Článek
Můj manžel vždycky snil o tom, že jednou zázračně zbohatne, nejlépe přes noc. Jeho práce mu sice vydělávala dost, nikdy jsem si nestěžovala na nedostatek, ale jemu to očividně nestačilo. „Kdybych jednou trefil hlavní výhru, odjeli bychom na celé léto k moři,“ říkal mi před lety. Připadala mi to jako docela roztomilá představa, dokonce i já občas koupila stírací los, když jsme šli kolem trafiky. Byla to spíš hra, nic vážného. Z kraje to opravdu nikomu nevadilo.
Pak se něco změnilo, možná i kvůli tlaku v jeho práci. Povýšili ho a najednou jako by se vyrojily další závazky. Začal vyprávět, že „kdo chce vysoko mířit, musí občas riskovat.“ Ze dne na den mě přestal prosit o tip na Sportku, ale sám mizel za kamarádem, jenže já postupně zjistila, že ten kamarád byla herna na druhém konci města.
Když jsem jednou uviděla ve výpisu z účtu vysokou částku, která zmizela, dostala jsem strach. Manžel přišel s vysvětlením, že „musel uhradit opravu auta a byl to pálka,“ jenže jeho výmluvy mi nedávaly smysl. A pak se ke mně dostala informace, že ho někdo viděl hrát automaty.
Připadalo mi to jako špatný sen. „Máš snad zapotřebí zničit naši rodinu kvůli pár otočkám toho šíleného stroje?“ zeptala jsem se ho, když jsem si ho vzala stranou. Nejdřív mlžil, že to je jen odreagování a že má hraní pod kontrolou. Tak jsem se zkusila uklidnit. Jenže brzy se ukázalo, že mizí další peníze. Přestalo to být hra, začalo to být zoufalé. Vyčerpával mě nejen finanční tlak, ale i strach, kde se to zastaví. Kdykoli jsem se ho zeptala, jestli něco vyhrál, tak buď mlčel, nebo řekl, že se „tentokrát nezadařilo, ale brzy to přijde.“
Začala jsem dělat to, co by možná napadlo každou vystrašenou ženu: zablokovala jsem společné účty, schovala jsem platební karty, nechala jsem posílat jeho výplatu na jiný účet. „Dělám to proto, abych tě ochránila před tebou samým,“řekla jsem mu.
Tvrdil, že to respektuje, že mu to dokonce pomůže přestat. Ale ve skrytu duše jsem se bála, že si najde jiné cesty. A taky si je našel: v mobilu, na internetu, zkoušel hazardní aplikace. Mám obavy, jestli nakonec nezačne žádat o peníze cizí lidi nebo banky. Nic není tak snadné, jako si sjednat menší úvěr, a pak už se to sype jako domino.
Vidím, že ho to samotného ničí. Občas přijde domů pozdě večer, téměř se mi vyhýbá pohledem, vypadá, jako by ho spalovala hanba a zároveň vztek. „Vím, že to nezvládám, ale dokážu si pomoct sám,“ řekl mi nedávno, když jsem mu navrhla, jestli nezajdeme k psychologovi. Obávám se, že to sám nezvládne, a nedovedu si představit, že bych jen nečinně přihlížela, jak ho gambling dál ovládá. Je náš vztah dost silný, abych ho ještě přesvědčila?
Zatím se držím rad od kamarádky, která si prošla něčím podobným: sepsat jasná pravidla, dát mu najevo, že za dluhy neručím, a trvat na odborné pomoci, jestliže se situace zhorší. Jsem vyčerpaná a opuštěná ve vlastním strachu. „Zajdeme k lékaři,“ říkám mu skoro každý den. On slíbí, že „tak daleko to nenechá dojít.“ A já přemýšlím, kdy bude mít konečně dost odvahy a taky pokory to udělat.
Zatím se snažím střežit veškeré rodinné finance, aby nedošlo k tragickým ztrátám. Ale nevím, jestli moje kontrola a prosby budou stačit. Někdy si říkám, že kdybych ho skutečně milovala, měla bych být ještě důraznější. Jindy zas cítím, že i láska má své hranice a nedokážu být za dva. Přála bych si, aby si on sám uvědomil, co mu reálně hrozí a co už vlastně ztrácí. Doufám, že dojde k rozumu dřív, než se jeho hazardní tunel uzavře nad naší rodinou.
