Článek
Horký písek italské pláže pálí šestnáctiletou dívku do bosých chodidel. V odpoledním slunci roku 1976 stojí nesměle pod zářící diskokoulí klubu v Rimini, oblečená v dlouhých šatech vypůjčených narychlo z maminčina šatníku. Kolem šumí dav a dívce buší srdce nečekanou nervozitou.
„Vítězkou soutěže Miss Teenager se stává Barbara De Rossi!“ ozývá se náhle z amplionu. Nevěřícně zamrká. Před chvílí snila o veterinární škole a obyčejném životě; teď jí porotci právě posadili na hlavu korunku krásy. Netuší, že tímto okamžikem se její život navždy mění.
Z pláže přímo před kameru
Ta horká letní noc v Rimini jako by psala scénář k filmu. Šestnáctiletá Barbara nesnila o světlech ramp – milovala zvířata a chtěla být veterinářkou, deset let se věnovala gymnastice. Jenže osud měl jiné plány. V porotě oné improvizované soutěže krásy seděl náhodou slavný režisér Alberto Lattuada, kterému neunikl půvab vysoké tmavooké dívky.
Ještě téhož roku jí nabídl malou roličku ve svém romantickém filmu Taková, jaká jsi (1978) po boku filmové legendy Marcella Mastroianniho. Barbara De Rossi, dcera dovozce vína z Říma a německé matky v domácnosti, tak nečekaně vstoupila do světa filmu.
Nebyla to lehká cesta. „Nebude ti stačit jen krása, musíš studovat a tvrdě na sobě pracovat,“ radil jí starostlivě Mastroianni při natáčení – tehdy plaché dívce, která neměla herecké vzdělání. Barbara jeho slova vzala vážně: zapsala se do herecké školy v Římě a ponořila se do studia klasických dramat.
O pět let později pak s dojetím objala Mastroianniho znovu – tentokrát na jevišti při přebírání své první významné herecké ceny. „Ta vítězná šerpa v mých šestnácti mi změnila život,“ řekla později Barbara a vděčnost v jejím hlase byla hmatatelná.
Hvězda Chobotnice
Roku 1984 čekal Itálii televizní fenomén, který navždy poznamenal Barbařinu kariéru. Režisér Damiano Damiani ji obsadil do role křehké aristokratky Raffaelly „Titti“ Pecci Scialoia v prvním díle mafiánské ságy Chobotnice (La Piovra). Pro mladou herečku to znamenalo opravdový průlom.
Seriál o neúprosné válce policisty Corrada Cattaniho s chobotnicí mafie přikoval k obrazovkám miliony diváků nejen v Itálii, ale po celé Evropě. Barbara ztělesnila Titti – krásnou dceru z noblesní rodiny, kterou drogová závislost stahuje do pekla ulice a jež se osudově zamiluje do nekompromisního komisaře Cattaniho.
Mladičká herečka se kvůli roli ponořila do temného světa drogových komunit; režisér ji bral do léčeben, aby poznala autentické příběhy závislých dívek a jejich zoufalství. Výsledkem byl strhující a hluboce procítěný výkon.
Na plátně prožila Titti lásku i hrůzu. Mafie vraždí její nejbližší a zoufalá dívka nakonec páchá sebevraždu, když už nevidí jiné východisko. V jedné scéně nabídla Barbara všechen svůj talent i tělo – milostný výjev Titti a Cattaniho však televize RAI v 80. letech ještě neunesla a nechala jej přetočit v cudnější podobě kvůli přetrvávající cenzuře.
Nic to ale neubralo na emotivní síle Barbařina projevu. Její Titti byla nevinná oběť zla, ztělesnění zranitelnosti – a přesto ukázala jiskru vzdoru, když svědčila proti mocným mafiánům. Touto postavou se Barbara De Rossi nesmazatelně zapsala do srdcí diváků.
Ve čtyřiadvaceti letech zažila pocit mezinárodní slávy: „Ve 27 letech mi dokonce uspořádali retrospektivu v Moskvě – mé filmy promítali všude a mé tváře byly plné ulice,“ vzpomíná na nečekaný úspěch té doby.
Tím ale její televizní éra zdaleka nekončila. Barbara se stala jistotou pro hlavní role v desítkách takzvaných „fiction“ – tedy televizních filmů a minisérií, které milovala celá Itálie.
Ukázala i svůj komediální talent v populární rodinné sáze Un ciclone in famiglia (Cyklón v rodině), kde několik sezón bavila diváky jako temperamentní Tilly. Zatímco mezinárodní sláva pomalu slábla, doma v Itálii si vybudovala pozici respektované a milované herečky, která dokáže zahrát osudovou ženu i starostlivou matku od rodiny.
Krása, která otevírala dveře i svazovala ruce
Po fenomenálním úspěchu Chobotnice se o Barbaru začali zajímat zahraniční tvůrci. Už v roce 1985 si zahrála řeckou otrokyni Eunice v mezinárodní minisérii Quo Vadis?, natáčené v angličtině.
Krátce poté stanula před kamerou vedle hvězd formátu Anthony Hopkins, Bob Hoskins či Susan Sarandon – jako milenka diktátora Claretta Petacci v historickém dramatu Mussolini a já. Byla krásná, talentovaná a všestranná.
Přesto filmová kritika občas její rané snímky shazovala jako bezcenný brak: po svém debutu totiž zpočátku dostávala role svůdných krasavic v nenáročných dobrodružných filmech. Ona sama to později nevnímala s hořkostí – byly to jen nezbytné začátky, průprava. Skutečné uznání přišlo až s charakterními rolemi, kde mohla dokázat, že není jen půvabnou tváří.
Ve filmu Matka Ebe (1985) od Carla Lizzaniho hrála naivní dívku lapenou do spárů náboženské sekty. Ve francouzském snímku Tiché dny v Clichy (1990) zase ztělesnila prostitutku v pařížském bordelu a nebála se syrových erotických scén ani temných odstínů postavy.
Tyto role pro ni mnohdy končily smrtí – často nepřirozenou a děsivou. Jako by se krásná Barbara stala předurčenou ikonou tragického ženství, které tváří v tvář brutalitě světa hyne. Její skutečná krása přitom spočívala v odvaze ukázat zranitelnost a křehkost, a tím postavám vdechnout život.
Jakubiskova múza
Pověst o podmanivém zjevu Barbary De Rossi se donesla i do Československa. V polovině 80. let se o ní začalo šuškat dokonce i mezi vrabci na střechách Slovenska. Režisér Juraj Jakubisko neodolal a obsadil italskou krásku do bizarní hororové parodie Teta (1987) a její filmové verze Pehavý Max a strašidlá.
Barbara si zahrála laskavou lékárníkovu dceru Kláru, která dokáže probudit lásku i v srdci umělého monstra. Exotická zahraniční hvězda měla projektu dodat lesk – a skutečně, její něžná Klára září z televizní obrazovky dodnes vždy, když některá ze stanic po letech tenhle bizarní počin reprízuje. Přesto Teta komerčně nezazářila a zapadla téměř tak rychle, jako vyvstala.
Koncem osmdesátých let Barbara přijala roli ve zdánlivě atraktivním projektu, který se však změnil v noční můru. Horor Upíři v Benátkách (1988) měl být volným pokračováním legendy o Nosferatuovi s Klausem Kinskim v hlavní roli. Natáčení provázely skandály – Kinski se choval nepříčetně a štáb se rozpadal.
Barbara v tom všem hrála nevinnou Heliettu, jednu z obětí upíra, a musela čelit všem problémům na place. Film nakonec nedopadl slavně a zapadl do zapomnění, ale De Rossi si z něj odnesla cennou lekci: i nezdary patří k hereckému údělu a je třeba je přijmout se vztyčenou hlavou.
Na prahu devadesátých let se Barbara stávala všestrannou umělkyní. Vedle filmu se začala pravidelně objevovat i na divadelních prknech. V roce 1997 zazářila na italské scéně ve hře L’anatra all’arancia a dokázala, že má i komediální talent. Právě v té době už však její srdce naplňovaly nejen role, ale i mateřství a láska.
Hrabě, tanečník a „toxická“ láska
Za pohádkou o plaché dívce, jíž náhoda otevřela dveře do světa hvězd, se v osobním životě Barbary De Rossi skrývají příběhy lásky, zklamání i velké bolesti. Poprvé se vdala v roce 1988, ve svých 28 letech, a byl to sňatek jako z románu. Jejím manželem se stal šlechtic a kameraman Andrea Busiri Vici, potomek slavného rodu italských architektů.
Svatba s hrabětem měla punc aristokratické pohádky – jenže trvala jen krátce. Manželství nebylo šťastné a po dvou letech skončilo rozvodem. Zůstalo bezdětné a Barbara si odnesla především hořkou zkušenost, že vznešený titul a bohatství nezaručí lásku ani porozumění.
Druhé manželství začalo jako vášnivý sen. V roce 1994 se Barbara zamilovala do pohledného srbského tanečníka Branislava „Branka“ Tešanoviće, kterého poznala při práci. Jejich svazek byl plný temperamentu – on byl choreograf, ona herečka, oba milovali umění pohybu.
V říjnu 1995, pár měsíců po veselce, Barbara porodila vytouženou dceru Martinu. Zdálo se, že konečně našla rodinné štěstí. Spolu s Brankem si zahrála i v koprodukčním filmu Červený kolibřík (1995) – symbolicky jako by stvrdili, že patří k sobě i na plátně.
Jenže realita opět nebyla milostným filmem. Postupně se ukázalo, že jejich povahy se míjejí. Po patnácti letech soužití, v dubnu 2010, Barbara veřejně oznámila, že manželství končí pro „neslučitelnost povah“. Rozchod po tolika letech a s dospívající dcerou byl hlubokou životní ranou.
Ještě se nestihla zhojit a přišla další. Ve svých padesáti letech se Barbara ocitla ve vztahu, který se proměnil v noční můru. Vstoupila do něj z lásky – a zpočátku netušila, že se ocitá v toxickém kruhu manipulace a psychického týrán.
Tento partner, jehož jméno nikdy veřejně nevyslovila, jí záměrně ničil sebevědomí: „Měla jsem přítele, který mě systematicky srážel, opakoval mi, že nejsem v ničem dobrá – dokonce ani jako herečka,“ přiznala herečka po letech.
Žena, kterou svět znal jako sebevědomou hvězdu, se najednou cítila na dně. „Do spirály špatného zacházení můžete spadnout, i když nejste slabí. Láska vám někdy zaslepí oči a nevidíte pravou tvář toho člověka,“ vysvětluje, jak se mohla silná žena ocitnout v tak křehké pozici.
Trvalo to nějaký čas, ale Barbara nakonec našla odvahu vztah opustit – až když „dopadla na úplné dno citů“. Z tohoto temného období si odnesla nejen jizvy na duši, ale také nové poslání.
Teď brání slabé
„Já, která jsem zažila násilnou lásku, učím ženy říkat NE,“ prohlásila Barbara De Rossi, když poprvé veřejně promluvila o své bolestné zkušenosti. Od té chvíle zasvětila velkou část svého života pomoci druhým. Už v roce 1998 se stala prezidentkou charitativní organizace „Salvamamme“ („Zachraň mámy“), která podporuje matky a děti v nouzi. A od roku 2003 také stojí v čele spolku Diritti Civili nel 2000, bojujícího za práva žen a obětí domácího násilí.
Její osobní prožitek „toxické lásky“ i setkání s desítkami zraněných žen proměnila v empatii a činorodost. Stala se tichým hrdinou mnoha ženských osudů. V letech 2013–2016 moderovala na stanici RAI 3 dokumentární cyklus Amore Criminale (Zločinná láska), který rekonstruoval případy domácího násilí a vražd žen. Před kamerou uváděla mrazivé příběhy reálných obětí – a dělala to s taktem, soucitem a vážností, jako by vedle nich sama stála.
„Není lehké dotýkat se cizí bolesti, je to obrovská zodpovědnost. Nejsem novinářka, spíše vypravěčka, která se snaží diváky provést tím obtížným příběhem co nejcitlivěji,“ řekla o této práci Barbara, pro niž se stala posláním. Když byla v roce 2016 z pořadu nečekaně odvolána a nahrazena jinou herečkou, přijala to klidně.
Na sociální sítě jen napsala rozloučení plné vděčnosti: „Byly to tři krásné a intenzivní roky. S celého srdce děkuji všem, kdo mě sledovali. Nepřestanu se tomuto boji věnovat se stejnou silou a stejným srdcem,“ ujistila své příznivce. A svůj slib dodržela – pomoc obětem násilí se stala součástí jejího života i mimo reflektory.
Nejednou dokonce osobně zasáhla, když kamery zhasly: několikrát zavolala na policii, aby urychlila zásah a dostala týranou ženu do bezpečí, jindy využila známých a úředníků, aby oběti pomohla najít práci a postavit se znovu na nohy.
Její vlastní jméno a prožité utrpení dodávalo dalším ženám odvahu zlomit mlčení. Barbara dobře ví, jaké to je, cítit se osamělá a ztracená – když v roce 2020 sama onemocněla těžkým covidem, prožila si dny izolace s úzkostí, že umře sama. I tuto zkušenost dokázala proměnit v pochopení pro druhé. „Život je křehký,“ řekla poté prostě. Křehký – a přesto stále zázračně pokračuje dál.
Klid toskánského venkova
Po všech životních bouřích se Barbara De Rossi naučila znovu nadechnout. Dnes žije stranou showbyznysu, obklopená tichem toskánského venkova. Už několik let si dopřává jednoduchý život na venkovské usedlosti ve Valdarnu, mezi Florencií a Arezzem. Každé ráno ji budí zpěv ptáků a vůně bylin.
Pěstuje zdravý životní styl a s láskou pečuje o zahradu, v níž našla nový druh štěstí. Televizní kamery a večírky jí nechybí. Po více než čtyřiceti letech herecké dráhy, s desítkami filmů a seriálů za zády, se stáhla do ústraní, aby konečně žila pro sebe.
To ale neznamená, že by ztratila vášeň pro umění. Vrátila se tam, kde začínala – na divadelní prkna. Před nedávnem přijala roli čarodějky Kirké v nově inscenované adaptaci antického mýtu. V té mystické postavě, která muže proměňuje v divoká zvířata, znovu objevila radost z hraní.
„Tenhle charakter mi znovu zažehl vášeň pro jeviště,“ přiznala Barbara s úsměvem, když po letech zkoušek a generálek opět stála v zákulisí a čekala na svůj výstup. Jako by se tím uzavřel kruh její životní pouti – z Rimini přes Řím a televizní slávu zase zpět k niterní radosti z hereckého tvoření.
Barbara de Rossi
A je tu ještě někdo, kdo nad ní drží ochranou ruku. Láska si totiž Barbara navzdory všemu přece jen našla cestu. Po dvou nevydařených manželstvích se dlouho zdráhala někoho si pustit k tělu. Nechtěla už riskovat další zranění. A pak, v roce 2015, potřebovala konzultaci kvůli prodloužení vlasů – drobnost, banalita.
Přítel jí doporučil jednoho specialistu ve Florencii. Barbara se tehdy vydala do kadeřnického salonu Simoneho Fratiniho a stal se malý zázrak: při prvním setkání mezi nimi přeskočila jiskra. Simone, o devět let mladší podnikatel v oboru vlasové kosmetiky, se do ní okamžitě zamiloval – a ona do něj.
Krátce nato ji pozval na večeři. „Když jsme se znovu viděli, okamžitě jsem ji políbil, v restauraci, přede všemi. Po dvou měsících jsme začali žít spolu… Vždycky jsem ji obdivoval jako ženu, už tehdy mě přitahovala její inteligence,“ popsal jejich osudové sblížení Simone Fratini.
Po boku tohoto muže Barbara znovu rozkvetla. Přestěhovala se za ním do Toskánska a vůbec nelituje, že opustila rodný Řím. Po deseti letech soužití si spolu ti dva tiše řekli „ano“. V prosinci 2023 se Barbara De Rossi potřetí provdala – tentokrát bez médií a velké pompy, jen v úzkém kruhu deseti blízkých přátel.
Svatba se konala v historické vile v Montevarchi a oddávala je sama starostka města. Nevěsta ve světlých květovaných šatech zářila štěstím a dojatý ženich z ní nemohl spustit oči. Třetí manželství Barbaře konečně přineslo klidný přístav.
Dnes je její dcera dospělá a dávno pochopila, kolik síly musela její matka v životě projevit. Jako malá to tak nevnímala – ve škole dokonce Martinu kvůli slávě maminky šikanovali.
„Říkali jí: tvoje máma je coura, když je to herečka,“vzpomíná hořce Barbara na krutost dětských pomluv. Dceru nakonec raději převedla do jiné školy a ochránila ji tak před závistí okolí.
Dnes už nepotřebuje dokazovat krásu ani talent. Ve skromnosti každodenního života našla to, co hledala – klid v duši a hluboké zakořenění. Každé ráno chodí krmit své psy a kočky, které tolik miluje – láska ke zvířatům v ní zůstala od dětství a vlastně nikdy neopustila tu dívku, co kdysi chtěla být veterinářkou.
Když se řekne její jméno, mnozí si vybaví oslnivou italskou krásku z osmdesátých let. Ona však ví své: skutečná krása ženy se ukáže, až když projde ohněm bolesti a zůstane stát s hlavou vztyčenou.
Zdroje:
https://it.wikipedia.org/wiki/Barbara_De_Rossi
https://www.csfd.cz/tvurce/7648-barbara-de-rossi/prehled/
https://casprezeny.pluska.sk/celebrity/foto-herecka-barbara-de-rossi-lekarnicka-klara-serialu-teta-nasla-osudovu-lasku-55-ke
https://www.lanazione.it/arezzo/cronaca/barbara-de-rossi-matrimonio-q5deke9×
https://zivotopis.osobnosti.cz/barbara-de-rossi.php
https://www.fanpage.it/spettacolo/gossip/barbara-de-rossi-sposa-simone-fratini-il-rito-civile-in-provincia-di-arezzo-dopo-6-anni-damore/
https://www.fanpage.it/spettacolo/programmi-tv/barbara-de-rossi-non-volevo-rendere-pubblico-il-matrimonio-a-scuola-bullizzavano-mia-figlia-per-colpa-mia/
https://spettacoli.tiscali.it/photogallery/gallery/de-rossi-nuova-vita-compagno-giovane/189584/
https://www.ilprofumodelladolcevita.com/2022/05/31/barbara-de-rossi-io-che-ho-avuto-un-amore-violento-insegno-alle-donne-a-dire-no/
https://laprovinciapavese.gelocal.it/cultura-e-spettacoli/2025/08/19/news/barbara_de_rossi_50_anni_di_cinema_e_tv_ho_ritrovato_la_voglia_di_palcoscenico-15275155/
