Článek
Kdo spojí Čechy i svět a je naše nejlepší devíza?
Blížící se prezidentské drama opět proměnilo český politický dvoreček v elitní mateřskou školu. Jako historik, teoretik umění a psycholog s multioborovým vzděláním z Univerzity Karlovy se na tento fenomén nemohu dívat bez jisté dávky akademického odstupu a etického neklidu. Při pohledu na naše politické elity a média mám totiž neodbytný pocit, že sleduji permanentní díl Pata a Mata v přímém přenosu.
Naše společnost se rozdělila na dvě nesmiřitelné party u báboviček. Jedna skupina má na kyblíčku namalovanou evropskou hvězdičku, druhá azbuku, a obě strany se s neutuchající energií mlátí lopatičkami po hlavách. „Ty se díváš na Západ!“ ječí Pepík z levého rohu písečku. „A ty zase šilháš na Východ!“ kontruje Mařenka z pravého. Mezitím uprostřed toho všeho stojí samotná podstata lidskosti – dospělost, svébytnost a obyčejný rozum – a tiše pláče v koutě, protože jí ti dva popletové rozšlapali hrad.
Syndrom uřvaného sirotka a dotační stand-up
Z pohledu evoluce národů a hlubinné psychologie vykazujeme silný syndrom sirotka. Generace Husákových dětí, sice zažila pád totalitního režimu, ale princip dospělé demokracie a kolektivního Západu vůbec nepochopila. Mentalita zůstala stejná, jen se vyměnil opatrovník. Dřív se čekalo, co nařídí Moskva, dnes spousta hlasitých „prozápadních“ křiklounů očekává, že za ně všechno vyřeší Brusel nebo Washington.
Severoatlantická aliance ani EU přitom nikdy nechtěly mít na krku nesamostatné vazaly a otroky. Touží po silných, hrdých partnerech, kteří stojí na vlastních nohou. Jenže pro část našich elit znamená „patřit k Západu“ jenom parazitovat na dotacích, schovat se pod bezpečnostní deštník a u toho předvádět neprofesionální politickou stand-up show. Tento typ politiků dělá svou teatrálností Západu tak medvědí službu, že v nadsázce působí jako tajní čínští agenti – nikdo totiž nežene ustrašené voliče do náruče východu spolehlivěji než oni.
A tak v televizních debatách kandidáti štěkají jako pejsci u boudy, moderátor s píšťalkou uděluje červené karty, a mezitím mladí lidé nemají kde bydlet, porodnost klesá, senioři zůstávají osamoceni a na česká pole se sype chemie. Nikdo neřekne prostou, humanistickou věc: „Pojďme se nejdřív spojit a postarat se o ty Čechy.“ Dokud nebudeme sami doma frajeři, nikdo zvenčí si nás vážit nebude. Uřvaného sirotka totiž nechce nikdo. Zlá velmoc hledá kořist, dobrá velmoc partnera.
Vědecký objev století: Projekt Krtek
Jelikož od dob tatíčka Masaryka trpíme nouzí o velké osobnosti (a ty stávající, jako byl Václav Havel, dokážeme po smrti jen proměnit v předmět rozhádanosti), rozhodla jsem se jednat. Použila jsem exaktní strukturální metody Jana Mukařovského, archetypální analýzu našeho největšího filozofa 20. století profesora Milana Machovce a do výzkumu jsem zapojila i nejvyšší funkce umělé inteligence.
Po měsících mravenčí práce mi z počítačových simulací opakovaně vyšel jeden jediný, absolutní vítěz. Ideálním českým prezidentem musí být Krteček.
Je to dojemná a hluboká pravda, která staví celý ten rozhádaný geopolitický svět na hlavu. Od mrazivé Sibiře po Johannesburg, přes Chile až po Kanadu – tam všude lidé bez ohledu na režimy, jazyk nebo kulturu Krtečka bezvýhradně milují. Přestože nikdy nevydal jediné srozumitelné slovo, stal se naším nejlepším občanem, diplomatem a exportním článkem. Pokud má prezident národ i svět spojovat, nikdo jiný kritéria nesplňuje líp. Prozápadní Pat i provýchodní Mat by konečně museli odložit lopatičky, protože proti Krtečkovi nikdo nemůže říct ani popel.
Navíc by Krteček na Hradě přinesl brutální úspory do státního rozpočtu. Ušetřilo by se za vládní speciály (stačí mu autíčko na klíček), ušetřilo by se za ochranku a státní návštěvy by se vyřešily samy. Obrovskou výhodou je také to, že Krteček skoro vůbec nemluví. Používá jen univerzální lidská citoslovce jako „Jéé!“, „Ahoj!“ nebo „Tady, tady!“. Nikdy by tedy nevedl polarizující projevy, neurážel by oponenty a nedělal by ze státnických aktů estrádu.
Globální obranná doktrína krtčích nor
Absolutním vrcholem Krtečkovy prezidentské kandidatury je však jeho revoluční a neprůstřelná strategie pro obranu národa a celého světa. Zapomeňte na drahé protiraketové štíty, jaderné odstrašování nebo nákupy stíhaček. Krtečkova vojenská doktrína je hluboce humanistická, ekologická a finančně nenáročná.
Pokud by náhodou nějaký národ na planetě zjančil a chtěl začít válčit, náš pan prezident by okamžitě aktivoval obranný protokol: vyryl by své pověstné, hluboké krtince. Celé lidstvo by se vteřinu před útokem jednoduše schovalo do jeho důmyslného systému krtčích nor. Válka a veškeré bláznovství agresorů by se tak v absolutním vzduchoprázdnu přehnaly vysoko nad nimi. Jakmile by utichly rány, všichni lidé by z nor zase vesele vylezli na sluníčko, oprášili si kolena a byli by šťastní.
Horká depeše z Mošnova: Řešení pro NATO i Okamuru
Právě teď, když píšu tyto řádky, sedím ve vlaku a mířím na mošnovské letiště, kde zrovna vrcholí slavné Dny NATO. Jedu tamním generálům a zahraničním delegacím představit tento náš vědecký projekt osobně. Na pozadí dunění nadzvukových letadel jim hodlám vysvětlit, že Krteček je ten absolutně nejlepší, nejefektivnější a nejhumánnější příspěvek České republiky pro Severoatlantickou alianci.Tato doktrína navíc přichází v naprosto klíčový moment. Tomio Okamura a jeho hnutí totiž v parlamentu hlasitě požadují drastické škrty v rozpočtu na obranu. Naše vláda si rve vlasy, jak ušetřit a nenaštvat spojence. A řešení přitom leží pod zemí! Krtečkův systém krtčích nor nestojí státní pokladnu ani korunu, splní veškeré populistické škrty do posledního haléře, a přitom zajistí Alianci stoprocentní nezranitelnost. Vlk se nažere a rozpočet zůstane celý.
Monty Pythonovské finále za světový mír
Stupidita současných politických elit by za normálních okolností vedla k tomu, že nás kvůli naší neschopnosti a uřvanosti odmítnou jak na Východě, tak na Západě. Podle pravidla o odříkaném chlebu by nás nikdo nechtěl adoptovat a dopadli bychom jako Švýcarsko – nezávislí ne kvůli naší genialitě, ale proto, že nás nikdo nechce na krku.
S Krtečkem v čele se však z této nouze stane mezinárodní triumf. Představte si ten nejkrásnější rituál: místo válek by si každý den v 19:00 sednul celý svět k televizním obrazovkám. Na displejích by se objevil náš prezident Krteček, ve všech světových jazycích by pronesl univerzální poselství:
„Moc mě neserte, buďte na sebe hodný.“
A pak by lidstvo hodinu rozesmával svými obyčejnými, laskavými příběhy z lesa. Díky tomuto Werichovskému principu, kde chytrost a lidský smích vítězí nad lidskou blbostí, by na planetě konečně zavládnul světový mír a náš národ by se sjednotil. A to je, vážení přátelé, vědecky dokázaný fakt. Podepsáno Univerzitou Karlovou.
