Alena Mihulová: za vztah s Kachyňou se styděla, scházeli se tajně

Zapomněla text. Šedovlasý režisér vyskočil ze sanitky, zaťal pěsti a řval, že ji zabije. Sedmnáctiletá dívka stála ve studeném záři reflektorů uvnitř sanitního vozu a po tvářích se jí kutálely horké slzy.

Byl to její první natáčecí den a náročná scéna s porodem se právě rozpadala pod tíhou nervozity a křiku. Netušila, že tahle krutá chvíle je začátek příběhu velké lásky.

Byl srpen 1983 a Alena Mihulová poprvé stanula před kamerou ve filmu Sestřičky. Ještě pár měsíců předtím skoro utekla z konkurzu – ve frontě tehdy viděla samé dlouhonohé blondýnky a připadala si mezi nimi zbytečná. „Fotili tam samé dlouhonohé blondýnky… řekla jsem si, že tam nemám co dělat a chtěla jsem odejít,“ vzpomíná.

Kamarádka ji však držela a nakonec přišel zlom: „Ta malá, černá, pojďte sem,“ zavolal někdo ze štábu. Tmavovlasá brněnská studentka ekonomiky se tedy přece jen představila a uspěla – vybrali právě ji, nezkušenou amatérku. Druhý den přišly kamerové zkoušky.

Oblekli ji do saténového spodního prádla s podvazky; v rohu seděl postarší pán a kriticky si ji měřil. „Seděl tam Kachyňa, kterého jsem do té doby vůbec neznala a říkala jsem si: panebože, nějakej dědek tam sedí a čumí,“ směje se po letech.

Onen „dědek“ nebyl nikdo jiný než legendární režisér Karel Kachyňa – přísný perfekcionista, kterému se pro jeho neústupnost přezdívalo „železný dědek“. A právě on ji při natáčení rozplakal křikem v sanitce, když při první ostré klapce oněměla a zapomněla repliku.

Na place ji tehdy konejšila zkušenější kolegyně Pavlína Mourková: ať si z toho dědka nic nedělá, on takhle zuří pořád. Kachyňa brzy pochopil, že tudy cesta nevede. Že plachou dívku nevyděsí k lepšímu výkonu. Změnil taktiku.

„Bič zkusil jednou…,“ glosuje to herečka po letech s nadhledem. Od té chvíle byl překvapivě laskavý, trpělivý a otcovsky pozorný. Místo křiku úsměv, místo tvrdých slov pochvala. Sedmnáctiletá Alena začala vedle o jednačtyřicet let staršího muže tát.

Pozvolna se jí přestal jevit jako hrozivý režisér a začala v něm vidět charismatického, vzdělaného člověka se smyslem pro humor. „Začal být strašně hodnej… Tak, že jsem se do něj zamilovala,“ přiznává.

„Zamilovala jsem se s veškerou silou mládí,“ dodává s jiskrou v očích. Celý filmový štáb brzy viděl, že „Mihulka“ je do svého režiséra bláznivě zamilovaná. A on? Nechal se okouzlit. Byl o čtyři desetiletí starší, ale lásce se poručit nedá.

Nejdřív se zdálo nemožné, aby takový vztah trval. Ona teprve dospívala, on byl renomovaný filmař a navíc ženatý muž středního věku. Mnozí v okolí kroutili hlavou. V roce 1983 v normalizační Praze vyvolával podobný román silné předsudky. Alena a Karel to věděli.

„Bála jsem se ostudy, byla jsem poserka, která se bála, že neunese reakce lidí,“přiznala otevřeně. Proto svůj vztah tajili dlouhých deset let. Scházeli se potají, za zavřenými dveřmi malého domku ukrytého v křivolakých uličkách Nového světa na Hradčanech. Tam, v bývalé staré márnici, kterou Kachyňa nechal přestavět na útulný rodinný dům, prožila Alena nejkrásnější období svého života.

„Jen jsem se zamilovala do sympatického, vlídného chlapa, který mě měl rád a já měla ráda jeho. Až když mi to okolí začalo dávat najevo, uvědomila jsem si, že nějaký rozdíl existuje,“ řekla později.

Sama věkový rozdíl 41 let zpočátku vůbec nevnímala – vedle Karla Kachyni se cítila poprvé v životě v bezpečí a milovaná. Její dětství totiž šťastné nebylo. Maminka pracovala ve třísměnném provozu na dráze a malá Alenka tak vyrůstala od dvou let převážně v internátních jeslích a školkách.

Otec, kterého trápil démon alkoholu, z rodiny nakonec odešel. Holčička se brzy naučila obstarat se sama a toužila po lásce. „Prošla jsem internátní jesle, pak školku… Byla jsem takové víkendové dítě. Zůstala mi z té doby neustálá touha, aby mě lidé milovali,“ vzpomíná tiše. V sedmnácti letech, po letech citového strádání, našla lásku u přísného muže s laskavýma očima.

„Když jsem byla dítě, musela jsem se v internátech chovat dospěle a dětství jsem si dovolila až s Kachyňou,“ přiznala. Po boku Karla poprvé okusila pocit bezpodmínečného přijetí a mohla být bezstarostná. On ji hýčkal a ona byla vděčné dítě – a současně oddaná partnerka. Chodili spolu na dlouhé procházky, jezdili k moři i na chalupu.

Když se v zákulisí šeptalo, že Kachyňa je staromódní sukničkář, který už dávno má jinou rodinu, Alena se nenechala odradit. Věřila svým citům. „Byl s ním hezký život. Strávili jsme spolu nádherná léta. Nikdy bych neměnila,“ říká prostě.

Trvalo celou dekádu, než se odhodlali svůj poměr odkrýt světu. Všem pochybovačům navzdory. Psal se rok 1994 a Alena Mihulová a Karel Kachyňa se vzali. Jemu bylo sedmdesát let, jí devětadvacet. „Pravda je, že my jsme si sice řekli, že se vezmeme, až budu vědět, že jsem těhotná,“ přiznala herečka.

Režisér si přál mít jistotu, že s ním mladá žena zůstane a založí rodinu. Alena jeho přání splnila. „Dceru Karolínku jsem mu dala k sedmdesátinám,“ vzpomíná s dojetím. Karel zářil pýchou – ve svém pokročilém věku choval v náručí zdravé miminko. Na archivních fotografiích stojí šťastná rodina: drobná tmavooká herečka, usměvavý bělovlasý pán a mezi nimi batole s tmavými kudrnami, které otci jako by z oka vypadlo.

Doma zavládl klid a tichá harmonie. Tohle zvláštní manželství fungovalo překvapivě dobře. Alena brzy odsunula svou hereckou kariéru na vedlejší kolej. „Po narození dcery Karolíny jsem obětovala kariéru,“ přiznala. Chtěla být manželovi oporou a dcerce mámou na plný úvazek. Nadále sice občas hrála ve filmech – ostatně s manželem natočila ještě několik snímků (například oceňované drama Kráva) – nikdy si však nepotrpěla na protekci.

Kachyňa byl profesionál každým coulem a ženu zbytečně nerozmazloval. „Vím, pro jaké role se hodí, a kdybych ji obsadil jen z protekce, řezal bych si větev sám pod sebou,“ prohlásil rezolutně. Aleně to nevadilo. Jejich život se netočil jen kolem filmu. Víc ji naplňovalo starat se o rodinu. Měli spolu nepsanou dohodu, že si budou užívat každého společného dne, který jim osud dopřeje.

Jenže rodinné štěstí netrvalo dlouho. Po necelé dekádě idyly zasáhla jejich domov stínající rána. Karel začal ztrácet síly. Zpočátku to byly drobné potíže: zapomínání klíčů, nejistá chůze. Pak lékaři vyslovili krutou diagnózu – kombinace Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. V posledních letech života se slavný režisér proměnil k nepoznání.

Přestal poznávat přátele a někdy i vlastní ženu. Z charismatického vitálního muže se stávala bezmocná schránka. Kachyňa se navzdory nemoci do posledka snažil udržet si důstojnost. Stále chtěl stát za kamerou, stále plánoval projekty, které už nikdy nezrealizoval. Alena na něj dohlížela s nekonečnou trpělivostí.

„Slíbila jsem mu kdysi, že se o něj v případě nemoci postarám,“ říká. Svůj slib dodržela. „Poslední rok a půl jeho života se o něho starala 24 hodin denně,“napsal jeden dobový článek. „Kdybych svůj slib, že se o něho postarám sama až do jeho smrti, nedodržela, nedokázala bych s tím žít,“ vyznala se herečka.

Bylo jí pouhých osmatřicet, když se její milovaný muž ocitl na prahu smrti a ona zůstala na všechno sama. „Když někoho miluješ a den za dnem vidíš, jak odchází, není to nic proti ostatním problémům,“ řekla o té době. Každý den viděla, jak Karlovi ubývá sil, a mohla jen oddaně bdít u lůžka.

Poslední dva roky byly peklo. Zoufalství tiše prostupovalo jejich domov, zejména v noci, kdy Kachyňa blouznil a potácel se po pokojích jako stín někdejšího sebevědomého tvůrce. Nemoc ho dohnala 12. března 2004. Karel Kachyňa ve věku nedožitých osmdesáti let naposledy vydechl.

„Netušila jsem za jeho života, jak moc mi bude chybět,“ přiznala otevřeně. Zůstala sama s desetiletou dcerkou a nekonečným smutkem. Ten zármutek ji brzy zcela ovládl. „Nechtělo se mi mezi lidi, nechtělo se mi zvedat telefon, nechtělo se mi s nikým mluvit,“ popisuje.

Uzavřela se doma a plakala. Úspěšná herečka kdysi rozdávala úsměvy, teď jen ležela bezvládně na lůžku a civěla do stropu. „Jednoho dne jsem se pokusila vstát z postele, a už to nešlo. Nohy mě neudržely. Lehla jsem si a ležela. Jen jsem zírala do zdi. Každá minuta se zdála nekonečně dlouhá a já nevěděla, kdy to skončí. Zdálo se, že nikdy,“ popsala nejtěžší období svého života.

Den střídal noc a ona necítila vůbec nic. Aby přehlušila bolest, začala hledat útěchu na dně sklenky. V tichosti a osamění propadla závislosti na alkoholu. „Smutek ji ochromil… Zapíjela žal i samotu a na alkoholu si vybudovala závislost,“ psal bulvár tehdy bez obalu.

Trvalo to dlouhé dva roky, než dokázala zvednout hlavu. Pomohla dcera, která ji potřebovala, a také přátelé a odborníci. „Na nohy se nakonec postavila až pomocí psychoterapie,“ svěřila Alena. Naučila se znovu denním rituálům, pomalu se vyléčila ze závislosti.

Trvalo několik let, než se z nejhoršího dostala a sebrala sílu začít znovu. Když poprvé po dlouhé době stanula před filmovou kamerou, cítila strach. Bála se, že to zapomněla. Že ji svět filmu opustil navždy. Dostávala jen malé roličky – tu v seriálu, tu v epizodě filmu. Nic velkého.

Po herečce, která kdysi zazářila a pak zmizela, jako by nikdo netoužil. „Občas jsem si kladla otázku: Proč na mě zapomněli?“ přiznala upřímně. Chodila na konkurzy a zkoušky, ale hlavní role ji míjely. Jako by s Kachyňou odešla i její kariéra. Snad to tak mělo zůstat navždy – ovdovělá herečka v polozapomnění.

Ale osud s ní ještě neskončil. Když už to vypadalo, že zůstane navždy „herečkou jedné role“, přišla nečekaná šance. Psal se rok 2014 a režisér Slávek Horák hledal představitelku hlavní role do svého nového filmu Domácí péče. Když se scénář dostal k Aleně, cítila silné vzrušení. Příběh obětavé venkovské pečovatelky Vlasty, která se stará o nemocné a zapomíná sama na sebe – to přece byla ona.

„Hned, jak jsem si přečetla scénář, věděla jsem, že to je role přesně pro mě,“ říká. Horák s ní skutečně od začátku počítal, jen měl jedinou obavu: postava Vlasty byla v příběhu šedesátiletá babička a Aleně Mihulové bylo teprve padesát. „Postava, kterou psal přesně podle svojí maminky, jsem úplně jasně já. Jenže jsem na roli šedesátnice moc mladá. Přesvědčila ho až maskérka,“ líčí herečka s úsměvem.

Proměnili ji líčidly ve stárnoucí selku – a byl to triumf. Film Domácí péče měl premiéru v Karlových Varech a Alena Mihulová za svůj dojemný a civilní výkon převzala Křišťálový glóbus pro nejlepší herečku. Následoval potlesk vestoje na Českých lvech, kde získala sošku za nejlepší ženský herecký výkon, a radost zavládla i mezi diváky. Po letech přehlížení se vrátila – a ve vrcholné formě.

Najednou o ni byl obrovský zájem. „Byl to velký comeback,“ hodnotila ten rok skromně. Vzápětí dostala nabídky do dalších filmů. Objevila se po boku světových hvězd v historickém dramatu Anthropoid, zahrála si v oceňované tragikomedii Bába z ledu a v mnoha dalších.

Stala se znovu respektovanou herečkou, a dokonce se odhodlala i ke krokům, které dříve odmítala – například k účasti v televizní taneční soutěži, byť nakonec s úsměvem odmítla: „Prožívám comeback, ale tančit v televizi nechci,“ řekla pobaveně novinářům. Po dlouhé době se na její tváři usadil klidný úsměv.

„Jsem vyrovnaná a mám hezký život a klid v duši,“ říká dnes tiše. „Asi také proto, že všechno nějak v podstatě bylo, jak mělo být. Necítím se nikterak dlužná, dělala jsem, co jsem mohla. Možná ne všechno nejlíp, ale vím, že lépe jsem to neuměla,“ dodává.

Dnes žije Alena Mihulová v malebném domku na Hradčanech, jen pár kroků od Lorety. Její dceři Karolíně je jednatřicet let. Z malé kudrnaté holčičky vyrostla energická mladá žena, která se živí jako úspěšná marketingová specialistka a podnikatelka.

Před lety se Karolína matce svěřila, že ji nepřitahují muži, ale ženy. „Jsem vděčná, že dcera chce žít od začátku v pravdě. Že přišla a řekla mi to,“ říká Alena. „Jsem vděčná, že si dcera nemusela zažít deset let zbytečného skrývání jako já. Je odvážná,“ dodává hrdě. Bez zaváhání přijala i dceřinu partnerku. Několik let dokonce všechny tři ženy – Alena, Karolína a její přítelkyně – žily pod jednou střechou.

A herečka si libovala, že má doma místo chlapa dvě spřízněné duše. „Karolína je moje všechno,“ svěřila se v jedné televizní show a oči se jí přitom usmívaly.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alena_Mihulov%C3%A1

https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-alena-mihulova-prozila-velky-smutek-i-comeback-98597

https://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-1/6599-leta-nadherne-lasky-a-dva-roky-pekla-kdy-ji-umiral-manzel-pribeh-herecky-ktera-si-vzala-mnohem-starsiho-muze-a-propadla-alkoholu-je-jak-z-romanu-tajnosti-slavnych.htm#google_vignette

https://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-1/14103-chybi-mi-karlovo-poplacani-po-zadecku-rika-alena-mihulova-vztah-s-legendarnim-reziserem-kachynou-tajila-deset-let-a-jake-tajemstvi-pro-zmenu-tajila-zase-jeji-dcera-pred-ni.htm

https://www.extra.cz/nestarnouci-alena-mihulova-smrt-milovaneho-muze-ji-polozila-dceru-obdivuje-za-coming-out-ee6c7

https://www.lifee.cz/na-kafeecko/alena-mihulova-ze-sestricek-bydli-v-marnici-pro-dvanact-mrtvol-deji-se-tam-zvlastni-veci_223410.html

https://www.vlasta.cz/osobnosti/karel-kachyna-filmy-alzheimer-parkinson-alena-mihulova/

https://budejovice.rozhlas.cz/alena-mihulova-kdyz-nerozumim-scenari-prichazi-na-radu-reziser-9134452

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kachyna-mel-metodu-cukru-a-bice-vzpomina-alena-minulova-bic-zkusil-jen-jednou-99093

https://zeny.iprima.cz/kachyna-se-stal-otcem-v-sedmdesati-s-o-41-let-mladsi-mihulovou-ma-dceru-ktera-je-na-zeny-431273

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/816012/alena-mihulova-60-v-17-podlehla-kachynovi-79-bez-podvazku-se-to-neobeslo.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/809244/radost-herecky-aleny-mihulove-dcera-se-stala-milionarkou.html

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/alena-mihulova-herecka-karel-kachyna-detstvi-internat-rodina-dcera.A230601_141428_lidicky_dyn

https://www.kafe.cz/celebrity/karel-kachyna-zivotopis-1-5-1924-narozeniny-30000430.html