Článek
Zářijové odpoledne roku 2018. Policie přijíždí k činžovnímu domu v Jungmannově ulici v centru Prahy – někdo nahlásil náhlé úmrtí. V bytě v patře nacházejí bezvládné tělo 59letého muže. Je sám. Žádné stopy po cizím zavinění, jen prázdnota potemnělého bytu a ticho, které kdysi vyplňoval zvuk hudby a dětských hlasů.
Až dodatečně vychází najevo, že zemřelý je Bohumil Kulínský, někdejší zázračný dirigent a sbormistr světoznámého dětského sboru Bambini di Praga. Muž, který celý život zasvětil hudbě a jehož ambicí bylo stát se světovou autoritou sborového zpěvu – a který nakonec zemřel v ústraní, společensky zavržen, po skandálu, jenž otřásl českou kulturní scénou. Ironií osudu se jeho život uzavřel jen pár stovek metrů od koncertních síní, kde mu kdysi publikum aplaudovalo vstoje.
Kulínský se narodil v roce 1959 do hudební rodiny. Jeho matka Blanka a otec Bohumil Kulínský starší byli sbormistři, kteří roku 1973 založili dětský pěvecký sbor Bambini di Praga. Bambini di Praga navazovali na tradici poválečného rozhlasového sboru zvaného Kulínčata, který vedl Kulínského otec.
Rodina Kulínských byla v oboru pojmem – syn Bohumil tak od dětství směřoval k tomu, aby jednou převzal rodinné žezlo. Bohumil v takovém prostředí vyrůstal a již v osmnácti letech – tedy roku 1977 – převzal vedení hlavního sboru. Vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a brněnské JAMU a záhy patřil k nejmladším hvězdám české hudební scény.
Už v 80. letech spolupracoval s významnými tělesy, byl stálým dirigentem Komorní filharmonie Pardubice a hostoval u Symfonického orchestru hlavního města Prahy (FOK). V letech 1997–2002 působil jako šéfdirigent opery Národního divadla. V roce 1990 dokonce při sboru založil vlastní soukromou Školu sborového zpěvu, aby mohl systematicky vychovávat novou generaci talentů.
V Československu a později i v samostatném Česku byl dětský sbor Bambini di Praga pojmem – slavný stejně jako zpěváci Karel Gott či Helena Vondráčková. Jeho talent a píle ho zavedly i do zahraničí – pravidelně dirigoval v Japonsku a vystupoval se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu v Mnichově.
Pod jeho vedením si Bambini di Praga vydobyli mezinárodní renomé; slavný sbor koncertoval po světě a těšil se oblibě například v Japonsku. Za necelých 40 let činnosti prošly souborem tisíce dětí, převážně dívek ve věku od 12 do 20 let.
Kulínský byl charismatický a náročný sbormistr, který dokázal z dětských zpěváků dostat strhující umělecké výkony. Navenek působil jako energický pedagog s obrovskou autoritou.
Sbor pravidelně vystupoval v televizi a spolupracoval s předními orchestry. Kulínský se stal v hudebním světě pojmem a známou tváří veřejného života. Jako pohledný, energický dirigent byl často zván do médií a budoval image úspěšného umělce oddaného práci s mládeží.
Bambini di Praga se stali kulturním fenoménem – pro řadu rodin bylo prestižní být jejich součástí a koncerty sboru patřily k vyhledávaným událostem. Dívky ze sboru k němu mnohdy vzhlížely jako k nedotknutelné hudební kapacitě a vzoru.
Jedna z bývalých členek Bambini di Praga později vzpomínala: „Byl to člověk s velkým charismatem. Imponoval mi,“ popsala tehdejší dětské okouzlení sbormistrem. Mnoho mladých sboristek se upnulo ke svému dirigentovi podobně, jako se jiné dospívající dívky zamilují do učitele či jiného vůdčího dospělého – Kulínský byl pro ně středobodem světa hudby.
Jenže za leskem úspěchů se po dlouhá léta skrýval temný stín. Kulínský začal povážlivě stírat hranice mezi rolí učitele a intimního partnera už velmi brzy. Jeho první manželka Margita patřila mezi členky sboru – vztah navázali, když jí bylo pouhých čtrnáct let.
V osmnácti se k němu nastěhovala a později si ji vzal za ženu. Jejich manželství však skončilo dramaticky poté, co Margita v roce 1995 zjistila, že Kulínský sexuálně zneužil její mladší sestru. Jarmile bylo teprve dvanáct, když ji jako sboristku začal osahávat, a později s ní udržoval i pohlavní styk.
„Nedokázala jsem pochopit, že člověk, se kterým žiju a plánuju budoucnost, je schopen něco takového udělat,“vzpomínala později Margita Losová na šok z manželova odhalení. Manžela ihned opustila a po letech, když se svěřila svému novému partnerovi, dětskému psychologovi Jiřímu Losovi, rozhodli se podat na Kulínského trestní oznámení.
Podobný vzorec provázel i Kulínského druhé manželství. Také Linda Vágnerová byla bývalou sboristkou – Kulínský s ní navázal vztah od jejích šestnácti let a roku 1998 si ji vzal. I tento vztah začal v mocenské nerovnováze mezi učitelem a jeho žákyní. Linda ještě v polovině 2000. let manžela veřejně hájila a obviněním zpočátku nevěřila.
„Jako bývalá řadová členka sboru vím, že vybojovat si jeho přízeň bylo hodně těžké. A když se to některé dívce podařilo, ocitla se v sedmém nebi,“ prohlásila například v roce 2005. Kulínský pro ni zpočátku představoval charismatického muže, kterého obdivovala – stejně jako stovky dalších děvčat, jež prošly Bambini di Praga a byly ochotny udělat mnoho pro to, aby získaly pochvalu či zvláštní pozornost od svého sbormistra.
Linda se s Kulínským rozvedla na podzim 2006, když čekala dítě s rockovým zpěvákem Michalem Hrůzou. I druhá Kulínského životní partnerka ho tedy opustila – symbolicky ve chvíli, kdy se kolem něj začala stahovat smyčka obvinění.
Je třeba dodat, že většina Kulínského přečinů se odehrávala v době, kdy se o sexuálním zneužívání dětí veřejně téměř nemluvilo a autorita pedagogů se zpochybňovala jen zřídka. Slavný sbor navíc po léta působil jako kulturní vizitka země, což znesnadňovalo představu, že by se v něm mohlo dít něco zvráceného.
Po dlouhé roky se o možném nevhodném chování ve sboru nahlas nemluvilo. Pokud některé dívky nebo rodiče cosi tušili, zůstávalo to za zavřenými dveřmi zkušeben. Kulínský měl v Bambini di Praga výsadní postavení a těšil se důvěře – pro mnohé bylo nemyslitelné, že by respektovaný „pan sbormistr“ mohl páchat něco zlého.
I případné oběti se obávaly promluvit. „O zneužívání dětí se vědělo, ale mlčelo,“ shrnula později jedna z novinových reflexí kauzy.
Zpětně vyšlo najevo, že varovných signálů bylo víc – od šeptandy mezi sboristkami až po podezření, jež se doneslo k některým kolegům. Objevily se dokonce úvahy, zda Kulínského matka Blanka o něčem věděla.
Některé svědkyně u soudu tvrdily, že prý sama posílala děvčata za sbormistrem na pokoj během zájezdů, ale důkazy na obvinění nestačily. Blanka Kulínská vše popřela a trvala na tom, že byla z odhalení synových činů v šoku.
Odhalení Kulínského činů zasáhlo veřejnost jako blesk z čistého nebe – patřil k nejrespektovanějším osobnostem české hudby a jeho obvinění a posléze odsouzení doslova šokovalo společnost. Rozběhlo se rozsáhlé vyšetřování. Kulínský byl zatčen 25. listopadu 2004 a z původních několika podezření se obvinění během vyšetřování rozrostlo na celkem 49 případů pohlavního zneužití a ohrožování výchovy mládeže z let 1984–2004.
Případ vyvolal obrovský zájem médií a veřejnosti. Soudní líčení provázely silné emoce. Z ohledu na nezletilé oběti byla často vyloučena veřejnost a některé výpovědi zaznívaly za zavřenými dveřmi. Kulínský, jinak vždy sebejistý, ve vystoupeních před soudem působil sklesle a vinu důrazně odmítal. Před budovou soudu se scházeli novináři i část veřejnosti; některé bývalé sboristky a kolegové mu vyjadřovali podporu, jiné na dálku čekaly na naplnění spravedlnosti.
Soudní procesy se vlekly řadu let – krajský soud v Hradci Králové Kulínského v případě dvou sboristek nejprve dvakrát osvobodil (v roce 2006 a 2007), ale odvolací Vrchní soud v Praze oba verdikty zrušil pro procesní pochybení a neúplné posouzení důkazů. Zbylých 47 skutků bylo mezitím vyloučeno k samostatnému projednání a teprve na podzim 2007 sloučeny do jednoho hlavního líčení.
Během hlavního líčení zazněly u soudu otřesné výpovědi někdejších dětských zpěvaček. Svědkyně popisovaly, že Kulínský je při sborových soustředěních a zájezdech osahával a některé nutil i k pohlavnímu styku.
„Měla jsem z něj strach,“ vypověděla například Jarmila F. – sestra Kulínského první ženy, kterou zneužíval od jejích dvanácti let. Další dívky líčily manipulativní praktiky: kdo odmítl sbormistrovy návrhy, pocítil jeho hněv a ztratil ve sboru privilegované postavení (Kulínský dotyčnou třeba kritizoval a záměrně jí upíral sólové příležitosti).
Několik svědkyň se naopak Kulínského zastalo – dokonce zaznělo, že si jedna z dívek osahávání vymyslela, což však představovalo spíše ojedinělý pokus zpochybnit množství usvědčujících výpovědí.
V dubnu 2008 vynesl krajský soud verdikt: uznal Kulínského vinným ze zneužití 23 dívek a útisku dalších 19, avšak uložil mu pouze tříletý trest odnětí svobody podmíněně odložený na pětiletou zkušební dobu (a zákaz práce s mládeží na 10 let).
Pro mnohé to bylo překvapivě mírné rozhodnutí. Odvolací senát Vrchního soudu pak v lednu 2009 zpřísnil trest na 5,5 roku nepodmíněně ve věznici s dozorem a potvrdil desetiletý zákaz pedagogické činnosti. Kulínský se podle pravomocného rozsudku provinil tím, že na zájezdech a táborech sboru osahával celkem 19 nezletilých dívek na intimních partiích a s šesti z nich také souložil.
Osmi jeho obětem přitom v době zneužití ještě nebylo ani patnáct let. Sám obžalovaný svou vinu po celou dobu popíral. Jeho obhájce Tomáš Sokol rozsudek označil za přísný, státní zástupkyně naopak přivítala, že přísněji odpovídá závažnosti Kulínského činů. Prokuratura upozornila i na dlouhodobé následky u některých obětí – dvě dívky si z prožitého traumatu odnesly vážné psychické potíže.
Kulínského právníci se ještě obrátili s dovoláním na Nejvyšší soud, ten ho však v listopadu 2010 odmítl – pětapůlletý trest tím definitivně potvrdil. Soudci zároveň odmítli jakékoli omluvy pro Kulínského jednání. Nepřijali argumentaci obhajoby, že dívky do sboru chodily dobrovolně a „nikdo je nenutil“ – účast na uměleckém souboru nezakládá souhlas se zneužíváním.
A neuznali ani Kulínského zásluhy o dobré jméno českého sborového umění jako polehčující okolnost. Jasně zaznělo, že úspěch ani talent nedávají nikomu právo překračovat zákon a ničit lidské životy.
Soudní znalci uvedli, že Kulínský netrpí žádnou duševní poruchou ani sexuální deviací – byl dominantní osobností s narcistickými sklony, dával sice přednost velmi mladým dospívajícím dívkám, ale nebyl pedofil. Své jednání měl tedy plně pod kontrolou a nese za ně plnou odpovědnost.
Kulínský nastoupil do vězení v dubnu 2009. Za mřížemi se podle svědectví snažil založit pěvecký sbor vězňů, ale tento plán zůstal jen snem. Po odpykání poloviny trestu byl 21. června 2011 podmínečně propuštěn na svobodu. Hudební svět ho však zpět nepřivítal.
Pouhý týden po jeho návratu ukončil sbor Bambini di Praga (do té doby vedený jeho matkou) svou činnost – soubor Bambini di Praga se rozloučil posledním koncertem v pražské Městské knihovně na konci června 2011 – symbolicky jen týden po Kulínského propuštění na svobodu. Oficiální důvody nebyly sděleny, ale spekulovalo se o zásadním poklesu zájmu ze strany dětí a rodičů kvůli Kulínského aféře.
Sám sbormistr navíc narážel na nezájem a odmítání. Krátce po propuštění zkoušel působit i jako archivář v komorní filharmonii, kontakt s mladými sboristkami ale měl soudně zakázán a jeho angažmá netrvala dlouho.
Z tradiční hudební branže záhy odešel úplně a živil se jinak – pracoval jako asistent kameramanů (mimo jiné pro dokumentaristky Olgu Špátovou a Olgu Sommerovou) a nějaký čas dokonce jezdil taxislužbou.
Ještě než nastoupil do vězení, pokusil se očistit své jméno vlastní knihou. V březnu 2008 vydal vzpomínky nazvané Volný pád, v nichž líčil svou verzi příběhu a zveřejnil i osobní dopisy, které psal manželce z vyšetřovací vazby. Širokou veřejnost tím však nepřesvědčil – pro mnohé již zůstal vnímán jako člověk, který zneužil talent a postavení.
Po propuštění se stranil pozornosti médií a vedl samotářský život. V jednom z mála rozhovorů, které poskytl, popisoval pocity prázdnoty a marnosti: „Najednou je to nic, to prázdno, děsivé,“ řekl v roce 2012 o svém tehdejším životě bez naplnění hudbou. Toužil se vrátit ke komponování a dirigování, ale narážel na neviditelnou zeď. „Někteří známí z branže mají obavy mě angažovat – nechtějí být těmi prvními,“ přiznal se smutkem.
Poslední léta tak trávil Kulínský v ústraní. Střídmá zaměstnání mu sice zajišťovala obživu, ale na někdejší slávu ani pocit smysluplnosti už nenavázal. Dne 15. září 2018 byl nalezen ve svém pražském bytě mrtev – podle pitvy zemřel na akutní selhání ledvin ve věku pouhých 59 let.
Někteří přátelé naznačili, že v osamění hledal útěchu v alkoholu – i ten mohl přispět k jeho předčasnému skonu. Jeho osud dodnes vzbuzuje otázky a emoce. Bulvární tisk čas od času přinesl fotografie či zmínky z Kulínského soukromí – například jak po letech v ústraní změnil svůj vzhled či marně plánuje svůj comeback – celkově však jeho jméno zůstalo navždy spojeno spíše s aférou než s hudbou.
Na motivy jeho příběhu vznikl v roce 2025 i film Sbormistr, který znovu připomněl toto bolestné téma.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-bohumil-kulinsky-40071182
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-kauza-bohumil-kulinsky-inspirace-pro-film-281511
https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/kulinsky-bambini-sbormistr-481245
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Kul%C3%ADnsk%C3%BD
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-kulinsky-neuspel-ve-vezeni-bude-definitivne-pres-pet-let-66670
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/odvolaci-soud-zprisnil-trest-kulinskemu-dostal-5-5-roku_200901151811_kbrezovska
https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/89911/prazdno-kolem-me-je-desive-rekl-zesnuly-bohumil-kulinsky-v-minulosti-reflexu.html
https://www.mojecelebrity.cz/clanek/na-scenu-se-vraci-sokujici-pripad-zneuzivani-divek-bohumil-kulinsky-oziva-v-novem-filmu-91625059
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/bambini-di-praga-byla-prestizni-znacka-kulinsky-syn-slavnych-rodicu-co-se-delo-v-detskem-sboru.A250709_113553_domaci_pzak
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/568389/na-pohrbu-naznacili-jak-zemrel-kulinsky-59-zabil-ho-alkohol.html
