Článek
Byla hluboká noc, když Alfreda probudila podivná bolest v konečcích prstů. Nehty na rukou i nohou ho mrazivě pálily a brněly – pocit, jaký dosud nezažil. Do rána se necitelná bolest rozlila celým tělem.
Když se rozednilo nad podzimní Prahou onoho říjnového dne roku 2017, sedmdesátipětiletý herec už sotva pohnul rukou.
Tehdy ještě nikdo nevěděl, co se stalo. Alfred Strejček, elegantní muž s kultivovaným hlasem, kterého celé generace znaly z jevišť a obrazovek, najednou zůstal uvězněný ve vlastním těle. Přitom ještě den předtím běhal v parku a sršel energií; vždyť zdraví měl pevné a kondici obdivuhodnou.
Od mládí se držel zásady, že hlas a tělo jsou nástroje, o které se musí pečovat. Po sedmdesátce působil neuvěřitelně vitálně – pravidelně sportoval, stále vystupoval a učil. Byl známý jako mistr uměleckého přednesu a televizní moderátor, jeho baryton zněl v rozhlase i na kazetách s pohádkami.
Za půlstoletí na scéně dokázal, že jeho slovo má váhu: přednášel básně, hrál v divadle, daboval a uváděl hudební pořady. Léta nasazení v kultuře korunoval Alfred řadou ocenění – stal se laureátem Křišťálové růže za přednes a v roce 2020 převzal cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.
Jeho největším dílem byl koncertní projekt Vivat Comenius; s kytaristou Štěpánem Rakem jej připravovali tři roky a objeli s ním přes třicet zemí světa, za což je ocenila i UNESCO. Alfred Strejček nikdy nechtěl být hvězdou filmového plátna, zato pro tisíce posluchačů se stal hlasem, který hladí duši. O to krutější bylo, když ho jeho vlastní hlas zradil.
Osud zasáhl bez varování. „Najednou jsem se octnul v bezvládném stavu. Nemohl jsem mluvit, nemohl jsem se hýbat. Legrace nastala ve chvíli, kdy za mnou chodily návštěvy, především mé dcery a Jitka, a chtěly se mnou mluvit. A já jsem zjistil, že pouze bezhlasně otevírám ústa,“ vzpomínal Alfred později na první chvíle pekla, které následovalo.
Lékaři v motolské nemocnici rychle zjistili příčinu: vzácný Guillain-Barrého syndrom. Imunitní systém se mu zbláznil a začal napadat nervy celého těla. Paralýza postupovala od chodidel vzhůru. Během pár hodin ochrnuly nohy, ruce i svaly, které umožňují dýchat. Herec s charismatickým hlasem se probudil ochrnutý a odkázaný na přístroje – plíce za něj musel téměř devět měsíců rozhýbávat ventilátor.
Třičtvrtě roku strávil v umělém spánku, napojený hadičkami na monitory, neschopen jediného pohybu. Když se na chvíli probral, slyšel kolem sebe lékaře a rodinu, ale nemohl jim odpovědět ani gestem. Byl při vědomí v těle, které ho neposlouchalo, uvězněný v nekonečné tmě zavřených očí. Jedinými okny do jeho duše zůstaly oči – těmi mohl hýbat, těmi mohl plakat.
Alfred ale bojoval dál. V bezmoci a tichu se upnul k jediné kotvě: k naději, že ještě není konec. „Nevzdávejte se nikdy,“ šeptával si v duchu slova, která pak jednou pronese i veřejně. Nezlomila ho ani diagnóza, ani nekonečné dny na lůžku.
Kolem sebe cítil lásku svých nejbližších: dcery u něj sedávaly a držely ho za nehybnou ruku, Jitka Molavcová mu každý den vyprávěla, co nového se děje venku ve světě, a léčila ho humorem. Láska a humor – to byla jeho medicína, vedle moderní lékařské péče.
Po roce nepřetržité hospitalizace se stal malý velký zázrak: Alfred se dočkal převozu do Rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Oslabené tělo začalo pod dohledem fyzioterapeutů pomalu ožívat. Tvrdě dřel, den po dni procvičoval prsty, ruce, nohy, soustředil se na každý nepatrný pohyb. Výsledek?
Po několika měsících dokázal udělat nemožné – na pár vteřin se postavil na vlastní nohy. Pro zdravého člověka nic převratného, pro Alfreda splněný sen. Když ho poprvé terapeuti vytáhli do stoje, cítil, jak se mu hlava točí námahou a štěstím.
Jenže osud ho zkoušel dál. Na konci roku 2020, po dalších třech letech rehabilitací, přišly vážné komplikace: prodělal zápal plic, mozkovou příhodu a plicní embolii. Jako by toho nebylo dost, jeho vyčerpané tělo zasáhl covid-19 s těžkým průběhem. Každá další rána ho vracela zpátky na start.
„Při covidu jsem se dostal do hlubokého fyzického i psychického propadu,“ přiznal otevřeně. Byly dny, kdy ho přepadalo zoufalství a myslel si, že se lepšího rána už nedožije. Přesto i tehdy v sobě dokázal najít vzdor: odmítl se vzdát.
Když ho lékaři vraceli znovu k životu, nebyl na to sám – Jitka stála u jeho lůžka dnem i nocí, držela ho za ruku a tiše zpívala písničky, které spolu kdysi hrávali. Tahle drobná žena s neobyčejnou vnitřní silou se stala jeho andělem strážným. Už osm let je mu nablízku, ať přijdou sebedrsnější chvíle.
Posted by Ivan Ráca on Saturday, November 23, 2024
Jejich pouto se v dlouhé zkoušce ještě prohloubilo. Společně prošli očistcem, a vyšli z něj jako dva lidé, které pojí víc než přátelství. V červenci 2023, když už Alfred tušil, že sám nikdy chodit nebude, rozhodli se s Jitkou Molavcovou pro tichý, skromný obřad. V zahradě léčebného sanatoria v Prosečnici si řekli své ano.
Nevěsta v bílém kostýmku a ženich na vozíku přijali manželský slib před oblíbeným farářem a několika přáteli. Ten den nesl pachuť hořkosti i nádhernou sladkost zároveň – po třiceti letech, co stáli bok po boku, je svedla dohromady právě nemoc, jež by jiné rozdělila.
Jitka se kdysi smířila s tím, že nebude mít vlastní děti. Osud jí místo toho nadělil úkol pečovat o milovaného muže. „Alfred je vzácný člověk a my si věříme navzájem. Máme vlastně velký štěstí. Mám ho moc ráda,“ vyznala herečka po letech tichého partnerství.
Ve tváři při tom měla tentýž úsměv plný laskavosti, s jakým na jevišti Semaforu hrávala klaunské role. Smích a víra – to je její recept, jak zvládnout i těžký úděl. Sama přiznává, že by všechno nezvládla, kdyby Alfred v sobě neměl nepoddajný optimismus.
Ochrnutý Alfred Strejček dnes zůstává na invalidním vozíku, trvale odkázaný na pomoc druhých, ale žije – a tvoří. Svaly na rukou posílil natolik, že uzvedne předmět a obejme vnučku. Naučil se znovu obstojně mluvit, i když hlas už nemá sílu jako kdysi. Nevzdal se radosti z práce s hlasem: po sedmi letech se vrátil k milovanému dabingu.
Když světová streamovací služba nabídla, aby namluvil přírodopisný dokument, neváhal – a publikum mohlo znovu slyšet jeho nezaměnitelný přednes v novém filmu. Obdivuhodná vůle a roky cvičení mu dokonce umožnily ještě jednou stanout na prknech Národního divadla. Na podzim 2024 dovezla Jitka Molavcová svého manžela na jeviště při slavnostním večeru Cen Thálie.
Alfred Strejček tam přebíral cenu za šíření divadelního umění, ocenění za desetiletí, která zasvětil umění slova. V sále bylo hrobové ticho, když ten šedovlasý muž na vozíku pronesl několik vět směrem k publiku: vzpomněl na své herecké začátky, poděkoval lékařům, kteří se už sedm let snaží vrátit mu zdraví, a nejvíc své ženě Jitce, která ho prý léčí humorem.
Když skončil, Jitka se sklonila k jeho mikrofonu a dojatě zašveholila, že hlavní sílu dodává on jí svou pevnou vůlí. Manželé si na pódiu vyznali lásku a vděčnost – a celé hlediště povstalo. Potlesk duněl a v očích mnoha diváků se třpytily slzy. Ten večer sám Alfred dojatě pochopil, že svou největší roli – roli lidské statečnosti – zvládl se ctí. Z drobného, usměvavého pána na vozíku vyzařoval pokoj a smíření.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfred_Strej%C4%8Dek
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/alfred-strejcek-guillain-barre-syndrom-nemoc-molavcova.A210916_111728_lidicky_sub
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/strejcek-ochruti-kniha-divadlo-rehabilitace-lysa-hora-molavcova.A211229_140519_lidicky_mkop
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jitka-molavcova-alfred-strejcek-svatba-manzelstvi.A230727_104026_lidicky_nh
https://www.super.cz/clanek/celebrity-alfred-strejcek-bojuje-se-vzacnou-nemoci-ze-dne-na-den-se-ocitl-v-bezvladnem-stavu-nemohl-se-hybat-ani-mluvit-777466
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/805999/narocna-pece-molavcove-o-ochrnuteho-manzela-strejcka-slavni-se-skladaji-na-lecbu.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/647176/partner-jitky-molavcove-strejcek-od-ochrnuti-poprve-vystoupil.html
