Článek
Zdeněk Svěrák je s manželkou Boženkou spojený už od poloviny padesátých let. Seznámili se v roce 1954, kdy oba studovali pedagogiku, a právě tehdy mezi nimi vznikl vztah, který později přerostl v manželství. Zatímco Boženka zůstala své profesní dráze věrná, Svěrák brzy poznal, že jeho budoucnost se bude ubírat jiným směrem. Učitelská cesta ho nakonec neudržela a stále silněji ho přitahovalo herectví.
Po dlouhé roky jejich soužití působilo navenek jako pevné a harmonické partnerství. O to větší pozornost pak vyvolaly vzpomínky, podle nichž se do tohoto obrazu promítlo i období výrazného osobního napětí. Zlom měl přijít až v roce 1986, kdy Svěrák přijal hlavní roli v komedii Jako jed. Po jeho boku tehdy stála slovenská herečka Ivona Krajčovičová, která ve filmu hrála jeho milenku a byla o 24 let mladší.
Právě natáčení tohoto snímku se podle lidí z okolí neomezilo jen na běžnou pracovní spolupráci. Režisér Vít Olmer po letech popsal, že Svěrák nepůsobil jako technicky vycvičený herec, ale spíše jako člověk, který do role vstupoval přirozeně a bez okázalé stylizace. I proto podle něj na plátně fungovalo velmi přesvědčivě, že se mezi ním a filmovou partnerkou odehrává něco víc než jen dobře zahraná situace. Právě tato uvěřitelnost ale podle režisérových vzpomínek nezůstala bez následků v soukromí.
Olmer také uvedl, že Svěrák měl jednou dorazit na plac s tím, že mu Boženka další hraní zakázala. Podle režiséra zřejmě nabyla dojmu, že milostné scény už nepůsobí pouze jako součást hereckého výkonu, ale že se do nich promítají skutečné emoce. V té chvíli podle těchto svědectví nešlo jen o filmovou práci. Napětí zjevně zasáhlo i manželství, které do té doby působilo stabilně a klidně.
Podle Olmerových pozdějších slov měla situace dojít ještě dál. Svěrák se prý do své kolegyně citově natolik ponořil, že byl připravený změnit i svůj dosavadní osobní život a opustit rodinné zázemí. Jenže právě tady přišel okamžik, který všechno obrátil jiným směrem. Ivona Krajčovičová jeho city neopětovala a podle režisérových vzpomínek se zamilovala právě do něj.
Takový vývoj měl Svěráka podle Olmera zasáhnout velmi silně. Konec natáčení pak provázela napjatá atmosféra, která už měla k běžné profesionální spolupráci daleko. Režisér vzpomínal, že herec nesl odmítnutí těžce a s Krajčovičovou přestal komunikovat do té míry, že bylo nutné předávat pokyny každému zvlášť. Z natáčení, které mělo být standardní filmovou prací, se tak podle těchto vzpomínek stalo období, kdy osobní city převážily nad pracovním odstupem.
Zdroje:
