Článek
Když mi bylo třicet let, seznámila jsem se na koncertě se Zdeňkem. Byl o deset let starší, muž s klidným výrazem a otcovským úsměvem, který už měl dvě dospívající dcery z prvního manželství. I já jsem měla desetiletého syna Petra z předchozího vztahu, takže jsme společné děti už neplánovali. Vzájemně jsme si ale vyplnili prázdnotu v srdcích a začali společnou cestu životem. Jezdili jsme na dovolenou, chodili do přírody na houby, navštěvovali děti a naše přátele. Takový život se mi opravdu líbil a můj syn Petr měl pocit, že má nového tatínka. Vše bylo zalité sluncem a já jsem žila naprosto spokojený život.
Ztratila jsem svou velkou lásku kvůli nemoci
Dvě desetiletí jsme spolu prožívali vše dobré i špatné, co nám život přinesl. Zdeněk byl zastáncem pevných rodinných vztahů a lásky, nejen pro mě, ale i pro všechny naše děti. Jednoho březnového dne se Zdeněk probudil s kašlem a vysokou horečkou. Jeho tvář byla rudá a on jen stěží lapal po dechu. V tu chvíli jsem si myslela, že to bude jen banální nachlazení, jak mi sám Zdeněk tvrdil. Dokonce mě ujistil, že si z toho nemám nic dělat, protože za dva dny bude fit jako vždy. Vzal si tabletku proti horečce a snažil se usnout. Já jsem odešla vařit bylinkový čaj a když jsem za nějakou dobu vstoupila do ložnice s konvicí, zjistila jsem, že leží nehybně. Byl to šok. Nevěděla jsem, co mám vlastně dělat.
Okamžitě jsem zavolala lékaře a ihned po jeho příjezdu se domácí idylka změnila v chaos. Lékaři nezbylo nic jiného, než mi říct tu nejkrutější zprávu. Zdeněk mě navždy a bez rozloučení opustil. Situaci, která nastala jsem neměla možnost si ani pořádně uvědomit. Než jsem se vzpamatovala z prvního šoku, přišly Zdeňkovy dcery jako dvě fůrie. Místo toho, aby nás tento smutný moment spojil, obrátily se proti mně. Bez zjevného důvodu mě obvinily, že jsem Zdeňkovi v jeho posledních hodinách nedokázala poskytnout a zajistit potřebnou pomoc. Dokonce mě obvinili, že za jeho odchod mohu já.
Jeho dcery mi udělaly ze života peklo
Následovaly týdny plné napětí a zloby. Dcery, které mě dosud braly jako náhradní mámu, na mě podaly trestní oznámení. Byla jsem vyšetřována tak, jako bych byla zločinec, nikoliv zoufalá vdova. Měsíce právních sporů a nekonečného zdůvodňování, že jsem udělala vše, co bylo v mých silách, mi vzaly mnoho mých sil. V srdci jsem cítila krutost toho, jak rychle se mohou obrátit ti, kdo by měli stát po mém boku.
Teď, když se vše uklidnilo, se snažím najít klid a smíření, ačkoli vzpomínky a ztráta Zdeňka stále ještě bolí. Je těžké přijmout, že lidi, které jsem považovala za vlastní rodinu, mě mohli tak zradit a odsoudit v době, kdy jsem potřebovala jejich největší oporu. Ale přesto všechno věřím, že čas přinese nejen odpuštění, ale i pravdu o tom, jak jsem nejen ztratila manžela, ale i iluzi o vlastní rodině.
Zdroje: Autorský text a příběh paní Jany
