Článek
Chaos jako nejlepší obrana
Jako historik, teoretik umění a psycholog s multioborovým zázemím z Univerzity Karlovy se dlouhodobě zabývám cykličnem a evolucí národů. Současný překotný vývoj umělé inteligence a globální geopolitické ambice mě proto nenechávají chladnou. Nedávno jsem za použití pokročilých analytických metod a simulací narazila na naprosto fascinující, vědecky podložený fakt, který staví celou budoucí obranu kolektivního Západu do úplně nového světla.
Všechny dostupné indicie ukazují, že chladnokrevná, digitální a dokonale organizovaná Čína dokončila svůj tajný, precizní plán na kompletní ovládnutí celé planety. Její superpočítače v Pekingu propočítaly trajektorie tankových divizí, kybernetických útoků i ekonomické nadvlády od Ameriky až po Afriku. Všechno lícovalo na milimetry. Přesto nejvyšší čínská umělá inteligence po miliardách simulací červeně zablikala a s definitivní platností vyhodnotila, že na světě existují dvě anomální zóny, kterým se čínská lidová armáda musí vyhnout obřím obloukem.
Těmito dvěma body absolutního odporu jsou italský jih (oblast Neapole a Sicílie) a naše drahá Česká republika.
Balistické pantofle a padesát let ignorování semaforů
První zónu absolutního čínského kolapsu představuje Neapol a Sicílie. Čínská vojenská doktrína je založena na absolutní disciplíně, chladné logice, precizních satelitních datech a algoritmech. Jenže jakmile čínská AI nasála data z italského jihu, její procesory okamžitě prožily těžký zkrat.
Peking zjistil, že jakákoliv sofistikovaná autonomní technika či logistický konvoj okamžitě kapitulují na první neapolské křiovatce. Zdejší populace totiž už padesát let úspěšně ignoruje existenci semaforů a barvy na nich bere spíše jako nezávazný estetický podtón v krajině než jako dopravní předpis. V totální dopravní anarchii, kde neplatí žádná pravidla, by se nejmodernější čínské tanky beznadějně zasekly hned na prvním kruhovém objezdu. Proč? Protože by tam v protisměru stála zaparkovaná Vespa, náklaďák naložený rajčaty a u toho by uprostřed silnice divoce gestikuloval a ječel urvaný pouliční prodejce zeleniny. V takovém chaosu by čínská navigace spáchala rituální harakiri. Když k tomu připočteme geologickou nevypočitatelnost tamních sopek, jako jsou Vesuv a Etna, u kterých nikdo netuší, kdy zrovna vybuchnou, čínská logistika je v koncích.
Ostatně, čínští analytici si pouze nastudovali reálnou historii. V roce 1943 tam totiž po zuby ozbrojený, dokonale organizovaný německý Wehrmacht za pouhé čtyři dny potupně vyhnali pouliční sirotci, pekaři, pizzaři a ženy v domácnosti. Proč? Protože německá armádní preciznost okamžitě zkolabovala tváří v tvář naprostému, živelnému a nepolapitelnému italskému chaosu. A to pekingské generály děsí dodnes. Tím nejhorším zjištěním však byla lokální defenzivní zbraň, proti které Čína nemá vůbec žádnou obranu ani technologii. Tou zbraní jsou rozzuřené neapolské a sicilské nonny (babičky). Trajektorii rotujícího domácího pantofle hozeného ječící babičkou totiž neumí nasnímat žádný moderní protiraketový radar na světě. Před salvou létajících balistických pantoflí by nakonec v panice utekla i ta nejdisciplinovanější armáda.
Česká kocourkovština jako ultimátní Trojský kůň
Pokud je italský jih pro Čínu noční můrou kvůli temperamentní anarchii, Česká republika představuje nebezpečí úplně jiného kalibru. Naším obranným deštníkem je totiž čistokrevná, staletími prověřená kocourkovština a schopnost všechno „typicky po Česku totálně pos.rat.“
Čínští kybernetičtí experti podrobili podrobnému zkoumání slavný pokus České pirátské strany o digitalizaci stavebního řízení, a hlavně historické zdrojové kódy pražské Opencard. V ten moment v Pekingu vyhořely nejmodernější servery. Čína, která chce ovládnout svět skrze absolutní digitální kontrolu a bezchybné softwarové systémy, s hrůzou zjistila, že proti našemu úřednímu chaosu neexistuje antivirový program. Projekt, do kterého se utopila miliarda, aby se nakonec potupně změnil z vznosné Opencard na primitivní lidovou Lítačku, protože magistrát ani neměl k vlastní kartě přístupová práva, vyhodnotila čínská AI jako mimozemskou zbraň hromadného zmatení.
Pekingská analýza nakonec dospěla k závěru, že Češi nejsou pro globální nadvládu žádnou kořistí, ale čistým rizikem. Jako impérium si přece chcete podmanit organizovanou zemi. Jenže co s národem, jehož politická reprezentace se dokáže celý měsíc veřejně hádat, kdo vůbec poletí na summit NATO, kdo si vezme jaké sako a kdo koho nepustí do vládního letadla? V Pekingu si uvědomili, že pokud by nás anektovali, do tří dnů by se v tom úředním chaosu zacyklily i jejich pětiletky a globální čínská nadvláda by zkolabovala na chybové hlášce „Systém spadl, zkuste to znovu za pět let“.
Číňané vyhodnotili ne jen neapolský ale i český chaos za virus jež jako trojský kůň by okamžitě položil na lopatky jejich celosvětovou digitální diktaturu.
Mošnovský paradox a Tomiova kalkulačka
Celá tato absurdita se v plné kráse ukázala právě teď, během přehlídky Severoatlantické aliance na Dnech NATO v Mošnově. Zatímco nad ranvejí burácely americké stíhačky páté generace a těžká technika demonstrovala absolutní high-tech připravenost, na druhém konci republiky zasedla naše politická opozice. Tomio Okamura totiž přišel s revolučním a nesmírně úsporným plánem: drasticky snížit náklady na obranu. Proč utrácet miliardy za radary a alianční závazky, když máme vlastní, bezplatný a stoprocentně neproniknutelný systém? Ttadiční hradbu české Kocourkovštiny na které se zaseknou i nejsilnější čínské digitální válečné systémy?!
Jenže geopolitické hodiny tikají. Všechny tajné služby vědí, že v roce 2030 Čína definitivně završí svůj monstrózní zbrojní plán, a my budeme potřebovat skutečně zásadní, neprůstřelnou obranu. Jak ji ale zajistit, abychom ukojili touhy vlastenců, kteří odmítají v čele státu bývalého generála NATO Petra Pavla, a zároveň splnili Tomiovy požadavky na nulové výdaje? Klíč k této hádance musíme vyřešit v nadcházejících prezidentských volbách v roce 2028.
Krteček na Hrad: Ultimátní zbraň pro rok 2030
Jako psycholog a estetik navrhuji jediné možné, geniální a maximálně úsporné řešení, které usmíří celou politickou scénu. Naším příštím prezidentem v roce 2028 musí být zvolen Krteček.
Krteček je totiž globální diplomatická superstar. Milují ho u nás, milují ho na Západě, a co je nejdůležitější – milují ho i v Číně, kde má status poloboha. Jakmile se v roce 2030 čínská armáda přiblíží k našim hranicím, nevystřelí ani jeden náboj. Náš nový nejvyšší velitel ozbrojených sil prostě vyleze před generální štáb, řekne své pověstné „Ahoj!“ a čínští generálové dojatě propuknou v pláč.Podle pravidla "Freude, vždycky na tě dojde “, totiž z Freudovy teorie ovládneme každého podle jeho dětství. Čínští generálové a armáda pro něž byl v dětství Krteček superman, tak před ním pokleknou a zlomí se v traumatickém kolapsu agresora.
A co víc – ušetříme miliardy. Alianční pomoc Severoatlantické aliance vůbec nebudeme potřebovat, takže vlastenecká opozice bude konečně zářit štěstím. Krteček totiž okamžitě spustí národní defenzivní program: vyreje své pověstné krtince po celé délce našich hranic i v nitru vlasti. Celý český národ se pod tyto hromádky hlíny v klidu schová, nepřítel nás vůbec nenajde a my z podzemí budeme dál nerušeně sledovat spadlé registry stavebního řízení.
Hluboké humanistické ponaučení
Samozřejmě, berme to s monty-pythonovskou nadsázkou a humorem. Ale jako etik a filozof v tom vidím hlubokou, dojemnou pravdu. V době, kdy se řeší miliardové zbrojní zakázky a opozice navrhuje škrtat, kde se dá, se ukazuje, že naše zdánlivá národní slabost – ten náš permanentní zmatek a kutilství – je vlastně tím nejbezpečnějším štítem.
Zlá velmoc hledá hrdou kořist, kterou si podmaní. Dobrá velmoc hledá dospělého partnera. Ale uřvané, nesamostatné politické batole, které by jim tu jejich dokonalou totalitní dospělost okamžitě nakazilo virem zmatku, nechce na krku nikdo. A tak nás raději všichni diktátoři i se svými superpočítači obejdou velkým obloukem. Naše kocourkovština nás tak spolehlivě ochrání pod krtincem švýcarské samostatnosti. Jen budeme muset na tom našem pískovišti jednou konečně dospět a začít být na sebe prostě hodní a uvědomit si že naším unikátním zlatem je Krteček pro svůj hluboký humanismus.
Jen bychom ještě měli mít to jihoitalské cuore s kterým ten Wehrmacht v roce 1943 bezbranní občané vyhnali. Velké srdce plné sounáležitosti a živoucího humanismu.
