. Celkově si lidé v Česku zapálí až 21 miliard cigaret ročně. V průměru to jsou dva tisíce cigaret na jednoho obyvatele. Je to přibližně o tři sta více než v roce 1989.
