Článek
Jednou se ho táta zeptá, jestli by nechtěl taky zkusit rozesmát lidi. Bolek stydlivě kývne. Poprvé vstoupí na prkna a slyší potlesk. Ještě netuší, že se právě zamiloval na celý život. Od té chvíle je hraní jeho únikem i osudem. Už na střední škole založí komický kroužek a po maturitě míří rovnou na brněnskou JAMU studovat pantomimu a herectví.
Brno, rok 1972. Mladý Polívka spoluzakládá divadlo Husa na provázku. Na malém experimentálním jevišti exceluje v autorských inscenacích. Každý večer se mění v bláznivé klauny, hrdiny balad i filozofy – a publikum žasne. Bolek je neřízená střela plná fantazie.
Jeho jméno se brzy šíří za hranice: s pantomimickou skupinou objíždí světové festivaly, hraje s lehkostí v italštině, angličtině i francouzštině. Z vesnického kluka se stává mezinárodní fenomén, jeden z nejoriginálnějších českých mimů a komiků své generace. V té době poprvé zkouší i film – mihne se v muzikálu Balada pro banditu – ale divadlo je zatím jeho hlavní doménou.
Ještě předtím, než jeho život okouzlila francouzská múza, prožil Bolek Polívka své první manželství. Během bouřlivých a tvůrčích let v divadle Husa na provázku byla jeho ženou Stanislava Polívková. Z tohoto vztahu se narodily dvě dcery – starší Kamila, která se později stala uznávanou scénografkou a režisérkou, a mladší Anna, jež po otci zdědila herecký talent a stala se jednou z nejpopulárnějších českých hereček.
Právě na jedné zahraniční štaci potkává ženu, která změní jeho život. Francouzská herečka Chantal Poullain má oči jako uhel a odzbrojující úsměv. Bolek v ní nachází spřízněnou duši. Ona kvůli němu neváhá opustit rodnou zemi – koncem 70. let přijíždí z prosluněné Francie do pochmurného socialistického Československa, aby tu po boku milovaného muže začala nový život.
Bolek Polívka a Chantal Poullain v představení „Šašek a královna“, 1983
Jejich láska je jako z románu: divadelní hry, kde se prolínala čeština s francouzštinou, bohémské večírky a společné sny. V roce 1985 se jim narodí syn Vladimír a Chantal se vdává „za krále Valachů“, jak se Bolkovi v žertu přezdívá. Spolu září na jevišti – například ve hře Šašek a královna, kde se role milenců prolínají s realitou.
Po sametové revoluci v roce 1989 nastává euforie a nová éra i pro Bolka. Otevírá si vlastní divadlo v Brně, točí jeden film za druhým. V roce 1993 přichází jeho životní filmová role – Bohuš v komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Hraje prostoduchého vesnického synka, který znenadání zbohatne.
Jako Bohuš se potácí po dvoře s lahví slivovice, křičí sprosté hlášky a zároveň v jeho projevu probleskuje dojemná naivita. Českému publiku to učaruje. Film se stává kultem a Bolkův Bohuš nezapomenutelnou postavou – komickou i dojemnou zároveň. Ironií osudu Polívka o dvě desetiletí později sám zakusí, jaké to je přijít o milovaný kus země, byť trochu jinak než ve filmu.
Devadesátá léta jsou pro něj ve znamení zdánlivě nekonečných úspěchů. Získává Českého lva za vážnou roli faráře v Zapomenutém světle. Režisér Jan Hřebejk ho obsazuje do populárních retrofilmů Pelíšky a Musíme si pomáhat – v tom druhém Polívka ztvární „nehrdinského hrdinu“ ukrývajícího během války židovského uprchlíka, a předvede snad vrchol svého herectví.
Doma v obýváku mu přibývají ceny, přesto zůstává tím veselým klaunem z Moravy. V televizi baví národ svými pořady Manéž Bolka Polívky a Bolkoviny, v nichž míchá inteligentní humor s recesí. A pak si splní svůj velký sen.
Olšany u Rousínova, rok 1991. Bolek Polívka kupuje polorozpadlý kravín a přilehlé pozemky na Vyškovsku. Chce z nich vybudovat svou vysněnou farmu – místo, kde by spojil lásku k přírodě s divadlem a recesí. Přátelé si ťukají na čelo: co blázníš, Bolku?
Ale on má svou hlavu. Na statku vzniká koňská stáj, protože Polívka odjakživa miluje koně. Hned vedle staví hospodu „U klauna“ – žádná snobárna, ale útulný venkovský lokál, kde bude s kamarády vysedávat u piva. A nad hospodou si nechává zařídit byt pro rodinu a malou kancelář. Z rošťáckého nápadu „pojďme si udělat farmu“ se během pár let stane vyhlášené turistické centrum.
Farma Bolka Polívky láká davy návštěvníků: pořádají se tam koncerty, divadelní představení i bizarní soutěže. Sám Bolek s oblibou korunuje ty nejtrhlejší nápady – pořádá třeba mistrovství světa v chytání mouchy nebo legendární závod v házení flinty do žita (vždyť proč by rčení o vzdávání se nemohlo mít svůj recesistický šampionát?).
V areálu se objeví i wellness hotel s bazénem pro znavené výletníky. Na farmě nechybí exotická zvířata: kromě koní tu Polívka chová také velblouda, lamy či pštrosa, což nadchne děti z okolí. Zdá se, že všechno šlape jako na drátku.
Bolek Polívka na své farmě skutečně kraluje. S nadsázkou se mu říká „valašský král“ – vtip, který kdysi začal v jeho televizní Manéži, když byl v roce 1993 žertem korunován králem fiktivního Valašského království. Tehdy to byla legrace, jež se trochu zvrtla: o pár let později se Polívka dohadoval se spoluautorem nápadu, podnikatelem Tomášem Harabišem, kdo má na „království“ právo.
Spor se táhl soudy celou dekádu a nakonec Polívka o svou značku „valašského krále“ přišel – propásl včasné obnovení ochranné známky. On sám tuhle epizodu bere s hořkým úsměvem jako doklad, že obchod a smlouvy nejsou nic pro něj. On je duší hráč, klaun a snílek. A snílci někdy tvrdě narážejí.
Na přelomu tisíciletí farmu v Olšanech dál zvelebuje, ale začínají se kupit potíže. Konkurence roste, dluhy také. V roce 2009 investuje do velké přestavby – z bývalé stáje chce udělat moderní penzion s krytým bazénem. Čerpá na to velkorysé evropské dotace, přes 11 milionů korun, a další peníze přidá kraj.
Jenže ambiciózní projekt se prodraží a část účtů zůstane nezaplacená. Polívkův tým nestíhá, možná ani neumí podnik uřídit v černých číslech. Herec sice určuje směr, ale detailní manažerská práce není nic pro jeho bohémskou duši – raději vymýšlí recesistické akce než počítá business plány. A tak přichází rána. Stavební firma nedostane zaplaceno a posílá farmu do insolvence.
Začíná se veřejně mluvit o tom, že králi klaunů přerostlo jeho království přes hlavu. V televizi dokonce odvysílají epizodu Ano, šéfe!, kde známý šéfkuchař Pohlreich osobně kárá personál Polívkovy restaurace za nepořádek. Olivy v mrazáku, myši ve spíži, chaos v účtech. Bolek v tom díle působí unaveně, ztracený.
Fešák Bolek Polívka, jako mladý začínající herec a mim 😍
Posted by Seminarky.cz on Sunday, May 4, 2025
Jako by sám tušil, že se blíží konec jedné velké legrace. Brzy poté, v roce 2013, soud vyhlašuje konkurz. Farmu přebírá správce a rozprodává majetek. Na legendární statek, kde se ještě nedávno bavili hosté, je vyvěšená dražební vyhláška. Dluhy se vyšplhaly ke čtyřiceti milionům korun – závratná suma, kterou by nevyplatily ani všechny Bolkovy herecké honoráře.
A co dělá Bolek Polívka? Snaží se zachránit, co se dá. Dokonce nalévá do krachující farmy své vlastní úspory, aby udržel podnik nad vodou. Bezvýsledně. V jednu chvíli už to vypadá, že dluhy stáhnou dolů i jeho osobně – hrozí mu osobní bankrot.
Ten nakonec nenastane, ale životní lekce je drsná. Charismatický klaun, kterého si pamatujeme v roli opilého milionáře Bohuše, má prázdné kapsy a místo dědictví jen oči pro pláč.
Po dlouhých měsících soudních tahanic Polívka kapituloval. Je konec. „Je to takové nouzové přistání… Můj osobní krach určitě ne, ale krach podniku, krach snu. Krach naší farmy,“ přiznal herec trpce v jednom z mála rozhovorů, které tehdy poskytl. Ta slova z něj lezla pomalu a tiše.
Bolek se nikdy nelitoval nahlas – to by k němu ani nesedělo. Ale kdo ho dobře zná, ten věděl, jak hluboká rána to pro něj byla. Farma v Olšanech nebyla jen rozmarem bohaté celebrity. Byla to součást jeho životní filozofie, místo, kde chtěl zakotvit. Dal jí vše – energii, čas, peníze, a do jisté míry i své vztahy.
Ano, kvůli farmě obětoval i lásku. Manželství s Chantal Poullain, zářivou Francouzkou jeho mladých let, se rozpadlo už před lety, když se jejich životní cesty rozešly. Bolek toužil natrvalo žít mimo rušná města, na rodné Moravě, nejlépe právě na svém statku.
Chantal, která si v Česku vybudovala hereckou kariéru, milovala společnost a umělecký život v metropoli. Pár se nedokázal shodnout – a po více než deseti letech soužití následoval rozvod. Jakkoli zůstali přáteli, Polívka později s hořkostí přiznal, že sen o farmě ho stál jednu velkou lásku. A nakonec ztratil i tu farmu.
Bylo mu čtyřiašedesát, když se to všechno zřítilo jako domeček z karet. Ten mrazivý pohled na opuštěný dvůr si bude nejspíš pamatovat navždy. Ale právě v té tmě se v něm něco vzepřelo. Možná tvrdohlavost zděděná po valašských předcích, možná hluboko zakořeněná schopnost vidět světlo i v zoufalství. Nechal farmu farmou. Sebral zbytky sil a rozhodl se začít znovu, od nuly.
Z Olšan neodešel. Byl zvyklý bojovat a nevzdat se. A tak Polívka místo farmaření vrátil svou energii zpátky do kumštu a rodiny. Pokračoval v hraní, objížděl republiku s divadelními představeními, točil další filmy. Diváci ho pořád milovali – možná ještě víc, když věděli, čím si prošel. On sám se ovšem v médiích k osobnímu pádu příliš nevracel. Bolestné věci probíral jen v soukromí, s nejbližšími.
Se svou partnerkou Marcelou, která s ním sdílela hořké i sladké, se nakonec v tichosti oženil. Po všech bouřlivých vztazích, rozvodech a usmířeních našel v ní klidný přístav. V roce 2020 si ji vzal jako svou třetí manželku – symbolicky završil etapu, kdy dával do pořádku svůj život.
S Marcelou má tři děti, které s ním zůstaly v Olšanech. Koupili si menší rodinný domek na okraji lesa, pár ulic od bývalé farmy. Žádný luxus, ale zato zahrada, stromy a klid. Bolek vyměnil roli velkopodnikatele za roli dědečka a zahrádkáře.
Každé ráno si v lese nasbírá hříbky, přes den vozí vnučku na koni (jednoho si nechal) a večer si dá na verandě skleničku vína se svou ženou. Když se ho novináři ptají, jak se teď má, jen se usměje tím svým lišáckým úsměvem: „Bydlíme u lesa, máme dvě kočky a psa. Jsem obklopen nejbližšími – a to mě dělá šťastným.“
Ještě občas zavzpomíná: na bláznivé večery v hospodě U klauna, na letní festivaly a recesistické rekordy, které na farmě pořádal. Ale minulost už ho netrápí. „Podnikání je riziko a pády k němu patří,“ povzdechl si s nadhledem a smířlivostí muž, který kdysi létal vysoko a spadl tvrdě na zem.
V jeho vrásčité tváři se mísí zkušenost i věčné klukovské šibalství. Když v létě 2024 přebíral na jevišti Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v alternativním divadle, v očích se mu na okamžik zaleskly slzy. Možná dojetím nad poctou, možná radostí, že navzdory všem karambolům zůstává součástí světa, který miluje.
Bolek Polívka dnes žije skromněji, ale spokojeně. Často za ním jezdí dospělé děti z předchozích vztahů – herečka Anna, výtvarnice Kamila i syn Vladimír, z něhož je úspěšný herec stejně jako otec.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bolek_Pol%C3%ADvka
https://www.ahaonline.cz/clanek/aha-pro-zeny-vip-svet/162549/valassky-kral-bolek-polivka-slavi-70.html
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/zkrachovala-farma-bolka-polivky.A130315_200727_ekonomika_brm#:~:text=M%C5%AFj%20osobn%C3%AD%20krach%20ur%C4%8Dit%C4%9B%20ne,rozhovoru%20pro%20Magaz%C3%ADn%20MF%20DNES.
https://www.irozhlas.cz/kultura/divadlo/bolek-polivka-farma-dluhy-krach-aukce_1310221955_mos
https://www.barrandov.tv/rubriky/zpravy/celebrity/bolek-polivka-je-potreti-zenaty-vzal-si-svou-dlouholetou-partnerku_17328.html
https://zlin.rozhlas.cz/kdybych-se-narodil-v-parizi-byla-by-pro-me-pariz-vizovicemi-rika-kral-valasska-a-7825101
