Článek
Po několika dnech se na lavičce, kde obvykle posedával Milan „Chřestýš“ Kubeš, sešla partička známých tváří. Byli tam Jarda „Fazol“ Holý a Víťa, kteří teď měli společné téma: ztráty a nálezy. A hlavně ztráty.
„Kde sakra je Chřestýš?“ zeptal se Jarda a přerovnal si bundu tak, aby zakryl díru na zádech, kterou mu vypálil oheň z podomácku vyrobeného vařiče.
„Asi někde našel lepší flek,“ odpověděl Víťa, i když věděl, že to nemůže být pravda. Chřestýš měl svou trasu pečlivě naplánovanou – charita, lavička, kontejner u supermarketu a zpátky na lavičku. Byl důchodcem mezi bezdomovci.
„To je ale divný,“ zamumlal Jarda. „Nikdy se jen tak nevytratí. A navíc, byl zvědavej jak vopice.“
Víťa přikývl. „Jo, a vždycky nám povídal ty svoje příběhy o tom, jak byl v mládí detektivem. Pamatuješ na tu blbost o tom, že jednou odhalil gang pašeráků sýrů?“
„Jo, a jak ho prý unesli a chtěli mu propíchnout boty, aby už nikdy nemohl pořádně chodit,“ zasmál se Jarda.
Oba se na chvíli zasmáli, ale pak si uvědomili, že Milan nebyl jen ten šílený týpek s příběhy. Byl taky jejich kámoš. A jestli zmizel, něco bylo vážně špatně.
Záhadný doktor
„Něco mi na tom doktorovi nehraje,“ řekl Jarda, když se rozhodli obejít charitu, kde Milan často dostával polévku. „Vždycky se tam potuluje v tom svým obleku a tváří se, jako kdyby byl Ježíš na inspekci. Ale něco je na něm divnýho.“
„Jo, a ta polívka je horší než normálně,“ dodal Víťa, který měl na jazyku ještě chuť po té podivné šlichtě.
„Myslíš, že za to může polívka?“ zeptal se Jarda ironicky.
„Ne, ale říkám, že je něco divnýho! Možná ten doktor míchá polívku s nějakým svinstvem a pak sleduje, co se s náma děje.“
Jarda se zamračil. „A co jako chce sledovat? Jak se nám chce po polívce blít?“
Oba chvíli mlčky kráčeli, než se Jarda rozhodl, že musí něco podniknout. „Musíme to vyřešit,“ řekl nakonec. „Zjistíme, co je ten doktor zač. Jmenuje se Navrátil, ne?“
„Jo, Navrátil,“ přikývl Víťa. „Zní to jak jméno ze špatný telenovely. ‚Doktor Navrátil a tajemství zmizelý polívky‘.“
„Nebuď blbej,“ okřikl ho Jarda. „Jestli ten doktor dělá nějaký podvody, musíme to rozseknout.“
Doktor Navrátil opět zasahuje
Zatímco se oba bezdomovci pokoušeli hrát na detektivy, doktor Navrátil byl ve své laboratoři více než spokojený. Milanův „výzkum“ proběhl úspěšně, a tak se rozhodl rozšířit své pole působnosti. Jeho geneticky modifikované včely – nebo jak jim říkal „Dia včely“ – byly připravené k dalšímu použití.
Ale něco v něm hlodalo. Možná to byl ten starý důchodce z domova, Olda Marek, který na něj stále civěl, jako by mu Navrátil dlužil vysvětlení. Nebo možná to bylo něco jiného – neklid z toho, že tu stále zůstávaly volné konce. Jako třeba ti dva bezdomovci, Jarda a Víťa, kteří se stále potulovali kolem charity a moc mluvili.
„Musím být opatrný,“ řekl si Navrátil sám pro sebe, zatímco si leštil sklenici s dalšími včelami. „Nejsem tu na to, abych si hrál na policajty. Jsem tu, abych změnil svět… a zbavil ho slabosti.“
Při těch slovech se kousl do rtu, jako by přemýšlel, jestli si to má zapsat jako nové motto.
Potkání tří bláznů
Náhoda tomu chtěla, že se Viktor potkal s Jardou a Víťou v parku, kde oba posedávali. Možná to bylo tím, že chtěl být v centru dění. Možná si myslel, že se může dozvědět víc. Nebo možná jen nevěděl, jak odejít z místa činu.
„Pane Navrátil!“ zavolal Jarda, když ho zahlédl. „Máme na vás pár otázek.“
Navrátil se zastavil a nasadil svůj nejlepší úsměv, jako by právě dostal nominaci na Oscara za roli charismatického dobrodince. Ach, tady to máme. Bezďáci na misi. To bude zábava.
„Rád pomůžu,“ odpověděl. „Jaké otázky máte na srdci?“
Jarda si odkašlal. „No, ztratil se nám kámoš. Milan Kubeš. Taky měl cukrovku. Všiml jste si něčeho divného?“
Navrátil předstíral zamyšlení. „Cukrovka? To je velmi nebezpečné onemocnění. Ale bohužel o žádném zmizení nevím. Jste si jistí, že se jen někam nepřemístil?“
„Chřestýš se nikam nepřemísťuje, doktore,“ odpověděl Jarda vážně. „A jestli je někdo v tomhle parku divnej, tak jste to vy.“
Navrátil si zachoval klid. „To mě mrzí, pánové. Pokud vám mohu nějak pomoci, dejte mi vědět. Cukrovka je mým zájmem, možná bych mohl najít nějaké odpovědi.“
Víťa na něj hleděl s podezřením. „Jo, a možná byste mohl přestat dělat ty svoje pokusy. Víme, co děláte.“
Navrátil se usmál, ale uvnitř se mu už formoval plán. Tihle dva mi to chtějí pokazit. Ale pokud se mi je podaří chytře použít, můžu z toho vytěžit. Možná bych je mohl… přesvědčit, že jsem na jejich straně.
„Dobře,“ řekl nahlas. „Co kdybychom to vyšetřili společně? Mohu vám nabídnout svou pomoc. Mám přístup k informacím, které byste jinak neměli.“
Oba bezdomovci si vyměnili pohledy. Byla to zvláštní nabídka, ale doktor vypadal… no, vlastně normálně. Jako někdo, kdo má věci pod kontrolou. I když na něj možná Víťa pořádně nevěřil.
„Dobře, doktore,“ řekl Jarda nakonec. „Ale jestli zjistíme, že v tom máte prsty, budete litovat.“
Navrátil se v duchu zasmál. Jo, určitě. Litovat. Kéž bych měl čas na litování, ale to si radši naplánuju další genetický upgrade svých včel. „Chápu vaše obavy. Rád vám pomohu,“ odpověděl navenek a vykročil směrem k charitě. Začínal si užívat tuhle dvojitou hru.
