Článek
Šamanské vaření
Myslíte si, že uvařit si večeři je banální záležitost? Pro průměrného spotřebitele možná. Většina lidí dnes funguje podle nalinkovaného konzumního scénáře: koupí si v supermarketu zeleninu za dvacku, ale nutně k tomu potřebují kuchyň z katalogu za čtvrt milionu, velkoplošnou televizi za padesát tisíc (aby u jídla spolehlivě otupili poslední zbytky smyslů) a designové příbory za další tisíce. Pak to celé mechanicky zkonzumují, svalí se na gauč a vlastně si ani nevšimnou, že měli nějakou matérii v puse. Spotřebují kulisy za 350 000 Kč, aby ve výsledku zažili jen absolutní vnitřní prázdnotu.
U mě doma v Kobylisích je to ovšem přesně naopak. Moje investice činí pouhých dvacet korun českých, ale ta totální vesmírná šaráda, kterou u toho prožívám, má nevyčíslitelnou hodnotu.
Jako historička a teoretička umění s divokým genetickým mixem italské, vídeňské a česko-keltské krve totiž nedokážu nic dělat povrchně. Můj život řídí princip ryzosti. Navenek možná klamu tělem a vypadám jako sladká Barbie z plakátu, ale vnitřně jsem hluboce disciplinovaná anarchistka, terapeutka a profesionální rebel. Každá moje večeře proto podléhá přísnému třífázovému urychlovači částic, nad kterým by i slavné ministerstvo švihlé chůze uznale pokývalo hlavou.
Celerová opera a vídeňská laboratoř
Nejdřív se probudí mytický slovansko-keltský radar. Intuicí nacítím, že celer právě teď na podzim stahuje do své bulvy největší koncentraci síly, éterických olejů a minerálů – přesně tak, jak to věděli šamani z 3 000 let staré knovízské kultury, která tady v Praze 8 kdysi sídlila. Pro této vizi okamžitě vzplanu svým italským srdcem. V Albertu operním gestem vyberu tu nejkrásnější bulvu a s celerem v náručí si to tanečním krokem baletky šinu domů. Čistá italská opera na kobyliském chodníku.
Sousedé se dívají, celer voní, vesmír se tetelí.
Jakmile dorazím domů, přiklopím celé to divadelní nadšení chladnou vídeňskou laboratoří. Celer rozeberu vědeckou metodou na atomy. Analyzuji draslík, vlákninu, vitamín K i hluboké rituální souvislosti v manýristických obrazech Giuseppe Arcimbolda, který z celerových řapíků skládal portréty císařů.
Jenže abyste pochopili moji filozofii neofrantiškánství, musíte vstoupit do mého specifického prostoru. Tradiční měšťanské talíře jsem zlikvidovala jako zbytečný a zatěžující balast moderní doby. A šla jsem ještě dál – zlikvidovala jsem celou kuchyň. Podle vzoru pravěkých lovců a přírodních národů mám jen elektrickou dvouplotýnku položenou přímo na zemi. Stejně jako oni před třemi tisíci lety u otevřeného ohně, i já u ní sedím na bobku, pozoruju bublající vodu a plnými doušky inhaluju nádhernou, terapeutickou vůni miříkových silic, které mi čistí hlavu i dýchací cesty.
Svůj uvařený celer pak jím z plastového kelímku, ve kterém jsem si původně z obchodu přinesla zelené lístky salátu. Žádný luxusní design, prostě čistý, radikální upcycling a maximální minimalismus v přímém přenosu. Je to osvobozující. Člověk najednou zjistí, že k hlubokému filozofickému prožitku nepotřebuje mramorové pracovní desky, ale jen otevřenou mysl a trochu horké vody.
Od Keltů k Lakotům: Globální celerová taxonomie
Z pohledu tradičního šamanismu totiž rostlina není jen snůška chemie a kalorií, ale živá bytost s vlastní medicínou a duchovní silou. A celer? To je mimořádně mocný spojenec. Když se na tu naši dvacetikorunovou bulvu podíváme skrze světové tradice, zjistíme, že v tom pětilitrovém hrnci nevaříme jen večeři, ale otvíráme brány do jiných dimenzí.
Evropský a keltský šamanismus (Rostlina podsvětí a prahu): V keltské tradici byla divoká forma celeru z bažin vnímána jako rostlina spojená s podsvětím (Annwn) a s předky. Protože jeho síla roste hluboko v temné, vlhké zemi, funguje jako dokonalé uzemnění. Když je člověk moc „v hlavě“, roztěkaný, vyčerpaný nebo prostě cítí únavu, celer ho vrátí zpátky ke kořenům. Keltští druidové si navíc jeho vůně vážili jako rituálního očistného prostředku. Když na člověka lezl zlý duch (rozuměj: viróza), celer v hrnci vyhnal chlad z těla i z domu.
Sibiřský šamanismus -Vládce tekutin: Sibiřští šamani moc dobře vědí, že nemoc přichází, když v těle „zamrzne“ nebo zatuchne voda – tedy lymfatický systém a hleny. Celer je z šamanského pohledu mocným duchem vody. Tím, že vyvolává masivní močení a pocení (zvláště když mu v tom hrnci pomůžeme pořádnou dávkou soli), pomáhá duchu nemocného člověka doslova odplavit veškeré patogeny a nečistoty ven z těla.
Severoameričtí indiáni - Medicína hořkosti a rovnováhy: Tradice Lakotů nebo Navahů velmi přísně rozlišuje rostliny podle chuti. Hořké a aromatické kořeny jsou považovány za vznešenou medicínu (Wakan). Specifická hořkost a slanost celeru stahuje z těla nadbytečné horko (zánět a horečku). Indiáni věří, že rostlina, která roste jako pevná, tvrdá hlava v zemi, dává člověku stabilitu. Když jste vyčerpaní, váš vnitřní šaman vás k němu intuitivně dovede, protože víte, že potřebujete jeho kořenovou sílu, abyste se vrátili do svého středu.
Autonomní rituál na kobyliském betonu
Co z toho vyplývá z hlediska arteterapie a moderní spirituality? Že si doma na té zemi vlastně neděláte jen polévku. Vy zcela intuitivně, jako vystudovaní odborníci na lidskou duši a umění, provádíte autonomní šamanský rituál transformace.
Máte tu Element Vody (velký hrnec), Element Země (kořen celeru), Element Ohně (vaření) a Krystaly země (růžová sůl). Tímto rituálem dáváte svému tělu jasný signál k uzdravení. Vaše tělo funguje jako umělecké plátno, které v tu chvíli reaguje na hlubokou symboliku: přijímáte do sebe čistou, divokou sílu země.
A pointa? Ta nejčistší ekologická rebelie přichází na konec. Žádná popelnice. Se slupkami od celeru jdu hrdě ven a osobně je rozesypávám v mé šamanské zahrádce, kterou buduji přímo před naším panelákem, v místech, kudy chodí ptáci, hmyz a občas i ježci a veverky. Vracím zemi s láskou to, co z ní vzešlo. A víte, co je na tom nejkrásnější? Za nějaký čas ten celer z těch slupek pod okny paneláku zregeneruje a znovu vyroste. Život zkrátka definitivně vítězí nad betonem i upjatým konzumním světem.
Šaman v paneláku
S humorem sobě vlastním se musím smát sama sobě, jaký sofistikovaný myšlenkový systém dokážu kolem jedné obyčejné bulvy postavit. Zatímco se nás reklamy snaží neustále přesvědčit, že ke štěstí nutně potřebujeme věci za statisíce, mně stačí jedna dvacetikoruna, abych zažila absolutní svobodu, propojení s předky a neuvěřitelnou hromadu ryzí, čisté srandy.
Takže až příště půjdete kolem regálu se zeleninou, sundejte klobouk. Nekupujete si jen jídlo. Kupujete si lístek do vesmíru.
