Článek
Lucie žije v Hradci Králové a její dcera Eliška chodí do mateřské školy v klidné čtvrti, kde se dějí pořád různé akce a programy. Rodiče si to většinou pochvalují, protože učitelky jsou iniciativní, zvou do školky divadla, organizují výlety a nechávají děti profesionálně fotit. Lucie proti tomu nikdy nic neměla, spíš naopak: líbilo se jí, že jí odpadne starost jezdit po ateliérech. Jenže poslední dobou jí připadá, že se to nějak zvrhává, minimálně z finančního hlediska.
Jednou takhle přišla do šatny, Eliška si zrovna vesele sundávala bundu a Lucie spatřila lístek připnutý na nástěnce s nápisem: „Focení – jarní série. Tři digitální fotky: 900 Kč, anebo šest tištěných menšího formátu: 700 Kč.“ Zarazila se a zůstala na to hledět, protože takové ceny ještě ve školce neviděla. Obvykle platila kolem dvou set či tří set korun za sadu fotek, teď to vypadalo, že se cena šplhá do nebes.
„To je vtip?“ obrátila se na další maminku, která stála vedle a četla lístek stejně překvapeně. Ta jen mlčky zakroutila hlavou, popadla telefon a naštvaně volala manželovi, že „tohle už fakt přestává všechno.“ Lucie si mezitím představila, jak by doma vysvětlovala, že dají devět stovek za tři fotky. Navíc má dítě jen jedno, tohle je pro rodiny se dvěma a více potomky sakra pálka. A to ještě mluvíme o digitálních snímcích – papírové verze jsou o něco levnější, ale i tak se pohybují na úrovni sedmi set korun za pouhých šest kusů, a ještě menšího formátu.
Další rodiče, kteří zrovna přicházeli, se zastavovali a postupně brblali. Někdo si stěžoval, že jde o obyčejné jarní fotky v poklidu zahrady, takže žádná speciální scéna ani kostýmy. „Platíme tu snad luxusní glamour ateliér?“ ptala se jedna maminka hořce. Jiní zase krčili rameny, že je to všechno dobrovolné a nikdo je přece nenutí. Jenže kdo by nechtěl mít hezké fotky svého dítěte v nejroztomilejší fázi života? Všichni tuší, že děti rostou rychle a vzpomínky mají cenu zlata.
Lucie si vzpomněla, jak se před pár lety konal ve školce vánoční fotograf a chtěl kolem tří stovek za pět kusů. Tenkrát to spousta lidí brala jako normální a byla spokojená se zpracováním. Jenže doba se očividně změnila, teď dorazila nová firma, která tuhle službu nabízí, a ceník je najednou dvojnásobný. Lucii napadlo, jestli školka nemá s fotografem nějakou dohodu: třeba ho nikdo jiný nechtěl vzít, anebo za to školka dostane něco do rozpočtu. Ale co na tom změní? Rodiče se tak jako tak musejí rozhodnout, jestli zaplatí, nebo se prostě obejdou bez profesionálních snímků.
Jenže Lucie dceru dost dobře zná. Když všechny děti půjdou na focení a jen ona ne, bude se cítit odstrčená. Představa, že by malá sama vysvětlovala: „Já ne, maminka nechce platit,“ je jí krajně nepříjemná. Takže je to tak trochu nátlak: buď zacvakněte, nebo se smiřte s tím, že vaše dítko bude smutné, až se kamarádi budou chlubit fotkami. Lucie v sobě cítila rozpor – devět stovek za tři digitální obrázky je pro ni hodně, navíc s nadcházejícími výdaji, jako je letní tábor. Ale zároveň je ráda, že by měla hezkou památku na školkové časy.
V šatně se mezitím sešlo několik dalších rodičů a debata byla pořádně vyhrocená. Jedna maminka navrhla, že by se mohli spojit a požadovat, aby školka pozvala fotografa s normálnějším ceníkem. „Bylo by to možné?“ ptala se přímo učitelky, která se jen pokusila uklidnit situaci: prý je to zcela na dobrovolném rozhodnutí, nikdo nikoho nenutí a „zbytek je záležitost vedení.“ Lucie viděla, že to učitelky samy netěší, ale co nadělají. Fotograf a školka se nějak domluvili, tečka.
Nakonec Lucie dcerku zapsala do seznamu, protože nechtěla, aby se cítila vyřazená. Vzala si letáček, aby doma vysvětlila manželovi, že to bude „mastný.“ Taky se uklidňovala tím, že lze vybrat i levnější variantu: 700 korun za šest mini fotek. Rozhodně nepřekypovala nadšením, ale říkala si, že je to aspoň památka na to, jak Eliška roste, a jednou se nad tím možná zasmějí.
Co se dá dělat. Někdy jsou to prostě jen fotky, zbytečnost, říkají mnozí. Ale když se v tom ocitnete jako rodič, je těžké váhat, jestli do toho nepůjdete i za takovou sumu. Lucie by ocenila, kdyby to dělali jinak, třeba navrhli víc variant pro různé rozpočty. Ale momentálně je to celé buď/anebo. A tak se smířila s tím, že zaplatí a příště snad školka zkusí někoho s přijatelnějšími cenami.
