Článek
Ještě o dvacet let dříve býval plný energie a plánů. V osmdesátých letech patřil Arnošt Pátek k nejzářivějším hvězdám československé pop music. Fanynky si plakáty kudrnatého blonďáka s hustým knírem lepily na stěny svých pokojů. Jeho hity Poslední prázdniny, Sny o tygří lady, Boxer či Dívka zněly z rádií a pobrukoval si je kdekdo.
Hudební talent ho provázel od mládí. Už v šestnácti letech stával s kytarou na pódiu – hrál v kapele Apollo. V 70. letech hrál v kapele Faraon, kterou založil Karel Šíp. Zlom přišel roku 1985: všiml si ho producent Petr Hannig, který Pátka přizval jako sólového zpěváka do populárních Kroky Františka Janečka.
Z Arnošta se rázem stal idol. Podle pamětníků měl absolutní sluch a dokázal zahrát na každý nástroj – hudba byla jeho život.
Po roce 1989 však pohádkový příběh nabral trhliny. Na počátku 90. let si Arnošt symbolicky vytáhl pomyslného Černého Petra. Jeho hvězda začala pohasínat a zájem publika slábl.
Ještě se držel: vystupoval s kolegy (s Jiřím Helekalem například nazpíval album trampských písní), jenže někdejší slávu už to nevrátilo. Z honorářů už neuměl vyžít.
Dal se tedy na podnikání v pohostinství – provozoval restauraci a vinárnu, ale příliš se mu nedařilo. Podobně nenaplněný zůstal i jeho osobní život: dvě manželství skončila rozvodem, z prvního měl syna Tomáše.
Na přelomu tisíciletí přišla první vážná rána osudu. Lékaři mu diagnostikovali cukrovku. A nebylo to zdaleka to nejhorší. V osmačtyřiceti letech si kdysi obdivovaný zpěvák náhodou nahmatal bulku v nose. Verdikt vyzněl nemilosrdně: zhoubný nádor, který už metastázoval do okolí. Následovala nevyhnutelná operace.
Po zákroku se Arnošt na krátký čas ocitl v klinické smrti – a když ho lékaři přivedli zpět, probudil se do živé noční můry. Rakovina ho připravila o pravé oko, nos, část tváře, krku a o polovinu zubů.
Z někdejšího pohledného muže zbyl těžce znetvořený pacient, jehož vlastní odraz děsil. Přesto se zpočátku snažil bojovat: věřil, že mu lékaři postupně vrátí tvář pomocí plastik. Naděje ale s časem slábla a vytrácela se.
Následující roky byly plné bolesti a hořkého vystřízlivění. Arnošt přežíval v malém bytě po zemřelé mamince. Jeho invalidní důchod činil asi 4200 korun – to nestačilo ani na nájem. Od života „pod mostem“ ho zachraňovala finanční i duševní opora blízkých: dospělý syn, dvě starší sestry a věrný přítel Petr Hannig ho podporovali až do posledních chvil.
Trpěl úpornými bolestmi a stále častěji upadal do zoufalství. Styděl se za svůj zjev – na obličeji nosil masku či roušku a na veřejnosti se raději držel stranou, zády k lidem.
Psychických sil ubývalo. „Trpěl obrovskými bolestmi, přestávalo ho bavit žít. Jednou mi řekl, že se na smrt těší,“ vzpomínal producent Petr Hannig, který Arnošta vídal až do konce.
Dne 9. dubna 2009 se to naplnilo. V pátek byl nalezen ve svém bytě mrtvý. Jeho bezvládné tělo leželo na zemi a bylo poseté slupkami od pomerančů. Zpočátku záhadná scéna dostala logické vysvětlení: prudký pokles hladiny cukru v krvi a zoufalý pokus situaci zvrátit sladkým ovocem. Nestihl to – diabetický kolaps přišel příliš rychle. Příčinou smrti byl hypoglykemický šok.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arnošt_Pátek
https://www.dotyk.cz/magazin/arnost-patek-smrt/
https://cnn.iprima.cz/show-time/kruty-osud-zpevaka-arnosta-patka-nador-mu-znetvoril-oblicej-umiral-v-chudobe-201772
https://www.super.cz/clanek/celebrity-smutny-konec-hvezdy-54-pop-music-80-let-a-idolu-nactiletych-slecen-rakovina-ho-pripravila-o-cast-obliceje-755036
