Článek
Výroční zpráva naší civilní kontrarozvědky za rok 2022 nám jasně shrnuje, čeho se máme skutečně obávat a co velkou bezpečnostní hrozbou zatím není.
V oblasti terorismu lze hodnocení BIS shrnout tak, že muslimská komunita v Česku není až na pár jednotlivců zradikalizovaná a nepředstavuje tak významné riziko. Alespoň to platilo v loňském roce. Ovšem současná válka Izraele s Hamásem znamená, že teroristické útoky islamistických skupin hrozí v celé Evropě akutněji. Buď přímo proti židovským cílům, nebo symbolicky proti státům či představitelům, kteří Izrael veřejně podporují. Česka se týkají oba případy. Česká bezpečnostní komunita si je této hrozby dobře vědoma a snaží se ji minimalizovat.
Kontrarozvědka ani policie v roce 2022 nezaznamenaly „zhoršení bezpečnostní situace nebo kriminality“ v souvislosti s příchodem téměř půl milionu ukrajinských uprchlíků. Nenaplnily se tedy zatím obavy, že se do této obrovské lidské vlny vmísí skupiny skutečných teroristů a že ruští zpravodajci dokáží pomoc evropských zemí ukrajinským uprchlíkům šikovně zdiskreditovat. To je první velká dobrá zpráva pro českou bezpečnost.
Rusko prohrává
Ruské zpravodajské služby jsou v Česku strategicky oslabeny, jelikož naše vláda uzavřela dva ruské konzuláty a ruskou ambasádu v Bubenči prakticky vylidnila. Zmizel tak dlouhodobý problém českých kontrarozvědných obránců (tedy civilní BIS, kontrarozvědky Vojenského zpravodajství a policejních operativců z NCOZ). Jelikož pro sledování jednoho ruského špiona je za potřebí nízkých desítek vycvičených profesionálů, nebylo možné monitorovat celý ruský personál, který dosahoval až 150 lidí. České zpravodajské instituce totiž musí vždy dělit svou pozornost, a tedy i personální a technickou kapacitu, mezi ruské, čínské, íránské a jiné rozvědné nepřátele, jako např. aktéry z oblasti terorismu, extremismu, organizovaného zločinu nebo snad šíření zbraní hromadného ničení. I kdyby stačilo deset českých operativců na každodenní sledování každého Rusa s diplomatickým pasem, nebylo by možné mapovat pouze aktivity ruské ambasády, jelikož úkoly české policie a zpravodajců zahrnují mnohem širší portfolio hrozeb. Tento kapacitní problém byl téměř vyřešen v první řadě vyhoštěním dvou třetin ruské ambasády na jaře 2021 po oznámení ruské státní role při teroristických činech ve Vrběticích, a dále pak další vyhošťovací vlnou v důsledku plnohodnotné ruské invaze do Ukrajiny na jaře 2022.
Druhou velkou dobrou zprávou pro českou bezpečnost je, že těch několik málo zbývajících Rusů s diplomatickým pasem už není velký problém sledovat a zjišťovat, jakým nepřátelským činnostem se na českém území věnují.
Devastace ruské špionážní základy v Bubenči dle BIS znamená, že Rusové musejí potkávat své agenty hlavně mimo české území. Česko je silným podporovatelem Ukrajiny, ale také ruské demokratické opozice, jejíž pražská setkání se vloni pokusila infiltrovat ruská vojenská rozvědka (GRU). Ta vyslala svého člověka pod novinářským krytím. Až úsměvně pak působí ve výroční zprávě BIS zmínka, že v létě 2022 na Ruskem okupovaný Krym vyrazila další skupina českých užitečných idiotů, tedy našich spoluobčanů fandících ruské okupační armádě. Ti povětšinou dostanou od ruské strany dobře zafinancovaný výlet, kde se k nim ruští hostitelé chovají jako ke společensky významným hostům, hrají jim tam na ego a na oplátku se tito čeští fandové Putina nahlas zastávají mezinárodních zločinů jako je násilná ruská okupace území Ukrajiny. Dobrou zprávou je, že se Rusku nedaří pro podobné propagandistické výlety rekrutovat nikoho, kdo by byl celospolečensky významný.
Čínské nadechování
Čína po úpadku ČSSD i KSČM a odchodu Miloše Zemana z Hradu přišla o silné politické spojence v nejvyšších patrech české politiky. Čínským komunistům zajisté nemůže stačit dlouhodobá podpora ze strany europoslance Jana Zahradila z ODS, proto se dle naší kontrarozvědky věnují „budování kontaktů napříč politickým spektrem“. Až letos lze zaznamenat politické investice čínského státu do křídla ODS okolo jihočeského hejtmana Martina Kuby. V září zmocněnec čínské vlády pro Evropu strávil celý jeden pracovní den ze svého evropského turné cestou do Hluboké nad Vltavou, aby tam potkal místostarostu tohoto pětitisícového městečka a kritika současné koalice Pavla Dlouhého, který je znám jako kmotr této části ODS a spojka současného jihočeského hejtmana. Z pohledu čínské vlivové strategie pro Česko se plán zdá jasný – kultivovat Kubovo „pragmatické“ křídlo ODS, které by mohlo vytvořit příští koalici s hnutím ANO.
Souběžně čínská ambasáda zjevně doufá, že se se znovuzrozenou ČSSD do Sněmovny vrátí loajální spojenec čínských komunistů Lubomír Zaorálek. Pozoruhodným fenoménem je dříve Zaorálkova pravá ruka Petr Drulák. Ten je poté, co byl po systematickém nahrávání ruským zájmům vyhozen z Ústavu mezinárodních vztahů, nově zván do Číny na propagandistické konference vinící Západ z přílišné asertivity vůči čínským komunistům. Tomu Drulák v rozhovoru na čínském propagandistickém webu ochotně přitakává. Drulákova ideologická blízkost ke krajní pravici může znamenat, že by se mohl objevit mezi experty Okamurovy SPD jako kandidát na ministra zahraničí. Je to přístup, který už před lety zvolilo Rusko vůči populistickým uskupením jako je Alternativa pro Německo.
Smutný je však celkový pohled na české expremiéry, kteří v čínských službách v různých formách doposud zakotvili: Petr Nečas, Bohuslav Sobotka, Jiří Paroubek, Václav Klaus či Miloš Zeman. Smutné je také to, že dva bývalí čeští ministři zahraničí, kteří pro čínské zájmy a pro svůj osobní komerční profit pracovali, dnes slouží jako velvyslanci Česka po světě.
Nejzásadnější nevyřčenou otázkou čínského vlivu v Česku zůstává role české skupiny PPF, která zde skrytě platila komunikační kampaň ve prospěch čínského totalitního režimu. V roce 2019 měla PPF dle Aktuálně.cz v Číně rozpůjčováno 300 miliard korun, což jsou zhruba tři loňské obranné rozpočty České republiky. PPF již několik let tvrdí, že z Číny odchází, ovšem ve své výroční zprávě za rok 2022 již o svých penězích v Číně mlčí. Čínský režim obvykle západní firmy na svém trhu velmi razantně drží a fakticky je tak vydírá, aby dále v jeho prospěch vystupovaly ve svých domovských státech, pokud nechtějí o své bohatství uvnitř Číny rychle přijít. Veřejnost tedy netuší, kolika miliardami drží čínští komunisté vedení PPF pod krkem, což je vzhledem k obrovskému vlivu této skupiny na českou politiku strategická otázka vnitřní suverenity českého státu. Dále, PPF masivně vydělávala také na ruském trhu i po ruské invazi do Ukrajiny v roce 2014. Až vloni jí západní sankce donutily prodat svůj business v Rusku, přičemž přímo na podniky donedávna vlastněné PPF byly právě uvaleny americké sankce.
Kontrarozvědka tvrdí, že se Čína cíleně snaží zničit rozkvétající česko-tchajwanské vztahy, což bylo v minulých letech vidět například na čínském nátlaku na předsedu českého Senátu. BIS konstatuje, že čínská špionáž využívá čínskou krajanskou komunitu žijící v Česku, což je obvyklé všude po světě. Nejde jen o Číňany dlouhodobě žijící v Česku, ale také o občasné turistické návštěvníky, kteří jsou zaúkolováni a někdy hrubě donuceni daný špionážní úkol splnit, protože jim to platný čínský zákon nařizuje.
Dále BIS varuje před spoluprací čínské vlády s českými médii. Smutným příkladem jsou v tomto ohledu například Parlamentní listy. Dalším obvyklým problémem je naivita části české akademické obce, která spoluprací s čínskými protějšky otevírá dveře komunistické špionáži, ale také ohrožuje své vlastní studenty, kteří jsou vysílání studovat do totalitního režimu, aniž by byli bezpečnostně zaškoleni a seznámeni s tím, jaké nástrahy na ně v Číně čekají. Kontrarozvědka též zaznamenala fenomén čínských policejních stanic, což jsou v praxi civilní čínští občané, kteří udávají svému režimu jiné Číňany v dané zemi. V Česku BIS zatím nepozoruje jejich nelegální aktivity, byť v zahraničí se někdy pokoušejí o únosy nepohodlných Číňanů zpět do čínských věznic.
Bez spojenců jsme slepí
Výroční zpráva BIS uvádí i kolik zpráv předala ostatním dvěma zpravodajským službám – 100 zpráv ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace) a 40 Vojenskému zpravodajství. Od mezinárodních partnerů dostala 15 000 zpráv, sama jich mezinárodně rozeslala na dva tisíce. Účastnila se také tisícovky mezinárodních jednání.
Tato statistika ilustruje, jak moc je stát naší velikosti s logicky malými zpravodajskými službami závislý na spojencích. Pokud by došlo k porušení důvěry a našim zpravodajcům by spojenci přestali věřit, české bezpečnostní instituce téměř oslepnou. Citlivé informace týkající se například Ruska nebo Číny do Prahy putovat nebudou, stejně jako jsou již dnes z důvodu úzké spolupráce s diktaturami odstřiženi Maďaři a Rakušané. Slovensko bohužel též směřuje do ruských vlivových spárů. O to zásadnější je integrita šéfů našich bezpečnostních institucí, kteří když vydrží nátlak politiků jako byl prezident Zeman, tak Česko skutečně ochrání. Protože jim klíčoví spojenci budou nadále důvěřovat a budou je varovat před riziky, které Česku reálně hrozí.
